Závazky vůči předchůdcům tenhle „Zíďa“, šestnáctiletý dvoumetrový křídelník z pražského USK, zatím nepociťuje. A těží z toho, že si vždycky může přijít pro radu.
„S tátou jsme si volali. I na dálku se snažil dávat mi rady, když se něco nedařilo,“ měl pokračovatel basketbalového klanu vždy nablízku radu prvního Čecha v NBA a svého otce Jiřího Zídka mladšího.
Ten společně s dalšími fanoušky českého národního týmu na přelomu července a srpna sledoval výborný start mladíků do evropského šampionátu osmnáctiletých divize B ve Skopje. Ale i následnou sérii porážek a konečné osmé místo, daleko za vysněným postupem.
Češi si poradili s první čtveřicí soupeřů a až v závěrečném střetnutí základní skupiny o nejvýhodnější pozici pro play-off podlehli Estonsku. A tady začaly první komplikace.
„Do turnaje jsme vstoupili velmi dobře. Postupem ze skupiny jsme splnili cíl. Ve čtvrtfinále jsme ale nastoupili na těžkého soupeře,“ vzpomíná Jan Zídek na okamžiky, kdy ještě Češi mohli snít o jednom z prvních tří míst a postupu o patro výš.
Ukrajina ale byla ve čtvrtfinále pro české basketbalisty osudovým soupeřem. „Nepovedl se nám začátek, to nás stálo celý zápas. Byli jsme velmi nervózní. Nechali jsme jim volné střely a objížděli nás jedna na jedna. Ukrajina z toho těžila lehké koše,“ popisuje Zídek klíčový moment šampionátu.
Nic totiž Čechům nepomohla ani následná stíhací jízda po změně stran, kdy likvidovali sedmnáctibodové poločasové manko. Dostali se pouze na dostřel tří bodů.
Ztracené naděje na postup a nepovedená první půle čtvrtfinále pak podle Zídka tým zlomila a do konce šampionátu už si nepřipsal žádnou výhru: „Po prohře s Ukrajinou už jsme nebyli schopní se zvednout a bojovat o páté místo. Soupeři po něm byli víc hladoví. Neudělali jsme super výsledek, ale zase jsme nezklamali.“
Nezklamal ani on sám, i když od sebe možná čekal o něco víc, především v ofenzivě: „Dal jsem do toho všechno, ale myslím, že se mi turnaj úplně nevyvedl střelecky.“
Nicméně po vleklých zdravotních obtížích, když se bezmála dva roky trápil s kolenem, je samotná účast na mistrovství Evropy a průměrných šest bodů na zápas příslibem do budoucna. Tím spíš, že zdravotní obtíže snad odezněly: „Zdravotně se cítím už dobře. Měl jsem hodně času se zotavit.“
Nejmladší člen výběru do 18 let a jediný hráč ročníku 1999, který v českých barvách na šampionátu startoval, získal cenné zkušenosti. Ty by mu za rok měly pomoci k tomu, aby patřil k lídrům reprezentace složené ze svých vrstevníků.
„Jsou to velmi dobré zkušenosti, ze kterých se můžu poučit na příští rok a ty chyby neopakovat. Musím se zlepšit fyzicky. Basketbalově jsme na tom byli velmi dobře, jeden z nejlepších týmů. Bohužel nám někdy chyběla agresivita a hlad po vítězství. Neměli bychom se tolik bát jít do kontaktu,“ ví mladík přesně, kde nejen jeho tlačí bota v porovnání se zahraničím.
Český mládežnický reprezentant Jan Zídek zakončuje na belgický koš.
Jako benjamínkovi ve sportovním kolektivu se mu samozřejmě nevyhnuly povinnosti s tím spojené.
„Moc jsem to nepociťoval až na to, že jsem na mistrovství Evropy musel nosit pomůcky a pití. Celé léto jsem bral jako motivaci a zkušenost, kterou můžu za rok předat ve své kategorii,“ bral však vše s nadhledem.
Za rok bude nosit pití zase někdo jiný. Po letošku zkušený Jan Zídek bude mít totiž jinou roli...
