Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Výměny trvají věčně, mrzí Kodeše na současném Turnaji mistrů

23 2015
Londýn (Od našeho zpravodaje) - Ve sportovní hale v Tokiu, kde gymnastka Věra Čáslavská šest let předtím získala tři zlaté olympijské medaile, to v roce 1970 všechno začalo. Tam se konal první Turnaj mistrů. Slet tenisové smetánky.

Podnik se jmenoval jinak (Pepsi-Cola Masters). Bylo na něm jen šest singlistů a tři deblové páry. Prize money bylo nesrovnatelně nižší (padesát tisíc dolarů proti dnešním sedmi milionům).

Ale už tehdy měl nádech luxusu.

„Starali se o nás, vozili auty. Všechno bylo perfektní, i hotely,“ řekl Jan Kodeš, jeden z jeho účastníků, který letos poprvé navštívil Turnaj mistrů v londýnském „balení“.

Na vlastní oči tak viděl, jak se hráčský komfort ještě posunul. „Tehdy nebyly k dispozici tréninkové kurty jako tady. Navíc turnaj začínal v pondělí a kurt byl hotový v neděli odpoledne, takže jsem do poslední chvíle trénoval v Praze,“ vzpomínal wimbledonský šampion z roku 1973, který loni podstoupil transplantaci srdce. „První dva zápasy jsem si vždycky zvykal na povrch.“

Na Masters si zahrál čtyřikrát v řadě, v dobách, kdy se pořadatelství měnilo každý rok. Poprvé tak vyjel do Tokia, podruhé do Paříže, potřetí do Barcelony a naposledy do Bostonu, kde si zahrál na stadionu Boston Garden, tehdejším domově hokejistů Bruins a basketbalistů Celtics.

„Návštěvy byly vždycky velké, v Bostonu chodilo asi patnáct tisíc lidí,“ říkal, ačkoliv uznal, že podobné divadlo jako u zápasů v Londýně se nekonalo. „Žádné písničky ani světelné efekty. Nebo že by člověka zabrali, to se nestávalo.“

Leccos se na Turnaji mistrů změnilo k lepšímu. Co však Kodešovi vadí, je zpomalování povrchu. „Dřív byly kurty rychlé, míče odskakovaly nízko, takže se zezadu v podstatě nehrálo, po servisu se chodilo na síť.“

Zato teď? Pomalejší kurty agresivnějším hráčům nepřejí. Řada výměn se protahuje, zejména mezi hráči typu Djokoviče či Nadala, jejichž procento chyb je minimální.

„Když spolu hráli Ivaniševič a Becker na Masters v Hannoveru, tak tam byl rychlý kurt, jeden dal dvanáct es, druhý osmnáct. Moc se nehrálo,“ ohlíží se 69letý Kodeš. „Pak se začalo říkat: To není moc atraktivní pro lidi, všechno se musí zpomalit. Ale přehnali to. Teď se hraje donekonečna, ukončit balon je těžké.“

Nynější generaci hráčů však obdivuje. Smeká před Djokovičovým pohybem a jistotou. Uznale mluví o Berdychově vyrovnanosti. „Ale jeho servis se mi nelíbí, první podání má hrozně nejisté. A taky hraje stereotypně. Musí tam dát čop, jít na síť, nebát se volejů. Proti nejlepším stejně výměnu zezadu nevyhraje.“

Tak pravil muž, jenž byl u toho, když tradice Masters začala.







Dětská kosmetika, po které se vaše dítě neoprudí
Dětská kosmetika, po které se vaše dítě neoprudí

Recenze si přečtěte na eMimino.cz.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze