Jak volejbalisté čekali na postupovou naději

Friedrichshafen - (Od zvláštního zpravodaje MF DNES) - Za vytrvalého sněžení se volejbalisté DHL Ostrava probouzejí v hotelu V ovocné zahradě poblíž Friedrichshafenu. Všude kolem jsou sady jabloní, které přes noc zapadaly sněhem. Je středa. Volejbalisté mají před sebou den, na jehož konci budou vědět, zda udrželi naději na postup ze skupiny D Ligy mistrů.

Večer hrají s německým šampionem.

V hotelu vítězí televize a hry

"Nazdar kosmonauti," zdraví spoluhráče libero Aleš Správka, když přijde na snídani. Ta je v 8.30 hodin. Zpoždění nemá nikdo.

"Pane Správko, na trénink odjíždíme o půl dvanácté. Může to tak být?" trenér Tomáš přátelsky poplácá hráče. "Je to v pořádku," odpoví ještě rozespalý Aleš Správka, snad největší spáč v mužstvu.
Po ránu nesrší energií. Zato den předtím, při večeři, se ujal role číšníka.

Brilantně nesl na jedné ruce tác s ovocnými kompoty. "Dáte si, pane?" ptal se, když ostatním rozdával misky s vitaminy. Do utkání chybí jedenáct hodin.

Trenér Tomáš louská místní noviny. "I tady smečuje do otočky," upozorňuje na fotku, na níž je friedrichshafenský blokař Joao Jose.   Na čekání jsou volejbalisté zvyklí.

"Většinou se hraje až večer, tak musíme vydržet," říká smečař Marek Tomáš. Po snídani se vrací do pokoje, aby sledoval v televizi zápasy na tenisovém Australian Open. Další kluci hrají počítačové hry, brouzdají internetem, pospávají.

Předzápasový trénink mají Ostravští v poledne. V hale je tma. Volejbalisté zastavují nahrávače domácích Lukáše Ticháčka, který trénoval před nimi.

"Pojď nám rozsvítit," žádá ho masér Adam Holomek. "Nevím, jestli to budu umět," váhá Ticháček. Za chvíli už světla září. Hodinu hráči pilují hlavně přihrávku a servis.

O půl druhé mužstvo obědvá. Smečař Tony Ching dostává velkou porci masa a oči mu svítí radostí.

"Tonda je masový," směje se trenér Tomáš. Ching si většinou ani u jídla nesundá oblíbenou kšiltovku. "Ve tři čtvrtě na pět je svačina," připomíná manažer Tomáš Zedník.

Po zákusku a kávě, kterou ale američtí smečaři Burow a Ching nepijí, má mužstvo poradu. Trvá 12 minut. V 17.59 hodin autobus vyráží do osm kilometrů vzdáleného Friedrichshafenu.

A hráči jsou hned naštvaní. Pořadatelé jim do vedlejší tělocvičny na rozcvičení odmítají půjčit balony. "Až hodinu před zápasem," říkají.

Ve 20 hodin francouzský sudí Vereecke píská. Souboj volejbalistů DHL Ostrava o naději začíná. "Vyhrajeme 3:0. Za 60 minut," tipoval slovenský smečař Lukáš Diviš v barvách německého mužstva.

Poměr setů a čas sice netrefil, ovšem vítězství svého celku bohužel ano.

Dále čtěte: Ostrava padla, šanci má jen teoretickou

Houba si nejvíc hraje s kluky ze základu

Je důvěrníkem hráčů, ale i jejich ošetřovatelem. Masér Adam Holomek zvaný Houba je v den utkání volejbalistů DHL Ostrava na roztrhání.

"Starám se především o nejvytíženější hráče," řekl Holomek. "Kluci si sami řeknou, co je bolí." Na pokoji je se Zbyňkem Jedličkou.

To však neznamená, že by zrovna vysoký blokař měl zajištěnou výjimečnou péči.
Holomkovi momentálně nejvíc dává zabrat blokař Jiří Cerha. "Má potíže s koleny, takže hlavně jeho musím v průběhu Ligy mistrů držet pohromadě," podotkl Adam Holomek.

"Jeho léčba potřebuje volnější režim, ale na ten zatím není čas." Stihnout ošetřit musí i další volejbalisty.

David Konečný má potíže s ramenem a zády, Marek Tomáš se zády, Aleš Správka a Tony Ching s koleny... "Nejvíc si prostě hraju s klukama ze základu," směje se.
Připravuje i pití.

"A to musím rozlišovat, protože někdo vyžaduje sladší nápoje, někdo čistou vodu."

Holomek částečně funguje i jako lékař. V Lize mistrů dostal nejvíc zabrat při utkání v italském Cuneu.

"Při dlouhých cestách hodně trpí dýchací cesty, protože se střídá chladno a teplo. K tomu jste v uzavřeném prostoru, a to se bacily šíří," upozornil.

"Než jsme dorazili do Cunea, bylo pět šest kluků nachlazených. Léků jsem měl sebou dost, jenže už před utkáním jsem měl kufr prázdný..."

Holomek je bývalý basketbalista, ale volejbalu přišel na chuť. "Už ho sleduji více než basket," přiznal.

Profesi ostravského maséra se věnuje při zaměstnání, které zrovna mění. Od 1. března bude pracovat na úrazové rehabilitaci ve Fakultní nemocnici v Ostravě-Porubě.

Aby mohl být s ostravským týmem, často si bral v práci volno. Rozešel se i s přítelkyní. "Neměli jsme na sebe čas," pokrčil rameny.