Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Jak se hrají Poděbrady podle Sofie Šimkové

Bunker shot na "první lesní" poděbradské jamce v provedení Sofie Šimkové. | foto: Martin Kabát

30 2010
Sofie Šimková (aktuální handicap 4,3) absolvovala v sobotu v Poděbradech turnaj. "Hrála jsem hrozně," hlásila hned v pondělí dopoledne, kdy přijela na stejné hřiště znovu, aby ho okomentovala pro golf.idnes.cz.

Hrdě zatajila puchýř, kvůli němuž se na čtrnácté jamce už nemohla při úderu řádně otočit. Ale dohrála až do konce.

Při volbě oblíbeného hřiště extraligová hráčka pražského Erpetu neváhala. "Vybrala jsem si Poděbrady i proto, že jsou po rovině," nezapřela svůj příjemně ležérní přístup ke světu. "Máte repelent?" zeptala se a hned zkraje upozornila na významnou "negolfovou" okolnost hry na polabském hřišti.

Golfové hřiště v Poděbradech.

Zdejší lužní les je plný komárů a dalších druhů hmyzu, kdo zapomene na odpuzovač, později lituje. "Minule jsem byla ve flightu se třema obříma klukama. Půjčila jsem jim repelent a samozřejmě, že na mě nezbyl," dodala ještě s ironií.

Sofiiným hostem do hry pro náš golfový magazín byla její maminka Michaela Šimková (aktuální handicap 11,1). Obě se shodly, že Poděbrady jsou těžké hřiště.

Golfové hřiště v Poděbradech.

Starší z obou dam dodává, že hráč s vyšším handicapem by na některých jamkách měl rovnou počítat s tím, že místo paru 4 jsou pro něj par 6.

Vybaveni základními vědomostmi jdeme na to! Sofie hraje tvrdé míče Callaway a má hole na seniorských shaftech, tedy žádná dívčí křehkost, ale pravý sport!

(Údaje v metrech jsou z dámských odpališť.)

Jamka č. 1 (par 4, 370 metrů)

V půli pravoúhle doleva zlomená jamka. "Beru trojku dřevo, budu mít lepší výhled. Driverem bych byla moc vzadu. Mířím na žlutý kolík," popisuje Sofie.

A hned první ranou odhaluje typické poděbradské úskalí - dává míč těsně k plotu po pravé straně. Na druhou ránu je pak obtížné se napřáhnout. "Ona miluje řešení takových situací," poznamenává maminka.

Druhá rána skvělá, ale Sofie atakuje green až tou třetí. "Mám áčko, ještě pořádně neodhadnu sílu," svěřuje se. A ví, že je nutné hrát jak rovně, tak do správné vzdálenosti, protože na obou stranách a v různé vzdálenosti od greenu číhají dva bunkery.

Jamka č. 2 (par 4, 313 metrů)

Tatáž pravoúhlost, tentokrát doprava. Opakem jedničky je, že první rána je do široké fairwaje, druhá se hraje průhledem mezi stromy a přes potok.

"Předevčírem jsem byla pětkou vzadu v roughu, dneska volím šestku," upozorňuje Sofie hlavně všechny ranaře a ranařky. "Netýčkuju moc vysoko, tak normálně."

Michaela Šimková, Sofie Šimková, golfové hřiště Poděbrady.

Maminčina první rána je moc vpravo, tady ataku greenu druhou ranou brání stromy. Sofie se přenese ke greenu, ale je lapena do dlouhého bunkeru. "Z písku hraju dvaapadesátku, aby to letělo trošku dál, šestapadesátkou je to krátké," nechává nahlédnout do arzenálu svých wedgí.

Jamka č. 3 (par 4, 304 metrů)

Pro změnu úplně rovná jamka, s alejí stromů po levé straně do dvou třetin fairwaje. "Nic moc odpaliště. Taková boule a je nepříjemně mokré," uleví si Sofie, než vezme poprvé do ruky driver. Upozorní na to, že ve stínu stromů se v Poděbradech drží vlhkost. Náš tee time byl přitom v 11 hodin.

Sofie nemá s jamkou problémy, ale radí: "Pozor na bunker vpravo." Překážka v dopadové zóně prvních ran přitáhne odpal Michaely Šimkové. "Tak mámo, ukaž jak ti jdou dlouhé rány z písku," popichuje dcera. Jdou, a pěkné!

"Pozor, tady moc nedrží green ani při vysoké ráně. Kdo ví, proč to tak je," dodává ještě Sofie a na téma poměrně malých poděbradských greenů utrousí: "Dobrý hráč se má trefit i na malé."

výbava sofie šimkové: driver

Callaway FT-5, 11 stupňů. "Měla jsem třináctku, ale hrála jsem moc do výšky. Půjčila jsem si tenhle od mámy a teď ho už mám taky."

Jamka č. 4 (par 5, 384 metrů)

Bývalá jednička původního devítijamkového hřiště se po první ráně stáčí doleva a cesta k praporku je opět hojně lemovány stromy. Sofie samozřejmě volí driver.

Jen dlouhý a dobře modelovaný drive umožní případný atak birdie druhou ranou přes potok před greenem. Obě ženy tentokrát hrají klasicky přihrávku před vodu.

Golfové hřiště v Poděbradech.

Maminka přidává pozorovací talent a informaci pro ty, kdo v Poděbradech nebyli delší dobu: "Tenhle rybníček vpravo loni teprve budovali, to je novinka."

Sofie předvádí nádhernou přihrávku, letí přesně na praporek, ale míček běží daleko, green je běhavý: "Skoro!" Předznamenává tím, že tohle bude den bez birdie.

Jamka č. 5 (par 4, 208 metrů)

Nejdřív 200 metrů k vodě, pak vpravo v bok a na green je to už kousek. Ale přes vodu. A kdo není dost dlouhý, opět mu vadí stromy. "Zase beru pětku železo,

jinak bych byla dlouhá," přesvědčuje Sofie, že hráčky s jejím handicapem tady mají jiné problémy. Jednoduché to zkrátka není ani tady.

Pak přijde škola krátké hry. Sofie použije zkušeností jejího prvního trenéra Jiřího Seiferta: "Mám tu techniku od něj. Nenapřahuju se za sebe, ale víc rovně dozadu. Hlavně musím mít hlavu dole. Jak budu zvědavá, něco se stane." Hůl nepromáchne, míč sedne na green, porost za ním jen obdivně zašumí, tentokrát prohrál.

Jamka č. 6 (par 4, 269 metrů)

Dámské odpaliště je až za vodou, odpadá psychická nevýhoda úderu z místa, obklopeného rákosím a mokřadem. Sofie si s driverem rozumí. "Skoro jsem se vyzula z bot," komentuje svou první a zdaleka ne poslední úžasně dlouhou ránu dne.

Sofie Šimková

Upozorňuje ale, že délka tady není všechno: "Pozor, ne doleva! To potom není šance hrát na green. Michaela Šimková jako by to chtěla předvést názorně. Nechá se od dcery vyprovokovat k druhé ráně přes vysoké stromy a její míč škrtne snad o poslední větev jednoho z nich. Pak ale předvede odvážný a přesný průstřel hájíčkem.

Sofie nejdřív zkazí přihrávku (jak se později ukáže, za celé kolo to udělá jen dvakrát) a po té druhé míč brnkne o fangli... Green mezi bunkerem a tůňkou obecně problémy nedělá.

Jamka č. 7 (par 4, 318 metrů)

Doprava stočená fairway s věhlasnou vrbou v ohbí. "Taktika je: miř na vrbu a netrefíš ji," říká Sofie ve zjevně dobrém rozmaru. Od třetí jamky se rozehrála. "S těma prvníma dvěma se tady peru vždycky," odtuší.

Opět bere driver, míč V letu vypadá příliš vpravo, ale chyba lávky. Končí za vrbou: "Nic mu není." Maminka uvažuje, že tohle je nejtěžší jamka první devítky, i proto, že se prostě nezdá. Kdo hraje kolem vrby vlevo, jak se to nabízí, někdy nabere rány ani neví jak. Nemluvě o tom, když první rána skončí před mohutným kmenem...

Jamka č. 8 (par 4, 289 metrů)

A zase do pravého úhlu, vpravo a přes vodu. Jako na dvojce. "Ale tady je to lepší, je tu otevřenější výhled," míní Sofie a jde na věc pětkou dřevem.

