"A já jsem v Sapporu start ke svému bronzovému závodu na pět kilometrů málem zaspala," vypráví bývalá běžkyně Helena Šikolová-Balatková, česká hrdinka zimní olympiády 1972.
Tehdy byla striktně oddělena olympijská vesnice pro muže a pro ženy. Do ženské části nesměli muži ani na návštěvy, za plotem ji hlídali vojáci. "Někteří cizinci se převlékali za ženy, aby k nám pronikli. Vojáci je pak naháněli po ubikacích," vypráví Šikolová.
Bydlela s Hildou Múdrou, trenérkou krasobruslaře Nepely, která se však brzy ráno vytratila do haly. "Já jsem si vesele spala dál. Možná i proto, že kvůli problémům s aklimatizací jsem brala prášky na spaní." Probral ji teprve trenér Zdeněk Ciller, který rozčileně telefonoval: "Kde jsi? Jak to, že nejsi na snídani?"
Pospíchala potom natolik, že ani nestačila být před závodem nervózní.
"Možná proto mám tu medaili. Se štafetou se to nedalo srovnávat. Při ní jsem se tak třásla, že jsem nebyla schopná udělat ani krok. Zato při pětce jsem zůstala v klidu. Jak jsem si přečetla v knížce od automobilového závodníka Stirlinga Mosse: Čím rychleji jedete, tím méně přemýšlíte, jak dopadnete."
Startovala 41. ze 43 běžkyň, sahala až do konce po stříbru, ale na poslední chvíli jí ho o dvě vteřiny uzmula Finka Kajosmaaová. Pro bronzovou medaili si vzápětí došla do skokanského areálu Okurajame, ceremoniál se totiž konal mezi prvním a druhým kolem skokanského závodu na velkém můstku.
"Klasici" v Sapporu Disciplíny: Tehdy 10, nyní 18. Přibyly sprinty, skiatlony i závody družstev. Styl: Běžci závodili na olympiádě výhradně klasickou technikou. Nyní se střídají závody klasicky a volně. Status sportovců: Olympiáda byla jen pro ryzí amatéry. Letos tvoří drtivou většinu profesionálové. Odměny: Šikolová dostala za bronz 500 korun. Nyní by bronzový český medailista obdržel od svazu 300 tisíc korun, mistr světa 800 tisíc. Zápis do historie: V roce 1972 se Sapporu uskutečnily první zimní olympijské hry v Asii. Letos se zde koná historicky první mistrovství světa klasiků v Asii. České hvězdy: Před 35 lety byla bronzová Šikolová, 5. Raška, 6. štafeta žen, 7. Kodejška. Letos jsou největšími nadějemi Neumannová, Bauer, Koukal, Magál, obě štafety a Janda. |
Aspoň měl patřičnou atmosféru. "Skoky Japonce táhly, zato na nás v Sapporu moc lidí nechodilo. Jednu stranu běžeckého stadionu tvořila přírodní stráň, naproti byly tribuny. Ale skoro nikdo na nich nesedával."
Podivný vlhčí sníh mělo na svědomí nedaleké moře. Tak tvrdou sněhovou kouli jako tady neuhnětete nikde jinde na světě, říkali sportovci. "Občas jsme si stěžovaly, že nám lyže nejedou. Jenže trenéři měli tehdy jen tři vosky. Tak nám namluvili, že lyže přemazali, i když s nimi nic neprovedli – ale mělo to patřičný psychologický dopad."
S japonskou kulturou se Šikolová seznamovala už o rok dříve, kdy při předolympijských závodech doběhla šestá. Pozvali ji na návštěvu i do místní rodiny.
"Byli hrozně milí. Skutečné city nedávají moc najevo, ať je jim špatně nebo dobře, pořád se usmívají. Seděli jsme na zemi na polštářích u miniaturního stolku, dostala jsem kimono a bylo mi příjemně."
Paradoxy, které ji udivily, pozorovala také v sapporském metru. "Maminky nosily nemluvňata v šátku a přímo ve vlaku je kojily. A lidé v krásných oblecích tam do sebe cpali pečené brambory."
Medaili později v období finanční krize málem prodala, teď je doma na čestném místě ve vitríně. "Zato spoustu pohárů a váz jsem už odnesla na obecní úřad a věnovala na závody mladých."
Závodila až do roku 1977, pak pracovala jako sekretářka a poštovní doručovatelka. Dopisy roznášela i na běžkách, ale když jednou omylem spadla do studny, přemístila se raději v Nové Vsi nad Nisou za přepážku.
Na letošním světovém šampionátu v Sapporu bude mít Helena Šikolová-Balatková v akci hned dva rodinné příslušníky: dceru Helenu Balatkovou a Lukáše Bauera, manžela druhé dcery Kateřiny. "Výsledky ale ode mě tipovat nechtějte. Nikdy netipuju. Kdykoliv jsem něco řekla, vždycky to dopadlo obráceně."
PRVNÍ MEDAILE. Lyžařka Helena Šikolová přivezla v roce 1972 z olympiády v Sapporu první běžeckou medaili. |