Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Jan Pospíšil, „brácha obranář“, slaví sedmdesátiny

Jan Pospíšil (vpravo) a Jindřich Pospíšil na archivním snímku z roku 2007 | foto: Profimedia.cz

25 2015
Mladší s kolem v brance vytvořil neprostupnou stěnu, ten starší zase zasazoval soupeřům smrtící údery. Tahle perfektní sourozenecká souhra vynesla bratrům Pospíšilům dvacet titulů mistrů světa v kolové. Jan a Jindřich patří k nevídaným fenoménům sportovní historie.

„Měli jsme nad soupeři fyzicky i herně navrch, věřili jsme si,“ vysvětluje úspěchy „Pospeců“ klidnější brankář Jan, který právě v sobotu slaví sedmdesáté narozeniny.

„Vypěstovali jsme si jakýsi šestý smysl. Přihrávali jsme si s bratrem naslepo do míst, kde jsme jen očekávali, že partner bude. A vycházelo to,“ dodává impulzivnější útočník Jindřich.

I díky tomu slavná dvojice brněnských rodáků dotáhla kolovou k absolutní dokonalosti. Jejich zásluhou se z okrajové disciplíny stal sport s širokou fanouškovskou základnou i exkluzivními vysílacími časy.

Více než dvě desetiletí po ukončení závodní kariéry si vítězové domácí ankety o nejúspěšnějšího cyklistu za 100 let existence tohoto sportu užívají důchodu. Jejich výčet triumfů ale v den, kdy slaví „mladší Pospec obranář“ kulatiny, stojí za připomenutí.

Na světovém šampionátu se sourozenecké duo poprvé představilo v roce 1964, kdy vybojovalo stříbro. O rok později v Praze získali svůj první titul, duhový trikot pak Sportovci roku 1979 oblékli ještě devatenáctkrát, naposledy v roce 1988. Čtyřikrát obsadili druhé a jednou třetí místo, bez medaile se za čtvrtstoletí vzájemné spolupráce nevraceli ani jednou.

Trenér se stal náhradním tátou

Stavebním kamenem jejich úspěchu byl tvrdý trénink, který podstupovali pod vedením svého trenéra Rudolfa Hartha. Ten si obou bratrů všiml v tělocvičně Spartaku Královo Pole, kam je jako krasojezdkyně přivedla v roce 1954 jejich sestra.

Harth se jich ujal a stal se nejen jejich trenérem, ale i náhradním tátou. Jejich vlastní otec totiž padnul v květnu 1945 při osvobozování Brna. Výchova tří dětí zůstala pouze na matce.

„Když jsme začínali, slíbili jsme si, že budeme trénovat brutálně naplno. Hnala nás kupředu i bratrská rivalita,“ vzpomíná na vzájemné začátky Jindřich, který nejdříve hrál ve dvojici s Jaroslavem Svobodou. S ním získal na MS stříbro a bronz, poté jej však „táta“ Harth dal dohromady s o tři roky mladším bratrem Janem.

Stal se z nich takřka neporazitelný pár, jenž válcoval jednoho soupeře za druhým. „Nejdřív ležela tíha zápasů víc na mně, ale později, když mě už začali mladí svojí rychlostí přehrávat, se to vyměnilo a o posledních titulech rozhodl spíše Honza. Nejmarkantnější to bylo při našem posledním dvacátém světovém titulu,“ popisoval Jindřich jubilejní zlato z MS 1988 v Ludwigshafenu, kde se Pospíšilové kromě s o generaci mladšími soupeři museli vyrovnat i s takřka nepřátelskou atmosférou.

Poté se cesty obou bratrů rozešly. Jindřich přijal nabídku trénovat reprezentaci a hned v roce 1989 dovedl své svěřence Bergra s Kratochvílem ke zlatu z MS, Jan odešel pracovat do automobilky ve Švýcarsku, kde se rovněž věnoval mládeži. Se starším synem vyráběl i kola vlastní značky na sálovou cyklistiku.

Po šedesátce se vrátil domů, v Brně mají s bratrem společný rodinný dům. „Užívám si klidu a toho, že už nemusím nic dělat a hlavně nikam spěchat. Většinu času trávím na chalupě v Čenkovicích, v zimě tam pomáhám u vleku. S manželkou občas vyrážíme na výlety nebo jdeme jen tak na procházku po okolí. Zvelebujeme si chalupu a jsme spokojeni,“ vyprávěl před časem dnešní oslavenec.

Autoři: ,






Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze