Jak Vaidišová dobývala Paříž

Paříž - Sedmnáctiletá Češka získala na svou stranu zprvu nepřátelské pařížské publikum a na jednom ze čtyř největších turnajů roku porazila dvě tenisové královny. Pohledná a inteligentní Nicole Vaidišová v uplynulých dnech upoutala lidi z celého světa, i když se do finále nakonec neprobila.

Nicole Vaidišová - Česká tenistka Nicole Vaidišová postoupila na French Open po výhře nad Venus Williamsovou 6:7, 6:1 a 6:3 do semifinále. | foto: Reuters

"Ne, to opravdu nevím. A kdo by to měl být?" říká mladá dívka a nevěřícně kroutí hlavou. Její kamarádka přitakává: "Ani já o ní neslyšela." Koncem minulého týdne jsem obcházel tenisový areál Rolanda Garrose v Paříži s otázkou: "Co vám říká jméno Nicole Vaidišová?"

Znalci by věděli, že se ptám na nadějnou českou hráčku. Ale na nikoho takového jsem v dějišti jednoho ze čtyř největších turnajů roku nenarazil.

Všechno se začalo měnit až při jejím nedělním utkání o postup do čtvrtfinále proti domácí Amelii Mauresmové. Na televizní stanici France 3 sledovaly zápas čtyři miliony diváků. Při něm se Francouzi seznámili se sedmnáctiletou senzací Vaidišovou. A nejprve jim nebyla příliš sympatická.

Napínavý duel domácí oblíbenkyně a světové jedničky Mauresmové s tehdy ještě neznámou Vaidišovou se hrál ve skvělé atmosféře a publikum dokonce zatleskalo i některým z mnoha povedených úderů české hráčky.

Bylo to však určité překvapení, neboť ve stejný den napsal nedělník Le Journal du Dimanche, že "nezvedená" Vaidišová má manýry primadony, a kritizoval její chování na kurtu.

V předchozím souboji s další Francouzkou, Aravane Rezaiovou, prý Vaidišová často protestovala, stěžovala si a po utkání podala své soupeřce ruku "téměř pohrdavě".

Síla úsměvu

Nicméně pověst rozmazlené dámičky Vaidišové dlouho nezůstala. "Vůbec nerozumím tomu, jak je prezentována v médiích. Je to určitě jedna z nejkorektnějších hráček na světě," zastala se jí francouzská soupeřka Natalie Dechyová.

Kdyby tu kritiku Vaidišové slyšel Steve Shenbaum, který se v proslulé Bollettieriho tenisové akademii na Floridě stará o zlepšení image "studentek", asi by se o něj pokoušely mdloby. Byl to právě on, kdo Nicole v Americe vysvětloval, jak je nutné chovat se na veřejnosti a jak odpovídat na otázky novinářů. Také s ní pracoval, jak sám říkal, na "využití síly jejího úsměvu".

K tomu, že Francouze jejich averze brzy přešla, pomohlo právě charizma pohledné a 183 centimetrů vysoké Vaidišové. Pokud jí po triumfu nad Mauresmovou pařížské publikum pouze zdvořile zatleskalo, tak v duelu s Venus Williamsovou bylo jednoznačně na její straně.

"Je to pochopitelné, Williamsová byla světovou jedničkou a my tady na Roland Garros držíme vždy palce tomu slabšímu," vysvětluje mi starší paní. "Sebevědomí z Vaidišové doslova tryská, ale přesto je na ní vidět, že má jisté osobní kouzlo."

Vaidišová kdekomu připomíná Rusku Marii Šarapovovou, marketingově nejžádanější tenistku současnosti. "Dlouhé blonďaté vlasy, andělský úsměv a sošné tělo," charakterizoval Vaidišovou list Le Parisien, jako by chtěl dokázat, že se vylepšuje i vztah francouzských deníků k české tenistce.

"Konečně jsem se té francouzské barikády zbavila," prohlásila trefně Vaidišová.

