Na rozdíl od francouzských, španělských a portugalských startů ale Argentinci Dakaru moc nepropadli, je to pro ně nová věc. Pár billboardů po městě se však najde.
Řídit v třímilionové metropoli není sice k popukání, ale Praha je co do hustoty dopravy plně srovnatelná. A když jsme na Nový rok vyjeli se všemi vozidly k přejímkám, silnice byla nádherně volná.
Administrativní přejímky jsou místem, kam musí úplně všichni, bez možnosti se zastupovat. Větší týmy mají manažery, kteří své svěřence mezi jednotlivými boxy koordinují, ale Peterhansela nebo Gordnona tu potkáte stejně a všichni se s vámi baví úplně přirozeně a nenuceně.
Očima legendyKarla Lopraise Šestinásobný vítěz slavného závodu doprovází jako řidič asistenčního vozu závodní kamion synovce Aleše. |
Naši kluci z Alešovy posádky byli zprvu nervózní, zda navigátor Vojta Štajf po všech útrapách cesty přiletí včas, ale dopadlo to skvěle a Vojta si iniciativně několikrát zopakoval bezplatná školení na všechny systémy, které bude v kabině obsluhovat.
Za náš press car vyřídil přejímky Jirka Vintr a šlo to poměrně rychle, nafasovali jsme jen mapy, přístroj iritrack a namontovali novou GPS.
Zajímavá jsou setkání se závodníky, kteří byli ještě před pár lety mými soupeři. Čagin s Kabirovem se hned hlásili o doušek moravské slivovice, Pep Vila Roca nám do ruky vrazil propozice pro účast na domácím závodě Baja Spain, hlásili se k nám i Juvanteny a nebo Nizozemec Kies, který jezdil Dakar ještě dávno přede mnou a i letos startuje v továrním ginafu. Je fajn je všechny znovu vidět.
Pořadatelé u každého startu otevřou tzv. Dakar Shop, kde se prodává značkové oblečení a doplňky se značkou Dakar.
Je zajímavé, že každým rokem se mění styl a design tohoto zboží, letos je ryze jihoamerický, turban tu už nekoupíte, zato sombrer s logem Dakaru je dost.
A také ceny se přiblížily argentinským poměrům, zboží tu nestojí ani polovinu toho, co na internetu.
Na Alešovi je vidět, jak se těší, a to samé platí i o jeho soupeřích. Už aby byli všichni na trati…
