Je to zážitek chvíli poslouchat Julia Velaska. Přemýšlivý argentinský padesátník by nejspíš i vás přesvědčil, že v něčem můžete být nejlepší.
Jakou teorii přednáší českým volejbalistům? „Říkám jim: Až po zápase si povíme, kdo je lepší, nikdy ne před ním. Je pravda, že s Ruskem nebo Itálií můžeme z deseti zápasů prohrát osm a možná i devět. Ale jeden vyhrajeme. A třeba to bude ten na mistrovství světa!“
Jeho dům v Boloni byl plný popsaných papírů a videokazet. I v posledních hodinách před tím, než odvezl tým na šampionát do Argentiny, vymýšlel taktické plány a pečlivě studoval hru soupeře.
„Nemám moc času, ještě mě čeká hodně práce. Povídat si deset minut? To je vyloučené,“ prohlásil do telefonu z Itálie. Nakonec ale mluvil mnohem déle.
Hodně práce, říkáte. Tou se často zapomíná na nervozitu. První zápas na mistrovství světa hrajete v neděli s Kubou. Už jste nervózní?
To ne, ale na druhou stranu už abychom hráli. Až pak si trochu oddechnu. Teď ještě připravuju rozvrh naší skupině trenérů. Nestačí jen sledovat soupeře ve skupině, ale musíme vidět i ty další. Proto budeme jezdit po celé Argentině.
S Itálií jste šampionát dvakrát vyhrál. Teď se asi cítíte jinak, že?
Tehdy jsem musel vyhrávat. Měl jsem strach o poslední zápasy, ne o první. S Českou republikou se spíš bojím právě toho začátku. Hráli jsme pouze přípravné zápasy a stres v soutěžních je úplně jiný. A bude o to větší, že máme spoustu mladých hráčů.
V přípravě jste ale dokázali porazit například Jugoslávii a naposledy dvakrát ze tří zápasů Rusy. To muselo hráčům hodně zvednout sebevědomí, ne?
To byste se měl radši zeptat jich. Ale snad si uvědomili, že mohou zdolat kohokoliv. Když jsme předtím dokázali vyhrát nad Jugoslávií, viděl jsem u týmu velkou sebedůvěru. Právě psychika stojí ve volejbale na prvním místě. Je to sport bez fyzických kontaktů, a proto je důležité v něm zvládat stres.
Řekl jste, že pečlivě studujete soupeře. Popište ty tři v základní skupině.
Kuba má mladý tým. Je sice hodně silný fyzicky, ale dělá chyby. Když je nebudeme dělat my, vyhrajeme. Nizozemsko, to je o něčem jiném. Má dva olympijské šampiony a další hvězdy. Třeba Nummerdor je jedním z nejlepších hráčů italské ligy. Tady čekám nejtěžší zápas. A nakonec máme ošidné Řecko. Dokáže zahrát famózně, v loňské kvalifikaci dokonce porazilo Rusy, ale jindy je bídné. Opravdu si nejsem jistý, jaké v Argentině potkáme Řeky. Jsem si ale jistý, že potkáme velmi silné Nizozemce.
Julio Velasco
Ale určitě ne tak silné jako v minulých letech. Jak tedy zní první cíl české reprezentace? Vyhrát skupinu?
Profese: Volejbalový trenér, jeden z nejlepších na světě. Od ledna vede mužskou reprezentaci Česka.
Narozen: 9. února 1952 v Argentině.
Úspěchy: S Itálií vyhrál dvakrát mistrovství světa, třikrát mistrovství Evropy a pětkrát Světovou ligu. Z olympijských her 1996 má stříbro.
Kariéra: V roce 1970 byl vyhlášen nejlepším juniorem Argentiny. V roce 1983 odešel do Itálie a po šesti letech tam přebral národní tým mužů. V roce 1997 převzal italské ženy, s nimiž byl pátý na mistrovství Evropy v Brně. Byl manažerem fotbalových klubů Lazio Řím a Inter Milán.
Soukromí: Je ženatý, má dvě dcery (20 a 25 let), vystudoval tělovýchovnou vysokou školu v Buenos Aires, ale žije v italské Boloni. Mluví španělsky, anglicky, učí se francouzsky a chce se naučit česky.
Co o něm říkají hráči
„Změnil náš pohled na volejbal. Přesvědčil nás, že můžeme hrát s každým a zvítězit za jakéhokoliv stavu.“ Přemysl Kubala
„Příprava pod Velaskem byla tvrdá. Trvala čtyři měsíce, to je dost. Je přísný, ale dokáže i povolit.“ Jiří Novák
To bude velmi důležité. Když budeme první ve skupině, v té další nejspíš narazíme na Rusko a Spojené státy. Ty můžeme porazit a jít zase dál. Když skončíme druzí, čekala by nás Brazílie a Jugoslávie, která je velkým kandidátem na titul. Takže nejlepší by asi bylo postoupit ze třetího místa...
... a tím pádem nějaké zápasy vypustit.
Tak o něčem takovém se s vámi vůbec nebudu bavit. Já nikdy nehraju zápas, abych ho prohrál. To je ošklivá věc, jedna z nejhorších ve sportu. Čínské volejbalistky ji udělaly na nedávném mistrovství světa v Německu (Číňanky pravděpodobně vypustily poslední zápas osmifinálové skupiny proti Korejkám, aby měly přijatelnější soupeřky ve čtvrtfinále - pozn. red.). Ve sportu jde přece o to, že vyrazíte na hřiště, dřete do posledních sil a chcete vyhrát. Tuhle krásu nesmí ztratit, nesmí se stát prostředím výpočtů a peněz. Jinak už v něm nechci být. A ze třetího místa navíc nepostupují všichni.