Nejdřív se budeme bavit česky

S jejím postupem v turnaji stoupal i počet novinářů na tiskových konferencích. Jeden z nich, zřejmě s německými kořeny, se po každém zápase neodbytně zajímal o její dětství v Německu. Nakonec se spokojeně usmíval, neboť se mu z Vaidišové podařilo vypáčit alespoň to, že od mládí obdivovala německou šampionku Steffi Grafovou.

Reportéři však byli překvapeni tím, s jakou elegancí odpovídala na otázky sotva sedmnáctiletá dívka. Potvrzovala to, co o ní kdysi prohlásil právě Steve Shenbaum: "Je neuvěřitelné, jak velký má na svůj věk rozhled a o kolik věcí kromě tenisu se zajímá. V tomto ohledu je mezi tenisty, a zejména mezi svými vrstevníky naprosto unikátní."

Až do čtvrtfinálového zápasu s Williamsovou chodila Vaidišová na tiskovky jen mezi české novináře. Kdo o ni měl zájem, mohl se připojit a položit vlastní otázky, ale tady ukazovala až dojemné vlastenectví. "Máme tady jednoho amerického novináře, takže jak začneme?" ptala se organizátorka z tenisové asociace WTA, doprovázející tenisty mezi reportéry. "Začneme tedy asi anglicky," usoudil sebejistý Američan.

"Ne ne, nejdříve se budeme bavit česky," rozhodla Vaidišová.

Kde ostatní hledají neutrální a prázdné fráze v souvislosti s příštími zápasy a soupeřkami, ona si nedělá žádné starosti s tím, jak její slova znějí, a hledí k nadcházejícím zápasům s kouzelnou upřímností.

Že si mohla okouknout soupeřku Suovou už při předcházející čtyřhře? "Ale vždyť já jsem vůbec nevěděla, která z nich to je! A Rezaiová? Tak o ní jsem v životě neslyšela. To jméno mi vůbec nic neříká. V televizi jsem viděla dva tři gamy, ale táta určitě viděl celý set, tak mi řekne. Ale myslím, že bych neměla mít žádné zvláštní problémy," řekla s bezstarostným úsměvem.

Potíže jí nedělají ani jiná témata.

"Po návratu z Paříže bych měla v Praze dělat zkoušky, takže tu mám učebnice. Ekonomiku, účetnictví, češtinu, dokonce i ukázky z čítanky. Jestli jsem četla Šifru mistra Leonarda? Četla, znám všechny knížky Dana Browna. Anděly a démony, Deception Point. Ale film jsem ještě neviděla."

Vyzařuje z ní sebevědomí i pohoda, když šla na tiskovku nebo z ní, tak se se svou průvodkyní z organizace WTA pořád chechtaly. Občas se Vaidišová zajímala i o jiné zápasy na turnaji. "How is Mario playing?" ptala se, když kmitala mezi žurnalisty, se zjevným zájmem o stav zápasu Chorvata Maria Ančiče v duelu s Rogerem Federerem.

Že by nápadník? Našlo by se jich hodně. Ančič patří stejně jako Vaidišová do marketingové skupiny IMG, odkud je i její agent Olivier van Lindonk. Právě on se stará o její netenisové záležitosti. O rezervaci hotelů, letenek, ale i o smlouvy se sponzory či komunikaci s médii.

"Vůbec nevím, kam zrovna jdeme. Asi na nějaké focení, agent mi řekne, jdeme tam a tam, a já tam jdu," tvrdila Vaidišová. Usmála se a s doprovodem směřovala na velké prostranství za kurtem Philippa Chartriera. Tam na ni čekalo asi 50 fotografů. Na začátku turnaje by tam zřejmě nestál ani jediný... "Very beautiful," obdivovali její půvab dva Japonci a zběsile mačkali spoušť...

Nakupovat půjdu až v Pařížské ulici

Zbožňuje módu, ale taky má načteného Tolstého. Tenistka Nicole Vaidišová rozhodně není obyčejná teenagerka. V Paříži chtěla vyrazit na nákupy, ale čtvrteční porážka s Ruskou Kuzněcovovou jí změnila plány.

Jaký vztah máte k Paříži?
Je nádherná, mám ji ráda i proto, že je blízko. V Evropě bohužel do ulic moc nechodím, spíše odpočívám doma, ale vždy se sem těším.

A co vaše francouzština?
Učím se ji, chodím v Americe na kurzy, ale jak jsem pořád na cestách, tak je bohužel hodně vynechávám. Mám jeden, pak jsem pryč, pak zase další. Chybí tomu pravidelnost, s ní by to šlo rychleji.

Zkoušíte ve Francii mluvit?
Zkouším, určitě. Je to trochu s odřenýma ušima, ale celkem se domluvím.

Kdysi jste četla ruské klasiky, máte ráda také něco z francouzské literatury? Třeba Malého prince?
Toho jsem četla, ale je to už dlouho. Ale není to zrovna žánr, který by mě nejvíc bavil.

Ví se o vás, že máte ráda módu. Obhlížíte ráda pařížské výlohy?
Na Champs-Elysées jsem to letos nestihla. Ono je vůbec hodně unavující chodit po obchodech, na sluníčku. Chtěla jsem někam vyrazit, až dohraju. Ale spěchám domů. Takže když půjdu nakupovat, tak spíš v Pařížské ulici v Praze než v Paříži.

Móda vás oslovuje natolik, že si prý sama navrhujete tenisové oblečení...
To je pravda, na příští rok už mám navrhnutou kolekci 2007 - od barvy až po střih a potisk, takže je v tom opravdu můj výrazný podíl. Ještě nevím, jestli si to vůbec vezmu na sebe, ale mám z toho radost.

Jak ta kolekce bude vypadat?
Třpytky, kamínky, mašličky... Takže to bude trochu něco jiného. Je to pořád ještě decentní, ale trochu jiné. Třpytivé věci, hodně žluté barvy.

V čem hrajete, to je vaše volba?
Ano, měla jsem na výběr. Mám ráda všechno, co je blízké růžové, to je moje nejoblíbenější barva.

Díváte se i po ostatních hráčkách, co mají na sobě?
Samozřejmě, že se dívám, v čem kdo hraje. Ale že bych si říkala, tak to bych chtěla taky, to ne. Spíš si kupuju časopisy Bazaar a Vogue, a když se mi z toho něco líbí, tak si to zatrhnu a pošlu jim objednávku.

Blíží se vaše představy třeba odvážnému úboru, který kdysi nosila Serena Williamsová?
Určitě! Strašně se mi líbil ten komplet s vysokými černými botami, podkolenkami a džínovou sukní. Myslím, že to byl super nápad. Mám ráda bláznivou módu.

Co říkáte tomu, že vás stále srovnávají s ruskou kráskou Marií Šarapovovou?
Nevadí mi to, ji zase srovnávali s Annou Kurnikovovou, každý je s někým stále srovnáván. Nemám s tím problém. Těší mě, že je o mě takový zájem.

A o koho máte zájem vy? O někoho z tenistů?
Tak samozřejmě, nějací kluci jsou hezcí. Ale že bych zase extrémně sledovala někoho zvlášť, to ne.

Když jste šla na tiskovou konferenci, zajímala jste se o to, jak hraje chorvatský tenista Mario Ančič. Znáte se s ním dobře?
Docela jo, navzájem se sledujeme a fandíme si, ale bohužel mu to tady v Paříži nevyšlo...

Ještě pořád se vám líbí hokejista Vincent Lecavalier z Tampy, jak jste kdysi prohlásila?
Jo, na ledě vypadá hezky, jak si tam vybrusluje. Pořád se mi líbí.

Znáte ještě nějaké hokejisty z NHL?
Znám spíš Čechy, tedy hlavně ty, co hrají v Tampě. Pavla Kubinu, Vaška Prospala, sleduju je.

Bez ohledu na vaše úspěšné tažení turnajem na vás po návratu domů čeká škola...
To je pravda, měla jsem tady s sebou nějaké učebnice, občas jsem se přinutila se do nich podívat, ale někdy to bylo opravdu těžké.