V závodě družstev se Češi kvalifikovali do druhého kola pro osm nejlepších zemí a potom bojovali se Slovinci o konečnou šestou příčku. "Viděli jsme, že Slovinci tady jsou porazitelní. Nakonec to nevyšlo, ale to se nedá nic dělat."
Je 7. místo realitou současného českého skoku?
To je těžké říct, protože ostatní kluci mají potenciál mnohem větší, než se jim daří prodávat na můstku. Já doufám, že příští rok se nám to konečně sejde všem - a ne jako doposud, že vždycky jednu sezonu jsou nahoře jeden nebo dva a další sezonu někdo jiný. Bylo by skvělé udělat jako družstvo nějaký výsledek za rok na mistrovství světa v letech v Harrachově a samozřejmě i na olympiádě.
Když se vám forma sejde, pak můžete být jako tým třeba i na úrovni medailových Poláků?
V extrémním případě i lepší. Ale to už jsou takové myšlenky, že bychom museli všichni skákat jako já letos, jako Roman Koudelka s Hlávkou loni a jako Jandys před lety.
Bylo to pro vás už takové uvolněné skákání?
Trochu mě mrzí první skok, kdy jsem se odrazil kupodivu dřív, mohlo to být víc metrů. Před mým druhým skokem už byla ztráta na Slovince trošku větší. A Peter Prevc není skokan, který by zkazil tolik, abychom s nimi mohli ještě bojovat. Snažil jsem se, abych si ten svůj skok užil.
Což se povedlo, letěl jste na 128,5 metru. Jaké je to, když vás potom poplácá i Adam Malysz a řekne: Dobrý skok?
Je to strašně příjemné, Adam je obrovská ikona skoku. Ale my k sobě měli s Poláky a Slovinci vždy blízko, často spolu trénujeme, nějaká přátelství tam jsou. Adam mi už při pátečním vyhlášení šesti nejlepších z velkého můstku říkal, že je rád, že se mi povedlo takhle prorazit.
Skutečnost, že jste se stal na náměstí v Cavalese aktérem tohoto vyhlášení, byla pro vás hodně emotivní?
Samozřejmě. Je to takový strašně povzbuzující moment, zvlášť před olympiádou. Moc jsem si to užíval, vždyť před několika měsíci by mě vůbec nenapadlo, že bych tam mohl stát.
Letos jste na světových šampionátech lyžařů nejlepších Čechem. Jak se cítíte v této roli?
Takhle jsem vůbec nepřemýšlel, když jsem sem jel. Já sem přijel skákat a ne se porovnávat s ostatníma disciplínama.
Světový pohár pokračuje, už příští týden skáčete v Lahti. Jaký máte cíl do konce sezony?
Pořád bojovat o nejlepší umístění. Bylo by pro mě fantastické, když je to takhle rozjeté, udržet si desítku v celkovém pořadí Světového poháru.
A třeba ještě jednou vystoupat na stupně vítězů?
To je vždycky pěkné, ale teď přemýšlím spíš nad tou desítkou celkově. To by bylo pěkné zhodnocení sezony. I když ta, ať skončí jakkoli, je pro mě už teď strašně úspěšná.
Z můstků, na nichž se bude ještě letos pohár skákat, který je váš nejoblíbenější?
Většinou máte rádi ty, kde se vám dařilo. Velmi dobré vzpomínky mám na Trondheim, kde jsem kariéru rozjížděl. I můstek na Holmenkollenu mám rád, jen je to tam vždycky strašně větrné. Tam hodně rozhoduje štěstí. Ale když se daří, tak jde skákat téměř všude.
