Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Jak těžké je opustit Masters? Stačí hrát hranatým míčem!

Takový kousek! Stewart Cink neměl štěstí ani formu a z Masters se odporoučel. | foto: AP

10 2010
Pro některé začíná bitva o titul, jiní balí a odjíždějí domů. I když to třeba včera vůbec nečekali. I na US Masters může být hráč jednu chvíli nahoře. A tím spíš, že je to Masters, stačí málo a v dalším okamžiku je mezi poraženými. Linie cutu je neúprosná.

Sandy Lyle o tom může povídat. V prvním dnu zahrál skotský veterán vynikajících 69 ran, aby se ve druhém kole protrápil až k neuvěřitelnému výkonu – 86! "Připadalo mi, že jsem hrál hranatým míčem," říkal s notnou dávkou sarkasmu skotský hráč.

Sandy Lyle, první kolo Masters 2010.

(Sandy Lyle zahrál dvě kola jako den a noc.)

Rozdíl sedmnácti ran mezi jeho dvěma výsledky však nebyl v historii Masters největším. Primát v tomto ohledu drží Mike Donald, jehož dva výkony v roce 1990 byly v rozmezí 18 ran (64 a 82). Toho však mohlo hřát aspoň pomyšlení na víkendová kola, protože na rozdíl od Skota prošel tehdy cutem.

Lyle se přes laťku ve výšce plus tři nedokázal dostat. "Hranatý" míč byl na vině...

Smolné žluté míče

Ani žluté míče nepřinesly štěstí svým majitelům. Jmenovitě Timu Clarkovi a Vijayi Singhovi. Ani jeden z nich nepostupuje do dalších kol. Pro oba je to paradoxně třetí nepříjemná zkušenost z US Masters. Avšak zatímco Singh startoval po sedmnácté, Clark má zatím pouze devět účastí.

Vijay Singh, druhé kolo Masters 2010.

(Někdejší světová jednička Vijay Singh odchází.)

S turnajem se však loučí i další, u nichž se s tím zdaleka nepočítalo. Lidové rčení o irském štěstí tentokrát vůbec neplatilo. Trojnásobný vítěz majoru Padraig Harrington a mladší ostrovní hráč z Ulsteru Rory McIlroy balí kufry. Velké plány, které měli oba hráči, se rozplynuly jako pyl nad zdejším hřištěm.

Rory McIlroy, druhé kolo Masters 2010.

(Kde ztratil Rory McIlroy formu?)

McIlroy spolkl hořkou pilulku hned při svém druhém vystoupení na Masters – a přitom premiéra byla tak úspěšná! Loni skončil dělený dvacátý. Změnu termínu odletu musel podstoupit i jeho severoirský krajan Graeme McDowell.

Dvojí sbohem

Dokonce dvojité loučení prožíval Australan Michael Campbell. Vítěz US Open z roku 2005 zahrál dvakrát přes osmdesát a pochopitelně neprošel cutem. Rozžehnal se nejen pro letošek, ale také s výjimkou, která mu start umožňovala – tedy pětileté období po vítězství na US Open. Campbell se prakticky vytratil ze světového golfu a diváci Masters jej asi viděli naposledy.

Jim Furyk, první kolo Masters 2010.

(Poslední poklona Jima Furyka.)

Překvapivě vysoké výsledky zahráli ovšem i zkušení a ambiciózní hráči, a tak jejich jména ve startovní listině třetího kola nehledejte: Jim Furyk (80-76), Paul Casey (75-78), Stewart Cink (76-76) a také oba němečtí hráči Berhnard Langer a Martin Kaymer. Nepostoupil ani mladý japonský zázrak Rjo Išikawa, chyběla mu jediná rána.

Rekord na turnaji ustanovil Matteo Manassero. Ital se stal nejmladším amatérem v historii mezi účastníky závěrečných bojů na Masters. V šestnácti letech je obrovským příslibem.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze