Lovosický srdcař a reprezentant ukončil svou hráčskou etapu velkolepě. Aplaudovalo mu na zimním stadionu 2 370 fanoušků. „Byl to doják,“ tvrdil domácí tahoun Lukáš Malý, který v 1. kole k výhře 32:30 nad Duklou přispěl šesti góly. O jeden víc dal kanonýr Motl.
Ale hlavním hrdinou jímavého sobotního večera byl muž, jenž nastoupil jen na minutu a půl. Bankéř Landa, který se kvůli opotřebovanému tělu, rodině a práci odlepil od lepkavé mičudy už ve 32 letech.
Neloučil se poprvé. Ačkoli jej v medailonku na velkoplošné obrazovce spoluhráči, kamarádi i rodina špičkovali, že ne naposledy, vzkázal jim: „I když mi to nevěříte, tentokrát je to skutečně nadobro.“
Přiznal však, že házená mu zase zachutnala. „Sice to byly jen necelé dvě minuty, ale mě to zase začalo hrozně bavit,“ rozzářily se mu oči. „Padl přese mě jeden gól, snad mi to kluci nebudou vyčítat.“
Kdepak. Poslední zápas Honzy Landy, jak se otvírák sezony jmenoval, neměl žádnou mouchu. Když skončil, urostlá spojka s českým titulem právě z Dukly se fotila se všemi aktéry, s manželkou Hankou a s dcerkami, s rodiči.
„Jeden z nejemotivnějších zápasů v životě. Podobalo se to postupu ze skupiny na mistrovství Evropy. Nejvíc mě dojal slavnostní nástup, když jsem věděl, že to je úplně naposledy. A pak vtipné vzkazy na obrazovce, když jsem viděl, kdo všechno si na mě vzpomněl. Děkuju všem, kteří to připravovali, i Dukle, jak k tomu přistoupila. Krásný zápas v duchu fair play. Šly na mě slzy, ale ubránil jsem se.“
A nová role? Na lavičce smí stát pouze jeden trenér, pro speciální zápas dostal Landa výjimku, že kromě Milana Berky může i on. A pochodoval jako lev v kleci. „Já se dostanu na level, přes který to dál už nejde, jinak bych zkolaboval.“
Landa to přežil a dál bude lovosickým Lovcem. Šelmou, která bude hecovat extraligovou partu z házenkářské bašty. „Byl jsem z loučení dojatý,“ doznal i šéf klubu Vojtěch Srba. „Ale zároveň šťastný, že Honza zůstal v našem klubu.“
