„Já budu věřit až do poslední chvíle, že ve finále zase můžeme být. Stačí fakt malé věci, aby se to zase otočilo v náš prospěch. Určitě neřeknu, že nám letos bude stačit bronzová medaile, protože Pardubice hrají dobře. Takový člověk nejsem a nikdy nebudu,“ hlásá kapitán Houška.
Děje se něco s Děčínem? Tři porážky v řadě už jste dlouho nezažili.
To je pravda. Letos nemáme úplně přesvědčivé výsledky a liga po nás šlape. Pardubice hrají výborně, to vidí všichni, Nymburk je prostě Nymburk a poslední prohra s USK asi přijít neměla, ale oni přijeli s otevřeným hledím, agresivitou, řekli si, že prostě vyhrají. A bohužel pro nás vyhráli. Nešlo nám to střelecky, což nás trápí i v jiných zápasech.
Jak se můžete zvednout?
Snažíme se dobře potrénovat. Nechci se vymlouvat, ale taky nám trochu ubližuje ten systém, že nevíme, jestli hrajeme jednou za tři dny nebo za jedenáct. Bylo pro nás lepší, když jsme hráli pohár, že jsme věděli, že hrajeme v sobotu a ve středu. Teď je to pro nás dlouhé čekání na zápas. Nedávno jsem se bavil s litvínovským hokejistou Michalem Trávníčkem a on říkal, prosím tě, vždyť vy vůbec nehrajete! Byl zvyklý chodit každý týden na basket s dětmi a my teď hrajeme doma jednou za měsíc. To je špatně.
Takže byste byl pro návrat čtyřkolového herního systému?
Určitě jsem jeho zastáncem. Diváky v Děčíně basket baví, chodí na něj, my také chceme hrát. Když jsme teď dohráli s USK, tak moderátor zahlásil, že další zápas máme doma 29. března. Vždyť to je vážně skoro za měsíc! Chceme víc hrát, ať se nám daří či ne. Teď nám to nějakým způsobem moc nejde, na což máme právo po dvou a půl letech, kdy se nám dařilo. Ale zase když si vzpomenu, jak jsme nedávno porazili Opavu, to byl hezký zápas! Máme to letos takové nahoru dolů a lidé v tom hledají něco víc. Prostě česká povaha.
Možná je to proto, že papírově máte jeden z nejlepších týmů v historii.
Papírově určitě, s tím budu jedině souhlasit. Teď je ale potřeba, abychom všichni bojovali, makali, dřeli. I když se nedaří. Neupadnout hned po nějakých malých neúspěších úplně dolů. Teď s USK jsme se snažili hrozně bojovat, ale prostě nám to nešlo. A ono je to pak na nás hrozně vidět, sráží nás to.
Nemůže být za poklesem výkonnosti ztráta motivace? Druzí už po nadstavbě asi neskončíte.
Ale zato můžeme spadnout třeba na čtvrté místo! A to rozhodně nechceme. Ztráta motivace to určitě není. Ano, druzí nebudeme, to už víme takřka stoprocentně, ale taky bychom mohli skončit ještě pátí, což by bylo špatné. Sezona je pořád dobrá, ale Pardubice mají skvěle postavený tým a skvělé cizince. A pod koučem Sandersem hrají skvělý basket. My se chceme udržet tam, kde jsme, i když to bude těžké. Jedeme do Kolína, do Opavy a do Nymburka, pak máme Pardubice. Žádný lehký soupeř tam není.
Takže udržet třetí místo je teď váš dílčí cíl?
Určitě. Chceme začít play-off doma, a kdybychom náhodou postoupili dál, tak se vyhnout Nymburku. Třetí místo je cíl a za tím musíme jít. Nechci si zkomplikovat cestu za něčím, co si všichni přejeme.
Pardubice letos vypadají hodně dobře, pořád věříte, že se přes ně můžete prodrat až do finále?
Kdybych nevěřil, tak rovnou můžu dát kecky nahoru do kanceláře a říct tam, že už hrát nechci. Budu vždycky věřit. Dokážeme se na ně připravit, viděli jsme při rozborech videí, že stačí zlepšit malé věci.
Čím se dají porazit?
Tím, co bychom měli hrát a co teď nehrajeme. A oni to naopak předvádějí - rychlý basket, jednoduchý. Nám to moc nejde, člověk se v tom začne pitvat a je to daleko těžší. V jednoduchosti je krása. Když hrajeme jednoduchý, rychlý basket, tak jsme dobří. Všichni říkají, jak Děčín hraje rychle a tvrdě, ale teď najednou od toho nějak upouštíme a to je špatně. Všichni to začínají používat proti nám, za což jsem vlastně rád. Ale my tedy musíme ještě přidat, abychom byli zase nad nimi.
Pardubice mají skvělou sezonu, zato mistrovský Nymburk se nejeví tak suverénně jako v minulosti. Může i tohle být šance pro vás?
Myslím, že letošní finále bude hodně zajímavé, ať v něm budeme my, Pardubice či někdo jiný. Tím, že se hraje na dva zápasy, je to zajímavé. Nymburk začíná venku a může se stát cokoliv. Pořád mají kvalitní tým, stále jsou na špici, ale asi se s nimi letos dá hrát, což ukázaly Pardubice, Opava i my.
Děčínský pivotman Jakub Houška se raduje z úspěšné akce proti Opavě.
Jak jste na tom zdravotně? Přečkal jste svůj kritický měsíc leden?
No, přečkal...měl jsem už přes Vánoce problém s kolenem a nějaké dva měsíce jsem se v tom plácal. Teprve teď normálně trénuju. Moc jsem to ani neventiloval, řešili jsme to injekcemi s panem doktorem Neckářem v Ústí, dal mě do kupy. A mám zase velkou chuť do basketu. V tom lednu jsem sice do nějakých zápasů naskočil, ale viděli jsme s trenérem oba, že to není úplně ono. Tak jsme si řekli, že to nebudeme lámat.
Takže vaše menší vytíženost v posledních zápasech souvisela s těmi obtížemi s kolenem? Co konkrétně vám bylo?
Nějaké potíže s chrupavkou. Rozhodovalo se, jestli půjdu na operaci, či ne. A pan doktor řekl, že nemusím, že to můžeme zvládnout konzervativní metodou. Zatím to vypadá, že jsme to fakt zvládli, že už jsem stoprocentní. Plácal jsem se v tom, tak snad už toho plácání bylo dost. Mám chuť hrát, teď už jen rozdýchat plíce.
A utnout sérii porážek. Povede se to už teď v Kolíně?
Musí! Nic jiného nebereme. Vyhrát už potřebujeme pro sebe i pro fanoušky.
