Z českých cyklistů pouze Leopold König dopadl v minulosti při své premiéře na „Velké trojce“ lépe, devátý na Vueltě 2013.
Silný v horách, odvážný v únicích, neustále stoupající pořadím. Takový byl Jan Hirt na Giru 2017.
Kdyby vám před ním řekli, že skončíte dvanáctý, věřil byste?
Asi ne. V týmu doufali, že bych mohl být do dvacítky, ale šlo spíš jen o takový sen. Nikdo mi neřekl: Dvacítka je tvůj cíl. Z dvanáctého místa jsou teď nadšeni.
A vy? Vy také?
Já jsem šťastný. Pár špatných věcí by se na mém výkonu našlo, jenže jel jsem svoji první Grand Tour a nejsem žádný lídr třeba někde ve Sky, který tam bere miliony eur. Vzhledem k tomu, co jsme za tým a že jsme byli na Giru na divokou kartu, jsme odvedli fakt pěkný výkon. Dokonce i Top 10 mohla být reálná, kdybychom eliminovali některé chyby. Ale to už jsou jen kdyby.
Až během Gira jste sám sebe přesvědčil, že můžete být předním jezdcem právě na třítýdenních závodech?
Asi ano. Nevěděl jsem předtím, co se mnou tři týdny provedou a jak se budu cítit v tom posledním, zvlášť když tady byl supertěžký. Ale pak jsem viděl, že skoro všichni ostatní ve třetím týdnu výkonnostně odcházejí a já se naopak spíše zlepšuju. Ten pocit byl příjemný. Regenerace na dlouhých závodech je asi mou nejsilnější stránkou. Nakonec byly pro mě obtížnější ty první týdny.
Zvlášť pokažená etapa na Etnu? Co příště udělat jinak, abyste měl formu už v úvodním týdnu?
Ještě se doma s trenérem Martínkem podíváme na tachometr, jaké jsem tam měl watty a další data, než vše vyhodnotíme. Etna a pak isobotní poslední horská etapa byly pro mě tady nejbolestivější dny.
A který byl naopak nejkrásnější? Únik v královské etapě na Stelviu? Nebo páté místo v Dolomitech?
Stelvio. Ten den jsem si v úniku užil, cítil jsem se moc dobře. Navíc tam přijeli kamarádi i rodina, stáli v kopci, pozdravili jsme se.
Abyste byl ještě lepším grandtourovým jezdcem, potřebujete dle expertů zlepšit tři věci: sjezdy, poziční boj a časovky. S tím souhlasíte?
S těmi sjezdy až tolik ne. Když jsem v nich na Giru ztratil, tak proto, že přede mnou někdo ve skupině udělal díru. Nikdy jsem ve sjezdu neodpadl sám. Tvrzení o mých slabších sjezdech jsou přehnaná. Neříkám, že jsem výborný sjezdař a kdyby pršelo, bude to složité. Ale na suchu se v nich cítím docela jistý.
Poziční boj byl vašim problémem především zkraje Gira, kdy tým CCC zůstával uzavřen vzadu v pelotonu. Postupně jste se v této činnosti zlepšovali. Také proto, že jste se otrkali a zároveň si vydobyli určitý respekt u předních týmů?
Nejdřív jsme jim museli něco předvést, aby nás respektovali, že nejsme úplní oslové. Jakmile jsem dokázal zůstávat s nejlepšími, začali nás trochu brát. Pořád to není kdovíco, ale už přijdou i velká jména a řeknou mi: Pěkná jízda.
V časovkách je pro vás cestou ke zlepšení hlavně její lepší a častější trénink?
Určitě. Zatím na časovkářském kole hrozně trpím. Bolí mě kolena, hned jak na něj sednu, zadek mě táhne. Nemám na něm dobrou pozici, ale ani natrénováno. Chce to, abych ho měl doma, občas se na něm svezl a hledal si příjemnější pozici.
Poslední časovka Gira v Miláně byla i proto jízdou ze zbytku sil?
Byla taková zvláštní. Jedu sice v časovce nepříjemné tempo, ale neumím se v ní zmáčknout, jak se říká až do poblití. Prostě mi to nejde.
Na co se nyní nejvíc těšíte?
Jak si ještě jeden den užiju s přítelkyní v Miláně. Dopřeju si den bez kola. Doma se pak pojedu jen tak projet s kámošema, sedneme si na kafe, na pivo. Když bude hezky, chci si tenhle týden jen tak užít.
A potom?
V týmu si nakonec přejí, abych jel i Kolem Švýcarska (závod World Tour).
Už za necelé dva týdny?
Když oni jsou teď namotivovaní z mého výsledku na Giru, tak chtějí, abych to zkusil i tam. A v létě mě čekají závody Kolem Rakouska a Kolem Polska. Ale ještě uvidíme, jak se v létěě budu cítit fyzicky a psychicky.
V týmu CCC vám letos dobíhá smlouva. Ozývají se nyní prvodivizní stáje s nabídkami?
Jo, nabídek mám docela dost.
Začnete porovnávat a vybírat?
Teď se nejprve trochu uklidním, nechám tomu pár dní a pak uvidíme, co vymyslím.
