"S tréninkem jsem naplno začal teprve před týdnem, moc toho zatím za sebou nemám. Ale snad manko rychle doženu," svěřil se 22letý brankář, který se svými 193 centimetry výšky kryje záda plzeňské jedničce Motlíkovi.
Bylo těžké smířit se s tím, že tohle zranění vás dlouho na palubovku nepustí?
Hlavně se mi problémy vrátily. Já jsem už před měsícem a půl začal s tréninkem, ale bylo to brzy. Ploténka byla sice vyhřezlá jen o trochu, ale hrát nešlo. Teď jsem čekal až do chvíle, kdy záda budou stoprocentně v pořádku.
Jak jste záda léčil?
Nejdřív jsem to řešil cvičením, masážema, ale to příliš nepomáhalo. Pak mě náš doktor poslal k neuroložce, kde jsem dostal injekci přímo do plotýnky. To zabralo a teď už je to dobré.
Byl jste nervózní, když jste se po půl roce postavil mezi tyče v extraligovém zápase?
Byl. I když jsem tam šel až ke konci za rozhodnutého stavu při sedmičce. Bohužel jsem ji nechytil, což se asi dalo čekat. Pak mě to alespoň dvakrát trefilo. Důležité je, že jsme vyhráli a mančaft šlape.
Ocenili to i diváci, kteří vám tleskali vestoje. Užil jste si ten závěr?
Ona pak v takové atmosféře zase v obraně trošku opadá koncentrace, tak si to moc neužijete. Já se hlavně i v těch pár minutách snažil podat co nejlepší výkon. Spokojený se sebou moc nejsem, ale doufám, že už to bude jenom lepší.
