Jiří Veselý smutně koukal do země a zlobil se na sebe. „Nepochopitelné. Už to přestává být legrace,“ říkal tiše.
Bylo krátce poté, co vypadl ve 2. kole Wimbledonu s britským outsiderem Jamesem Wardem. Věděl, že si nechal uniknout obrovskou příležitost. Nevěděl, proč se mu to stalo.
„Možná si na sebe nakládám moc velký tlak,“ přemítal.
Veselý patří k hráčům, kteří tenisem žijí. Rád studuje, jak si vede v žebříčku. Zkoumá pavouky turnajů, v nichž hraje.
Když se podíval do toho wimbledonského, zjistil: Mám obrovskou šanci. Těsně před startem turnaje se odhlásil sedmý hráč světa David Ferrer - a nejsilnějším hráčem ve Veselého části pavouku byl Fabio Fognini, 28. hráč světa.
„Těžko si toho nevšimnout. Vždy vím, s kým bych se plus minus mohl potkat. Los, který jsem měl, byl velmi solidní. Na druhou stranu mě to dostalo trochu víc pod tlak.“
Také v tom mohla vězet jedna z příčin jeho porážky. Věděl, že má ve Wimbledonu skvělou šanci dojít alespoň do 3. kola. Čekal sám od sebe příliš mnoho.
Přesně proto mnoho dalších hráčů raději turnajové pavouky vůbec nezkoumá. Z českých tenistů se jim vyhýbají třeba Petra Kvitová či Lucie Šafářová.
„Občas tomu člověk neunikne. Ale když člověk myslí moc dopředu, tak nemyslí na to, co je teď, a nesoustředí se třeba úplně stoprocentně,“ míní Šafářová.
Karolína Plíšková si obvykle z ničeho moc hlavu nedělá. Když po výhře v 1. kole Wimbledonu uslyšela, že je ve stejné části pavouku jako Šafářová a Strýcová, překvapilo ji to. „Ale je mi to úplně jedno. Řeším jen další zápas,“ říkala.
Slovenka Dominika Cibulková mluvila pro New York Times o tom, jak obezřetně před turnaji nebo v jejich průběhu přistupuje k sociálním sítím. „Když někde uvidím svoje jméno, rychle klikám pryč,“ řekla. „Není to tak těžké, jak si myslíte. Dokážu klikat docela rychle.“
Někteří tenisté dokonce nechtějí vědět, kdo je čeká, až do dne samotného zápasu. Tak to má třeba Sloane Stephensová či Serena Williamsová, i když ne vždy se to samozřejmě podaří utajit.
Stephensová v březnu na turnaji v Miami při dotazech na nadcházející čtvrtfinále opakovaně vyzvala reportéra, aby jí jméno soupeřky nesděloval.
Williamsová dokonce občas zajde tak daleko, že si nechá jméno další sokyně a správnou taktiku prozradit od trenéra Patricka Mouratogloua až půl hodiny před zápasem.
Pohled Kvitové, Šafářové či Williamsové může znít logicky. Proč dumat nad něčím, co ještě není aktuální? Jenže je tu i opačný názor. „Kdybych los nezjistil sám, tak by mi ho velmi brzy někdo řekl,“ míní Andy Murray. „Uvědomil jsem si, že nemá cenu se tomu vyhýbat.“
Že i s tímto přístupem dosáhl velkých úspěchů, snad ani není třeba připomínat.
