K tradičně příjemné chvíli moci zapózovat před knížecím palácem v Monaku na rampě pokaždé, když dorazíte do cíle závodu, si tentokrát se svým spolujezdcem Pavlem Dreslerem vysloužili i tu nejpříjemnější: možnost mávat fotografům s poháry pro celkové vítěze nad hlavou.
Těch máte doma za svoji dlouhou kariéru už asi požehnaně, co ten poslední z Monte Carla?
Je na cestě a zůstane v Kostelci. Je hodně cenný.
A vybojovaný hodně tvrdě?
Monte Carlo není nikdy lehké, ale letos bylo bylo opravdu náročné. A také zrádné.
Povídejte.
Začínalo se noční etapou na známém Sisteronu. Úsek přes třicet kilometrů dlouhý, který jsem já abolvoval úplně poprvé. Všechno bylo v pohodě, jenomže najednou tam byl úsek tři čtyři kilometry na ledu. Bylo to z kopce, jelo se na hladkých pneumatikách, nic příjemného.
Jak jste se s tím vyrovnal?
Raději jsem moc neriskoval, i když to mimo jiné znamenalo, že jsem trochu zaostal za Francouzem Camillim na Fordu, což byl v hodnocení WRC2 největší konkurent. Nechtěli jsme na tom ledu riskovat a věřili jsme, že Camilliho dostaneme pod tlak.
Jeho náskok jste ve druhé etapě, když Camilli chyboval a etapu nedokončil, také zlikvidovali a šli těsně do čela. Tím jste se ocitli v čele průběžného pořadí vy a hned s obrovským náskokem.
Potvrdil se tím náš předpoklad, ale i tak nás ještě čekalo dost těžkých chvil. Hlavně proto, že letošní počasí bylo hodně nevyzpytatelné.
O náledí jste už mluvil, co se objevilo dál?
V pátek začalo v průběhu etapy silně pršet, na silnicích bylo plno vody, museli jsme se vyrovnávat s aquaplaningem, nebylo to jednoduché. A v poslední etapě zase začalo husté sněžit a mokrý sníh dělal ze silnic klouzačku.
Prý jste na to málem doplatili?
Skoro ano. V jednom úseku se auto dostalo mimo stopu, naštěstí jsme minuli strom, který tam byl, a pak se nějak zastavili, takže jsme mohli pokračovat.
Už v té chvíli jste ale měli v hodnocení WRC obrovský náskok. Dalo se jet v klidu?
Na první pohled to tak vypadá, ale nebylo to tak jednoduché. Jedete s tím, že stačí neudělat chybu, na druhé straně také s tím, že nemůžete už nic získat, ale jen ztratit. Je těžké udržet koncentraci. Ale povedlo se to, už jsme o to v Monte Carlu usilovali několikrát, teď to konečně máme. Přitom jsme se na letošní start chystali na poslední chvíli.
Ještě v prosinci jste říkal, že váš start v Monte Carlu je hodně nejistý. Kdy se to změnilo?
Právě až v průběhu prosince, když do závodu už moc času nezbývalo. Proto se na autě od té chvíle pracovalo prakticky nepřetržitě, padly na to i Vánoce. Za to, že se tak podařilo připravit, patří týmu ohromný dík, byli jsme pod velkým tlakem.
Poprvé jste závodil s vozem nového designu, tradiční zelenobílé barvy nahradila česká trikolóra. Jak se vám jelo?
Tohle pochopitelně my při jízdě nevnímáme. Auto se mi ale hodně líbí a myslím si, že je i velkým zpestřením.
Přesto, že vaše plány na starty v mistrovství světa byly dosti mlhavé, hned první závod seriálu jste jel. Jak to bude vypadat s vaším závodním programem dál?
V tuto chvíli víme, že na konci března pojedeme Valašskou rallye, kterou začíná domácí šampionát. Únorová Švédská rallye se nás netýká, ale teď WRC2 vedeme, tak nám to třeba pomůže ke startu na Korsice, kde se jede na začátku dubna.
