Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Vedro vzalo Bártovi republikový titul. Uvařil jsem se, přiznal cyklista

Jan Bárta na trati republikové časovky v Hodoníně. | foto: Jan Brychta / SvetCyklistiky.cz

24 2016
V cíli byl o osm vteřin později než Leopold König. Sedl si na zem a několik dlouhých minut vydýchával únavu i zklamání. „Později,“ poprosil Jan Bárta přítomné novináře čekající na rozhovor. Nestal se popáté v řadě republikovým šampionem, ale zklamání odešlo stejně rychle, jako přišlo. Na pódium už s úsměvem stoupal i s dvouměsíčním synem Tomášem. „Přítelkyně za mnou přišla do stanu, že ho mám vzít nahoru, ať se podívá,“ usmál se čerstvý otec.

Co kromě osmi vteřin chybělo k dalšímu republikovému trikotu?
Začátek jsem jel trochu rychleji, asi jsem mohl trochu ubrat. Mám pocit, že mi forma jde nahoru, ale ještě tam něco chybí. Do neděle jsem taky závodil nadoraz ve Slovinsku, takže jsem spokojený. Už čtyři tituly mám a osm vteřin... Jsou důležitější věci (s úsměvem se podívá na svého malého syna).

Jak vás ovlivnilo to vedro, které během závodu panovalo?
Vlastně mi ani trať nevadila tak, jako to strašné teplo. Vzal jsem si návleky na tretry, ale klidně jsem mohl jet i bez nich, protože jsou do půlky lýtek. Nohy mi hořely už skoro po deseti kilometrech, uvařil jsem se.

NA PODIU PRO TŘI BYLI ČTYŘI. Druhého Jana Bártu „doprovodil“ na podium pro tři nejlepší časovkáře republiky dvouměsíční syn Tomáš. Uprostřed republikový šampion Leopold König, vpravo třetí Petr Vakoč.

NA PODIU PRO TŘI BYLI ČTYŘI. Druhého Jana Bártu „doprovodil“ na podium pro tři nejlepší časovkáře republiky dvouměsíční syn Tomáš. Uprostřed republikový šampion Leopold König, vpravo třetí Petr Vakoč.

Zmiňované návleky jste přitom zapínal na poslední chvíli, docela hektický start.
Start byl trochu pozdější. Nevím, jestli mi šly o nějakou minutu špatně hodiny, ale když jsem odstartoval, neměl jsem zakufrované tretry v pedálech. Bylo to hodně na knap, ztratil jsem tam asi dvě nebo tři vteřiny, ale to není tak důležité.

Přesto jste ještě za polovinou závodu o pět vteřin vedl před Leopoldem Königem. Co se pak stalo?
Nemám pocit, že by se něco stalo, že bych udělal nějakou chybu. Trochu mi padala helma, ale to žádný vliv nemělo.

Je pro vás druhé místo zklamáním?
Ani tak velké zklamání to není. Vlastně skoro za týden letím na Tour a hlavně, doma mám zdravé dítě a to je asi důležitější.

Fotogalerie

Podpořit váš do Hodonína přišla řada známých, byl jste i kvůli tomu nervóznější?
Asi ano, na člověka dolehne větší tlak, když závodí doma. Přišla opravdu spousta fanoušků, se všemi jsem se zdravil. Pomalu jsem se ani nemohl chystat a rozjíždět se na závod, protože byla kolem strašná spousta známých a všichni si chtěli vykládat. Ale cyklistika se dělá pro lidi, musím to tak brát.

Před dvěma měsíci se vám narodil syn Tomáš. Byl právě on tím faktorem, který vás naopak zklidňoval?
Možná trochu, vlastně jsem si na něj vzpomněl i na trati. Když to řeknu po pravdě, jsou důležitější věci než ježdění na kole.

Zapojujete se jako otec do domácnosti?
Zapojuju, ale je to těžké. V noci vstává Šárka, já až nad ránem kolem šesti, když je unavená. Vstanu, přebalím ho a jdeme si ještě lehnout. Každopádně spaní je teďka horší, to jo. Přesto to jde s cyklistikou kombinovat. Vlastně se na závody jezdím i trochu dospat. (zasměje se)







Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze