Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Život basketbalisty: zahrál si před 65 tisíci diváky i obra v Amadeovi

Na olympiádě v Mnichově 1972 si Jan Blažek (s číslem 14) zahrál s československou reprezentací také proti USA. | foto: Zdeněk Havelka, ČTK

10 2016
S československou basketbalovou reprezentací byl na olympiádě v Mnichově, v Aténách hrál před 65 tisíci diváky finále Poháru vítězů národních pohárů, pomohl k bronzu z mistrovství Evropy. Jen zasvěcení ale vědí, že člen slavné party z přelomu 60. a 70. let minulého století Jan Blažek se basketbalovému řemeslu vyučil ve Zlíně. A tam si ho pamatují.

Spolu s Jiřím Zídkem starším a Irmou Valovou pokřtil Blažek publikaci „Zlín pod koši“, kterou klub vydal u příležitosti svých 75. narozenin. „Potěšilo mě, že si na mě ve Zlíně vzpomněli. Rád na tu dobu vzpomínám,“ říká 68letý Blažek.

Narodil jste se v Praze, ale od jednoho roku až do maturity jste žil ve Zlíně. Jak jste se sem dostal?
Tehdy se budoval Gottwaldov a komunisté potřebovali personálně posílit město. Mého otce sem poslali jako lékárníka. Svým dětem a vnukům vždycky říkám, že to bylo krásné město pro mládí. Voda, kopce, hřiště...

Považujete se za Zlíňáka?
To ne. Ale něco mi z té doby zůstalo. Byl jsem na obědě se spoluautorkou knížky, a když se mě ptala, odkud jsem, tak byla překvapená. Říkala mi, že vůbec nemluvím jako Pražák, ale moravsky. Což dosvědčuje můj vztah ke Zlínu, tady se krásně mluví. O basketu ve Zlíně jsem moc nevěděl, ale vždycky se k němu hlásil.

Podle dobových materiálů jste měřil 206 centimetrů. Výška vás k basketbalu předurčila, že?
Vysoký jsem po mámě. Byl jsem basketbalový blázen. Když jsem šel z tréninku, tak jsem do druhého patra bouchal balonem o schody a sousedi se divili, co se děje. I ve škole jsem dával přednost košíkové. Chodil jsme na gymnázium v Lesní čtvrti, a když začal svatý týden, tak mě museli vyhnat z tělocvičny, abych se šel učit na maturitu.

Rád vzpomínáte na dlouholetého činovníka klubu Karla Vilíma. Proč právě na něho?
Zlín nebyl basketbalové město a on byl člověk mimo basketbalové dění. Ale co on mě všechno naučil... Byl nadčasový. Začal jsem ovšem u Jury Křepelky, tehdejšího trenéra dorostu. Vždycky jsem se koukal oknem tělocvičny na kluky, jak trénují, tak se nade mnou slitoval, pozval mě a chytl jsem se.

Abyste mohl pokračovat, bylo nezbytné odejít ze Zlína. Nakonec jste si vybral Slavii VŠ Praha. Co rozhodlo?
Byla o mě rvačka. Přijel za mnou trenér Zbrojovky Brno, Sparta měla velký zájem. Věděl jsem od začátku, že půjdu do Vysokých škol. Poznal jsme se s kluky na soustředění. Byl tam i Jiří Zídek, který tehdy do Zlína jezdil za svojí první manželkou. Tak jsme to upekli.

Jan Blažek

Narodil se 13. září 1947 v Praze, mládí ale prožil ve Zlíně (tehdejším Gottwaldově). Je zařazen na čestné listině mistrů sportu.

Se Slavií VŠ Praha (1965 až 1975) byl šestkrát československým mistrem, hrál ve finále Poháru mistrů evropských zemí a triumfoval v Poháru vítězů pohárů.

Československo reprezentoval na olympiádě 1972 v Mnichově (8. místo), o tři roky dříve získal v Neapoli bronz na mistrovství Evropy.

To byla slavná éra Slavie VŠ. Na co nejraději vzpomínáte?
V každém ligovým mančaftu bylo minimálně 80 procent vysokoškoláků. A já jsme se dostal do týmu velmi silného hráčsky i intelektuálně. V tom to bylo ohromné.

V roce 1968 jste hráli finále PVP v Aténách na starém olympijském stadionu před 65 tisíci fanoušky. Co se vám vybaví?
Byl to jeden z nejdominantnějších zážitků. Někdo říkal, že tam bylo 80 tisíc, ale spíše bych se klonil k těm 65. Člověk okolí moc nevnímal, protože tribuny byly více vzdálené od hřiště. V hale je kolikrát větší hukot. Ale když si člověk prohlíží fotografie, tak si uvědomí, co to bylo za monstrózní akci. Za to, že jsme byli vstřícní, nám na revanš zařídili soustředění v Itálii.