Trefuje správně doprava a je dost dlouhá, aby její balon skončil za další z poděbradských alejí. "Druhá rána je tady pro mě těžší, ten bunker vedle greenu vždycky úspěšně trefím." A taky jo, ale tohle není pro Sofii problém, jak už víme.

Sofie Šimková, golfové hřiště Poděbrady.

Jamka č. 9 (par 3, 124 metrů)

Teprve teď přichází první ze tří tříparových jamek. "Nevadí. Aspoň hraju driver víckrát za sebou. Když se to střídá, třeba ho zapomenu," odmítá Sofie, že by náročný úvod měl představovat problém.

Michaela Šimková upozorňuje: "Silnice vpravo je aut." Ano, je dobré znát místní pravidla, a nejen tady. Dcera nedbá, bere do ruky osmičku, jedinkrát za celé kolo. Nemá problém, druhý putt hraje už z nějakých patnácti čísel od jamky.

Jamka č. 10 (par 4, 294 metrů)

Fairway vytváří esíčko a zase: stromy, potok před greenem, silnice. Sofie se nerozpakuje a pálí driverem nízko nad zemí. "To jsem nechtěla," tváří se naoko omluvně. Protože na suché trávě je doběh balonku značný a dává jí možnost hrát druhou ránu pohodlně přes vodu tam, kde horší hráči volí přihrávku před ni.

"Je lepší nedat to vpravo, pak není přes stromy výhled na green," řadí dcera a maminka dodává: Bunker před greenem tady tolik nevadí. Hlavně když se člověk naučí z nich hrát..."

Jamka č. 11 (par 4, 332 metrů)

Je to dogleg doprava a první rána je pro hru na par rozhodující. Sofie? Maminka po její ráně driverem jen hlesne: "Tak to je bomba." Na přihrávku totiž dceři stačí přesná rána devítkou. Ano, na tak dlouhém čtyřparu.

Sofie Šimková, golfové hřiště Poděbrady.

Sofie přiznává, že při drivu málem neudržela rovnováhu: "Jsem tady kupodivu vždycky rovná, to je důležité, pak se dá hrát druhá rána dřevem i sedmičkou."

Jenže přijde další poděbradská zrádnost, nestejnoměrná rychlost greenů. Tento je najednou pomalejší. Trojputt. "Jéje..." I Sofii to překvapí.

Jamka č. 12 (par 5, 353 metrů)

Věhlasný poděbradský "Les". A hned dvojitý dogleg. Doprava, doleva, doprava. "Odpaliště je suchá," upozorňuje Sofie, že jsme na území s odlišnou strukturou porostu.

Volba hole je alfou, omegou pak dobrá volba směru a jeho dodržení. "Střelit a nebýt dlouhý," radí Sofie pro ránu z týčka. Nepovedlo se jí udržet směr druhé rány, situaci komplikují větve ve střední výšce nad zemí. Takže místo jasné strategie další těžká volba. "To je těžké rozhodování. Asi péčko a podstřel."

A podstřel přeběhne green až... do lesa. A z lesa do bunkeru.

A z bunkeru na green. A úžasný putt do jamky. Tohle už není o hřišti a jeho úskalích, ale o schopnosti zvládnout kritické situace. Bogey v takové chvíli, na mokrém a vymykajícím se greenu, toť hodno obdivu.

výbava sofie šimkové: putter

Odyssey White Hot X6. "Chtěla jsem takový ten s dvěma kuličkama, ale nešlo mi to s ním. Tenhle je úžasný, ty dvě drážky mi pomáhají, abych neuhýbala do stran."

Jamka č. 13 (par 4, 301 metrů)

Michaela Šimková míní, že tohle je těžší z obou lesních jamek. Zahýbá doprava, odhadnout směr a dílku první rány je složitost sama.

Sofie poprvé vytahuje z bagu hybrid. "Ono je to úplně jedno, když dá někdo krtka," čertí se sama na sebe ještě na odpališti, ale když přijde k míči, je smířlivější: "Leží dobře, ale asi bych teď hrála radši pětku železo," koriguje své předchozí rozhodnutí.

Z experimentálních důvodů a pro čtenáře golf.idnes.cz volí znovu hybrid. "Hm, z trávy neletí," utrousí po prvním pokusu. Mimo soutěž to ze stejného místa zkusí znovu. "Přece to musím trefit, vždyť to není možné." Trefila. Zbytek není problém dohrát, jen pozor na dva bunkery, tentokrát netradičně za greenem.

