"Hřebec předtím zchroml, zachránil ho podplukovník Soukup, vojenský veterinář z Pardubic," vzpomínal hrabě Radslav Kinský, jehož prastrýc byl u zrodu Velké.
A jezdec? Buret byl členem Cadre Noir, výkvětu slavné jezdecké školy v Saumuru. Také několikrát vyznamenaným vojákem, šampionem francouzských amatérských překážkových jezdců.
. PROJEĎTE SI VELKOU PARDUBICKOUAnimace slavného dostihového závodu: přesná trať, detaily jednotlivých překážek, seznam kvalifikovaných koní a přehled předchozích vítězů ZDE. |
"Závodiště mi vyhovovalo, protože mi charakterem a terénem připomínalo překážkovou dráhu ve Verrie u Saumuru," řekl tehdy 48letý jezdec po svém 44. vítězství na překážkách.
O necelý rok později odjel jako člen francouzské ekipy na hry do Londýna 1948, aby startoval v drezuře, tedy v úplně jiném oboru, než jsou překážkové dostihy. V soutěži jednotlivců se sice umístil na 15. místě mezi 19 jezdci, ale zlatou medaili obdržel jako člen vítězného družstva. Ale musel si počkat.
. Seriál MF DNESpřipomene legendární vítěze i zapomenuté příběhy. |
Jako vítězové tehdy byli vyhlášeni Švédové, druhé Francouze, z nichž Buret zajel nejhůř, převálcovali dokonce o 97 bodů.
Jenže Buretovu týmu pomohla pravidla. Přesněji velmi problematické a pochybné ustanovení, které v Londýně umožňovalo start v drezuře pouze důstojníkům (nikoli poddůstojníkům) či civilním jezdcům – mužům.
A Švédové se proti pravidlům provinili "kouzly" s hodnostmi. Jejich reprezentantu, seržantu Gehnällu Perssonovi, byla krátce před startem propůjčena hodnost poručíka. Ale už tři týdny po olympiádě mu byla zase odebrána.
Francouzi na to přišli, velící důstojník si stěžoval. Persson a spolu s ním celé švédské družstvo byli poté diskvalifikováni. A tak Buret, vítěz Velké pardubické, získal olympijské zlato. Jako jediný ze všech jezdců v historii dostihu.