Za rok jste si finálovou porážku vynahradili ve Vídni. Chvíli po okupaci jste hráli proti klubu ze Sovětského svazu. Byla výhra o to sladší?
Dinamo Tbilisi bylo součástí SSSR, ale už tehdy Gruzínci měli k Rusům negativní odstup. Vím, že náš kapitán dostal od jejich kapitána ozdobný gruzínský nůž s tím, že to máme na Rusy. V hale byla spousta emigrantů, hráli jsme jako doma.

Co jste dostali za vítězství?
Nic. Byli jsme všichni vysokoškoláci. S odměnami se ani nepočítalo.

Jan Blažek na galavečeru k 75 letům basketbalu ve Zlíně

Jan Blažek na galavečeru k 75 letům basketbalu ve Zlíně

Nemrzí vás, že nehrajete teď? Mohl byste se lépe zajistit.
My jsme byli fantastická parta. I teď se bývalí vysokoškoláci scházíme jednou měsíčně. A pořád jsem bažant, se mnou končila éra úspěchů VŠ. Hodně jsme cestovali. Byli jsme v Austrálii, na Novém Zélandu, Filipínách, projezdili jsme celou Evropu. To nám nahrazovalo benefity, co mají současní hráči.

Co říkáte dnešnímu basketbalu?
Hodně se dívám na Euroligu, sleduju NBA. To je jako s vinařem - už jenom pije kvalitní víno. O české lize nemám valné mínění. Nerozumím roli Nymburka v českém basketbale. Z pěti hráčů na hřišti jsou čtyři cizinci, to nechápu. České košíkové tohle neprospívá.

Radost vám ale udělala reprezentace na Eurobasketu. Jaké jí dáváte šance na postup na olympiádu?
Hraje se v Srbsku - a to by byli Srbové pitomí, kdyby si to nechali utéct při jejich kvalitě. Díky Satoranskému a Veselému produkoval nároďák po dlouhé době nejlepší košíkovou. Akorát mám obavy, že už lépe hrát nemůže, protože tam nejsou hráči, kteří by se Veselému a Satoranskému přiblížili.

V Amadeovi účinkoval s Limonádovým Joem

Basketbalové trofeje sbíral po hrstech, na té nejcennější se Jan Blažek podílel ve slavném oscarovém snímku Amadeus režiséra Miloše Formana.

„Myslel jsem si, že budu nějaký pařez, ale natáčení se nakonec zvrhlo na půl roku,“ vzpomíná na filmování v historických kulisách Prahy.

V roce 1984 mu bylo 37 let a jeho basketbalová kariéra se chýlila ke konci. Nabídku na roli v chystaném Formanově filmu o životě geniálního hudebního skladatele Wolfganga Amadea Mozarta neodmítl. Česká produkce sháněla herce do menších úloh, Blažkovi připadla postava oživlé sochy komtura (člen rytířského řádu) ve scéně z Mozartovy opery Don Giovanni.

„Říkali, že baskeťáci jsou pohybově nadaní. Ale potřebovali hlavně dlouhého člověka, který by se blížil obrovské soše,“ líčí Blažek.

Nástup basketbalového reprezentanta na scénu je impozantní. V převleku a fantaskní masce zbourá zdi paláce Dona Giovanniho, aby vzápětí hříšného šlechtice a svého vraha poslal do pekla.

„Komtur kráčí dolů, zpívá, komunikuje s Donem Giovannim. Musel jsem se to naučit, jak chtěli. Bylo to martýrium,“ vzpomíná Blažek na herecký dril. „Byl jsem ve velkém stresu, ale nakonec se to povedlo. Sám sobě jsem se ve filmu líbil.“

Při natáčení mu pomáhal operní pěvec Karel Fiala, filmový představitel Limonádového Joa hrál Dona Giovanniho. „Byl to bezvadný chlap. Vyznal se ve sportu, znal mě z basketbalu. Povzbuzoval mě,“ vypráví Blažek. Z natáčení si odnesl také známost s Formanem. „Perfektní manažer. V každém okamžiku věděl, co chce.“

Ač dostal ještě nabídku na další natáčení v Americe, zůstal jen u role komtura. „Jsem spíše stydlivý, stačilo mi to.“

Autor:


Témata: Jiří Zídek, NBA




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze