Haló, trenére!
Místní akustiku lze znamenitě využít i ke komunikaci. Po první snídani, servírované na pokoj, neboť stísněný hotel postrádá jídelnu, mohli skifaři oznámit trenérovi o poschodí výš: "Pane Doleček, my máme hlad." Co dostal každý téměř dvoumetrový svalovec? Kávu, jednu housku, máslo, džem.
Hluk proniká zdmi hotelu zvláště o víkendu, kdy horkokrevná Sevilla nehodlá spát dlouho k ránu. "Když se někdo baví na schodišti, jako by mluvil přímo u mé postele," podotýká Václav Chalupa. I dusno trápí hosty, zastaralá klimatizace to dávno vzdala.
Vabroušek měl odvahu
"Ze dna světlíku se nesl vzhůru smrádek. A teplo i hluk, to už bylo na mě moc!" říká Vabroušek, který měl jediný odvahu se odstěhovat. "Ráno jsem se probudil tak zřízený, že jsem okamžitě věděl - pokusím se o to." Zašel do ubytovací kanceláře šampionátu. Volný pokoj mu v jednom hotelu našli. Vytáhl rodinnou kreditkartu a zaplatil 708 eur. Přes 21 000 korun. Manželka to později schválila. "Raději počkáme na tu novou pohovku," odepsala mobilem.
"Zahodit celý rok přípravy kvůli tomu, že se nevyspím? To jsem nemohl riskovat! " Bydlí v oficiálním hotelu mistrovství, s jídelnou, bazénem, klimatizací. "A brouka jsem nepotkal!" K oblíbené večerní zábavě patří v hotelu podle Vabrouška honění švábů, trenér Starosta hlásí: "Lezou ze skříně, dva jsem už dostal!" Je to v ceně - hotel s brouky 35 eur, hotel bez brouků, ten Vabrouškův - 75 eur.
Pochod ještě za tmy
Vabrouškova vzpoura ledacos uspíšila. Vedení výpravy po zákroku dosud nepřítomného předsedy svazu Kejvala vyjednalo snídaně přímo u dráhy - za šest eur jedna. Co se ušetřilo, stejně se vydá.
Bláhová byla představa, že se k dráze bude chodit pěšky. Musely se platit taxíky. Už pendlují dvě česká auta. Ale k hotelu zajet nemohou. "Čekají zase u sloupu," oznamuje šéftrenér Panuška. "Víte, kde to je." Vědí. Dobrý kilometr.
A tak ráno vycházejí z hotelu do liduprázdných uliček staré Sevilly skupinky veslařů. Obvykle prší, je pořád tma. Někde už vytáhli rolety, z kávovarů syčí první káva a sevillští muži udiveně od stolků mžourají na spěchající postavy v divných hábitech a se sveřepým výrazem tváře.
Na Vabrouška čeká před jeho hotelem mikrobus. Doprava je v ceně. "Je to investice, která se možná vrátí. Vadilo by mi morálně pokazit celoroční práci." Volnou druhou postel ve svém pokoji nabídl Václavu Chalupovi, jinému adeptu na medaili. Odmítl. "Divím se mu, ale je to jeho věc."
Chalupa: Zůstávám!
Chalupa možná trochu váhal, ale je to odolná nátura. A pak, nerad by opouštěl svého trenéra, potřebuje ho při velkých událostech. "A zase to není tak šílené, jídlo se zlepšilo, doprava se jakžtakž zorganizovala a nám jako jediným svítí do pokoje denní světlo." A pak dodá: "Možná, že jsem se tak rozhodl i kvůli ostatním. Aby v tom nezůstali sami." Ví, do čeho jde. Zrovna u hlavy, za stěnou, je koupelna jiného pokoje. "Když tam pustí vodu do vany, připadám si, že mi teče přímo na hlavu."
