Doma je doma, lebedil si po mistrovství Šefl. K pěti individuálním titulům přidal na Slovanech i dvě stříbra na padesátimetrových tratích, zlato bral i jako člen smíšené štafety Slávie na 4x50 metrů, navíc v novém českém rekordu.
„Nechci říct, že to byl ideální scénář, ten by znamenal třeba osm zlatých. Ale co jsem chtěl, to klaplo,“ pochvaloval si 26letý plavec.
Řadíte některý ze zlatých časů o něco výš než ostatní?
Až se za pár týdnů ohlédnu a budu hodnotit, co se mi za poslední měsíce povedlo, vybavím si 200 metrů motýlek právě v Plzni. Na tuhle trať jsem se letos nijak zvlášť nepřipravoval a závod se mi povedl. Přitom jsem toho delfína původně plavat ani neměl a ani moc nechtěl.
Obě stříbra přišla na padesátimetrových tratích. S nadsázkou, nejsou na vás moc krátké?
Asi jo. Je to vždycky na hraně, dřív jsem na nich měl i zlato, ale klidně jsem mohl být druhý i třetí. Teď to vyšlo takhle. Jednou mě porazil Michal Rubáček z Brna, ten je pořád hodně rychlej. A na padesátce znak mě seřezal mladej Franta z Chomutova. Udělal český rekord. Myslel jsem, že bych ho mohl víc potrápit, ale nedal mi vůbec šanci.
Jak se vám vůbec plave doma v Plzni, berete to jako výhodu?
Jasně. Měl jsem strach, jak to dopadne. Jen dva dny před začátkem šampionátu jsem se vrátil z mistrovství světa v Kanadě. A já tyhle přelety a změny pásem moc nemusím. Trpím, je mi zle, špatně spím. Tentokrát se to až na to spaní moc neprojevilo. Hlavně proto, že jsem mohl být doma. Měl jsem zázemí u mamky, dokonalý servis. Takže to pak docela i plavalo.
Takže domácí prostředí tvoří víc zázemí než samotný bazén?
Přesně. Naši mě znají. Vědí, kdy se mají na něco ptát, kdy mě nechat v klidu. Přišel jsem domů, otevřel dveře a všechno bylo nachystáno. V tom máte strašnou výhodu oproti ostatním. Ti spí na hotelu, přemýšlí, kam se jít najíst, co dělat. Zázemí je strašně důležité. A já cítím, jak jsou na mě naši jednou za rok pyšní, když mi můžou fandit na mistrovství doma v Plzni.
Při samotném závodě už člověk atmosféru moc nevnímá?
Vnímáte ji ve chvíli, kdy víte, že půjde o vyhrocený závod, a přicházíte ke startovním blokům. To cítíte napětí. A v Plzni je to skvělé, já tenhle náš bazén prostě miluju. Nechtěl bych plavat jinde.
On je něčím specifický?
Je hrozně rychlý, takže si všichni myslí, že je kratší.
V čem to vězí?
Nikdo netuší, ale plave se tady vážně rychle. Asi jsou tady dobře postavené kachličky. A stejně zvláštní je, že když se pak na Slovanech plave na dlouhý bazén, patří pro změnu mezi nejpomalejší v republice. Trochu záhada.
Zmínil jste světový šampionát v Kanadě, který vám moc nevyšel. Jak ho hodnotíte?
Já jsem z něj strašně smutný, fakt hrozně. Měl jsem sebevědomí, letěl tam s dobrými pocity, že bych mohl plavat docela rychle. Netvrdím, že by to stačilo na finále, to jsem zase pokorný a znám své limity. Ale na semifinále, být okolo desátého dvanáctého místa, na to jsem si věřil. Jenže jsem vážně plaval strašně špatně a byl z toho smutnej. I proto jsem ani od toho mistrovství v Plzni moc nečekal. A šup, docela se zadařilo. Třeba čas na motýlkářské stovce by v Kanadě na dvanácté místo stačil. Jenže tam jsem to nezaplaval, v danou chvíli to ve vodě prostě neodevzdal.
Je to horší pocit než neúčast na olympijských hrách v Rio de Janeiru?
Obecně považuju letošek za jeden z nejhorších roků, které jsem plavecky absolvoval. Žádný cíl, který jsem si vytyčil, jsem nesplnil. Olympiáda by byla vrchol, jenže jsem tam vůbec nejel. A nedařilo se mi ani na mistrovství světa v Kanadě.
Dlouho to přitom vypadalo, že se do Ria podíváte...
Bylo tam trochu politiky. Alfou omegou bylo, že jsem neměl zaplavaný A-limit. To je pravda. Ale pořadatelé pak startovní listinu doplňovali plavci s B-limity, jenže to brali asi podle toho, kdo je Brazílii nejblíž. Nevím, nechci se v tom pitvat. Nějakou křivdu jsem cítil, ale je to pryč, už to nezměním.
Chuť do plavání vám tedy končící sezona nevzala?
Je pravda, že jsem během roku přemýšlel, zda si dát trošku oraz. Zvolil jsem variantu, že trošku zvolním, abych si odpočinul od každodenního drilu, smradu chlóru. Dal jsem si lehčí půlrok, proto jsem třeba dvoustovku motýlka trénoval hodně málo. O to víc mě potěšilo, jak mi v Plzni vyšla.
Konec dobrý - všechno dobré?
Šampionát mi hodně zlepšil náladu. Mám chuť do práce, to je důležité. Kdyby mě plavání nebavilo, je to na pováženou. Olympiáda mě mrzí, ale je to pořád jen sport, mašli si házet nebudu. Příští rok v červenci je mistrovství světa v Budapešti, tam vrhnu veškeré úsilí. Proto budu zase ráno brzy vstávat a trénovat. S tím, že na rozdíl od letoška nehodlám absolvovat tolik závodů.
Začnete hned po silvestru?
Začnu, ale nejdřív si ten příchod Nového roku užiju. Vyrážím právě na chatu do Beskyd, tam to s fajnovou partičkou všechno oslavíme.