Když jste v lednu podepisoval smlouvu, prohlásil jste mimo jiné, že vás láká pochopit českou mentalitu. Jak jste daleko?
Poznal jsem moc věcí a zamiloval jsem si českou kulturu. Je velmi dobrá pro sport. Základem je správná výchova: nikdo není zvyklý chodit pozdě, organizace práce je výborná. Musím se ale ještě hodně učit.
Třeba mluvit česky...
Tak to je hrozně obtížné. Že ale neumím mluvit líp, je jenom můj problém. Hned po podpisu smlouvy jsem odjel sledovat české hráče do Francie, Německa i dalších zemí a začal přemýšlet, co s týmem udělám. Pak jsem začal pracovat a má hlava byla příliš zaměstnaná na to, aby pochopila další novou věc. V mozku už nebylo místo na tak složitý jazyk. Ale slibuju, že pokud u týmu zůstanu, budu přes zimu studovat. Je důležité hráčům rozumět, mluvit s nimi.
Prý jste si doma v Boloni najal učitelku češtiny. Jak pokračují vaše kurzy?
Měl jsem s ní dvě lekce... Je to žena, která se provdala do Itálie, žádná učitelka češtiny, ale překladatelka. V práci s ní chci pokračovat. Už jsem si koupil nějaké kazety, ale čeština je tak obtížná! Nemůžete předstírat, že rozumíte, má tolik zvláštností a pádů. Mým cílem je mluvit alespoň jako Tarzan (smích); sice pomocí infinitivů, ale mluvit. Musím na to mít čas, ale hlavně klid v hlavě, žádné další starosti.
Takže k hráčům mluvíte anglicky. Pochopí vždy, co po nich chcete?
Nejprve si navzájem překládali, ale teď už rozumějí všichni. Jediný problém je v důležitých momentech zápasu, ve stresových situacích, kdy člověk není schopný vnímat další jazyk. Proto používám stále stejné výrazy, jen krátké věty, něco jako v reklamě. Neměním je, a to pomáhá.
Máte pověst velmi přísného trenéra. Hráčům prý moc věcí nepovolíte, podobně jako dřív ruský hokejový kouč Tichonov.
Tak přísný zase nejsem. Ale jsou věci, které se hráči musí naučit, musí mít zvyk a ten dodržovat. Musí si třeba uvědomit, že druhý den trénují a jít v určitou hodinu spát. Když na to někdo není zvyklý, možná se mu budu zdát přísný. Před pár dny jsme trénovali v Nymburce a byli tam i mladí čeští plavci. Do bazénu chodili před snídaní, v poledne a ještě jednou odpoledne. Je to pro ně normální, nevadí jim plavat v šest ráno, jsou zvyklí. Kdybych jim řekl, že budou trénovat v devět, odpoví: Paráda. Jsou zvyklí a to je dobře.
Ale máte některé zvláštní metody, že?
Po hráčích například chci, aby trénovali i v plné únavě. To jim pak pomůže. Nebo proti sobě postavím dva týmy a jeden musí uhrát pět bodů při podání druhého. Nepočítá se chyba soupeře, a když někdo udělá čtyři a pátý už ne, musí začít znova.
Ještě k té přísnosti. Hned zkraje přípravy jste z týmu vyhodil nahrávače Černouška, oporu národního týmu z posledních let.
To byla zvláštní situace. Už minulý rok přijel trenéru Haníkovi pozdě na sraz a já poprvé viděl, že je s ním problém. Letos se opozdil znovu, a to už bylo moc. Musí pochopit, že pravidla jsou stejná pro nejlepšího i nejhoršího hráče týmu. Všem jsem řekl, že musí být v přípravě nejpozději týden po skončení ligy. Kdo nepřijede, končí. Jen jsem dodržel to, co jsem slíbil. Nikoho do ničeho nenutím, jen stanovuji pravidla a chci, aby je všichni dodržovali. To neznamená, že nemám rád Černouška a že už si pode mnou nezahraje.
Na mistrovství vezete několik hráčů, o kterých se téměř nic neví. Jsou hodně mladí. Jak jste je objevil?
Tak například libero. Minulý rok jsme měli Smolku, ten ale přestal hrát a je z něj trenér. Viděl jsem tři dobrá libera v lize a vybral Kryštofa, toho nejlepšího. Nevadí mi, že mu je jenom devatenáct, má velkou budoucnost. Nebo další dva, Pláteník a Rak. Nic jsem o nich nevěděl a viděl je až na turnaji v Belgii, kde hrála Odolena Voda. Minulý rok ještě nebyli připraveni, ale teď jsou dobří. Proto jsem je vzal a asi by to udělali i jiní. Co mě mrzí, je zranění Jakuba Novotného. Ten by byl v nominaci určitě.
Při svém nástupu k týmu jste řekl, že je potřeba zlepšit obrannou hru.
Podařilo se vám to?
Určitě se zvedla. Musela se zvednout, stejně jako všechno ostatní. Vždyť máme tak mladý tým!
Budou mu Argentinci fandit? Jste tam asi hodně populární.
Když nebudou hrát domácí, lidi asi opravdu budou fandit nám. Mé jméno snad ještě znají i mladí.
Volejbalový svaz po vás chce, abyste skončili do osmého místa. Jaký je ale váš sen? Přivézt si medaili?
O osmé místo se pokusíme, ale medaile je příliš daleko. To je sen mimo všechny sny. A já nechci mluvit o snech. Sen je zkrátka sen, a ten se neříká.
Ale jedno z vašich kréd přece zní: Cíl nestačí, hráči musí mít sen.
Ano a musí ho založit na tom, že mohou porazit každého.