Jamka č. 14 (par 4, 33 metrů)

Kdo se nebojí lesa, může mít fóbii z vody. Tohle je věhlasná poděbradská tůň. Nepřesní hráči končí ve vodě, nebo v lese. Pozor, hrajeme z dámského odpaliště, které je netradičně mnohem víc vlevo od ostatních. "Je to odtud jiné," uznává maminka.

Golfové hřiště v Poděbradech.

Sofie bere driver a tváří se odhodlaně. "Dneska jsem sice dlouhá, ale nebojím se, až do vody to nedoběhne." Pálí a skvěle do výhledu. Druhou ranou půjde na green, nemusí přihrávat do "krku", což by se jí mohlo stát, kdyby byla moc vpravo. "Taky už jsem tady ten problém měla."

Sofie a i Michaela Šimkovy zvládnou postrach všech začátečníků bezchybně. Dceři dokonce ťukne balon zahraný z foregreenu podruhé během jednoho kola o tyč.

Jamka č. 15 (par 3, 162 metrů)

Tady se prostě hraje pokud možno na green, hůl každý volí podle toho, jak je dlouhý. Matka pětku dřevo. Dcera? "Budu hrát rescue, dám mu ještě šanci." Krásná rána, i když trochu doprava. "A tak jo, už si ho nechám," řekne směrem k hybridu.

Skrývá tenhle třípar nějakou zradu? "V dopadových zónách není problém, možná při zátahu ta voda vlevo." Husté rákosí a vrbičky vlevo šumí souhlasně a výstražně zároveň...

výbava sofie šimkové: hybrid

Callaway FT 4H 240. "Mámě to s ním nešlo, tak mi ho dala." Michaela: "Ona je s ním jistější než já."

Jamka č. 16 (par 3, 143 metrů)

Obě ženy se ihned shodnou: bunkery, to je tady problém. Sofie, už hendikepovaná zvětšujícím se puchýřem, poprvé a naposledy míček "topne".

Maminka je účastná: "Pojď, zvedneme ho. Dcera sveřepě odtuší: "To je krizová situace, mami, to se musí řešit." A nádherně si přihraje na green. To je návod, jak na netradiční poděbradskou jamku, snadnou jen zdánlivě.

Jamka č. 17 (par 5, 399 metrů)

Z ženského odpaliště nejdelší jamka na hřišti. Po první ráně zlomená doleva. První rány se mohou hrát přes nízké stromky. "Rovně to totiž nemá cenu," říká maminka pro ty, kdo tady chtějí par.

Kdo se spokojí s bogey, rovnou ranou se vyhne riziku, že mu míč doběhne do fairwajového bunkeru, který je tak nějak "na ráně".

Golfové hřiště v Poděbradech.

"Být blíž, hrála bych už druhou na green," ledabyle poznamená Sofie vstříc úseku, na němž je zúžený výhled, příčná alej, potok, rybníček a rákosí všude, kam dohlédneš. Nic pro začátečníky. Ale stejně jako oni, si i majitelka singlhandicapu druhou ranou přihrává před vodu.

A pak podruhé předvádí, jak to umí s approach wedge. "Péčko mám na rány od devadesáti do sto metrů, áčko tak na sedmdesát. A máme jasno.

Jamka č. 18 (par 4, 385 metrů)

Jak jinak může hřiště skončit než jamkou do úhlu, kde ale mistři mohou hrát přes stromy doleva? Sofie volí rovnou ránu driverem, pak fairwajové dřevo (pětku), což je v jejích rukou způsob, jak být na greenu.

Michaela Šimková si všímá další (kolikáté už?) místní zvláštnosti. "Druhá rána na dvě stě metrů je zbytečně dlouhá. Jenom kvůli téhle jamce jsem si koupila trojku dřevo.

Dcera je asi třicet metrů od praporku. Ani tady nebude čipovat. Nesáhla k tomuto druhu rány po celé kolo, což je unikát, jaký se většině rekreačních hráčů nepodaří. "Možná kdybych byla někde na foregreenu, ale rozhodně ne tady, když je jamka blízko okraji greenu," zní poslední Sofiina rada pro její oblíbené Poděbrady.

Sofie Šimková, Michaela Šimková, golfové hřiště Poděbrady.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze