Devětadvacetiletý lyžař je členem zdejšího klubu Sokrates, ačkoli od Šumperka to sem má dobrou hodinu jízdy. Jenže bližší hřiště v okolí nemá, a tak si oblíbil tohle, ležící odlehle od velkých měst (nejbližší je Prostějov). "Bývaly tady vysoké roughy, teď už to tak divoké není," zve Bank k návštěvě Kořence.
Poklidný pondělní chod hřiště, jaký byl v době návštěvy našeho magazínu, prý nemá mýlit. "Různé túry tady začínají, nebo končí, protože pořadatelé chtějí něco jiného než Čeladnou a Karlštejn," vysvětluje Štefl, proč si není nač stěžovat. A možná, že za deset let tu bude mumraj. Budoucí dálnice je na mapách nakreslena jen pět kilometrů vzdušnou čarou odtud.
Mezi Bankem a jeho bývalým lyžařským kolegou Šteflem, jinak též spolužáky ze střední školy, to zajiskří jako před pravou golfovou partičkou: "O prachy?" - "To ti řeknu po třetí jamce."
Mužové, kteří neváhají okořenit odpoledne historkami o tom, jak proplouvali studiem v individuálním plánu špičkových sportovců, se nakonec shodnou dřív, už po jedničce: hrajeme jamkovku, o oběd. Na menu je vepřová pečeně. Tak jdeme na to, samozřejmě ze žlutých odpališť.
Jamka č. 1 (par 4, 315 metrů)
Rovná a doširoka vystříhaná fairway. Podle manažera po vysekání roughů po obou stranách jamka "odpouští", aby hráči nezdržovali ty za sebou hned zkraje.
"No jo, ale hned na prvním turnaji jsem to tady napral na cestu," vzpomene si hlavní protagonista dne na ránu příliš vlevo a vezme ro druky driver. Hraje se tu přes horizont, ale orientaci usnadňuje extrémně vysoká a z dálky viditelná praporková tyč.
Ondřej je druhou ranou kratší, ale nevadí mu to: "Lepší než to přepálit do těch stromků za greenem, z těch se špatně hraje."
Jamka č. 2 (par 4, 326 metrů)
Po levé straně už se objevuje les, věrný průvodce první devítkou. Pozor - les, to se v Kořenci rovná aut! "Je to do kopce. Lidem jamka připadá krátká a nedohrávají to," varuje Vlastimil a k partnerovu drivu podotýká: "Po tomhle bych tě tipoval na favorita."
Invektiva zůstává bez odezvy a ten, na kterého mířila, naopak míří wedgí perfektně. "Já z autů nikdy nemám strach," zní vítězoslavná replika.
Jamka č. 3 (par 3, 170 metrů)
Letošek je poslední příležitostí zahrát si tady přímo přes jezírko, protože green se v rámci výměny všech greenů na první devítce bude posunovat doleva. Vznikne tak prostor pro akademii.
"Těžko volit hůl," dumá Bank, "dřív jsem bral hybrid, teď radši šestku, Když se povede, míč dopadá svrchu a udrží se na greenu. Ale ty bunkery kolem něj jsou nepříjemné..." Buch - a balon je v písku. A rána z něj nevychází, letí přes celý green.
výbava ondřeje banka - sand wedge
|
Ben Hogan, 56 stupňů. "Bunker shoty mě baví, ani nevím proč, ani je netrénuju. Já vlastně netrénuju nic," nabere k velkému úsměvu golfový samouk. Hůl je jeho oblíbená, dokáže s ní dobře odpálit i z trávy.Jamka č. 4 (par 4, 321 metrů)
Spoluhráči ctí etiketu a oba na střídačku vyšlapou pět schodů na stupíncích vedle odpaliště, aby zkontrolovali dopad míče po první ráně. Její autor nevidí, kam hraje. "Tady už je driver riziko, je to lehký dogleg doleva," připomíná "pan domácí".
Fairway se naklání doprava a "ten, který se nebojí autů" neomylně posílá míč doleva do lesa. Provize má opačný směr a končí v semiroughu. "Odtud je druhá rána nebezpečná. Aut je i za greenem, před ním bunker," připomíná. A už prohrává.
Jamka č. 5 (par 5, 452 metrů)
"Tak to je jedna z nejhorších jamek, co znám," zvážní naoko Ondřej, jehož dobrou náladu nemůže pár nevydařených úderů zaplašit. Fairway před ním je sice široká, ale osaměle i ve shluku z ní vyčnívají stromy. "Já řeším, jestli to dám přes ně," ukazuje k lesíku vpravo.
Stávala tu i mohutná lípa, ale v nevhodné poloze, takže trestala i dobré rány, proto po ní zbyl už jen jinak zbarvený kus trávy.
Druhá rána láká zkusit se dostat na green, ale rada majitele handicapu kolem čísla 15 zní - hrajte na jistotu: "Beru trojku železo, nemusím ji měnit za hybrida jako spousta lidí. Hraju s ním nějak jinak." Přihrávka do greenu by neměla být takový problém jako green samotný, protože ubíhá doprava.
Jamka č. 6 (par 4, 286 metrů)
"Tady jsem viděl zahrát pana Rozsívala na green. Ještě tam byli lidi," oceňuje sportovec sportovce. Síla švihu libereckého hokejisty je asi velká, ale takový zdar trochu náhodný. Drive se musí poslat přes výběžek lesa, tedy - modří už vědí - přes aut.
Což ale není jediná zrada na šestce. "Já to dal do písku naschvál, prý jsou odtud krásné fotky," vtipkuje Bank a Štefl skepticky odtuší: "To ses spletl. To bys musel do toho druhého." Pozor, ne na druhé straně, tady jsou dva za sebou.
Jamka č. 7 (par 3, 140 metrů)
Zdánlivě není co řešit, ale to bychom dnes nemohli být ve společnosti někoho, kdo dokáže udělat i ze zdánlivě triviální záležitosti show.
Ondřej hraje sedmičku železo doprava, poblíž odpaliště předchozí jamky. Druhá rána jde do bunkeru, jsou také dva, tentokrát chrání green z obou stran. A už prohrává o tři.
Jamka č. 8 (par 4, 318 metrů)
"Končí les, začínají jezírka," zní další hláška. Volba ideální první rány pro driver je složitá, ale precizní - mezi stromy, tak deset metrů od toho nalevo, za bunker. Dál je voda. Ale když to jde moc vpravo, pak se musí přehrát ty stromy.
Bez problémů jsme druhou na greenu, je nový, líbí se, ale zlobí. Výsledkem je trojputt.
Jamka č. 9 (par 4, 334 metrů)
Při turnajích se tady nejčastěji hraje o longest drive. Štefl přidává místní postřeh: "Když je hodně sucho, dokutálí se to i na green. Když se tu hrála liga, polovina lidí tak končila."
Oba muži se ohánějí driverem seč mohou. A oba ztrácejí koncentraci, což se někomu, kdo na greenu není a potřebuje dobrou přihrávku, nemusí vyplatit.
Když ale ten mostek a ty kamenné sochy tolik přitahují zrak. A něco ještě víc. "Tady začínají ty výhledy do kraje. Já většinou hraju večer a když zapadá slunko, je to nádhera." Ano, i člověk uvyklý pohledu na alpské velikány může obdivovat lehce zvlněnou krajinu česko-moravského pomezí.
Jamka č. 10 (par 5, 461 metrů)
Tady je aut pro změnu bezlesý po pravé straně, jamka sousedí s drivingem. "A když se neodpálí rovně, druhá rána jde právě přes aut," líčí Bank na doglegu, stáčejícím se doprava. Druhou ranou na green se tady rozhodně netlačí.
Štefl míní, že spolu s dvanáctkou jsou tady první rány nejtěžší v celém Kořenci. Když se někdo bojí autu a míří doleva, prodlouží si výrazně cestu ke greenu.
Někdo by na něm mohl být třemi dobře volenými železy, tihle dva svorně berou do ruky driver, tuto dominantu celého dne.
vybavení ondřeje banka - driver
|
Cleveland Launcher Ti 460. "Mám ho z původního setu. Dostal jsem k Vánocům nový driver, ale nehraju ho. Sám si nové hole nekupuju," přiznává se k jistému konzervativismu majitel hole, jež už rozhodně není žhavou novinkou.Jamka č. 11 (par 4, 317 metrů)
Ondřej je dnes špatným prorokem. "Travnaté bunkery jsou v pohodě," odbyde před odpalem jednu ze zvláštních nástrah zdejšího hřiště. Ta nalevo vzápětí jeho ránu polapí a on se veze. Když už bunkery, tak ten pískový okusí taky.
Dlouhou ranou se ale těm travnatým lze pohodlně vyhnout, větší potíže mohou na stat na greenu, modelovaném do protisvahu. "Je to asi nejlehčí jamky tady, i když podle mě se to nedá brát," směje se hráč, jehož vyhlídky uspět v soukromé jamkovce začínají být notně rozmazané.
Jamka č. 12 (par 4, 303 metrů)
Zatímco v první devítce o sobě jezírka dala letmo vědět, tady se začínají přímo vnucovat. Hlavně kaskáda po pravé straně je varující. Vlastimil se projeví jako pokušitel: "Má se to hrát na jistotu, třeba hybridem, ale my nejsme ukázkoví hráči." Ano, driver a driver.
Ondřej zahraje pěkný drive, ale je to až provize: "I my jsme tady občas až tak dlouzí, že balon vyjede z fairwaye, takže se nedivím profíkům, když se tady bojí hrát naplno. Jenže příliš krátký odpal zase znamená druhou ránu naslepo, těžko vybrat taktiku.
Přihrávka míří vzhledem k navrtání blíž vodě ideálně vlevo, ale trojputt je zase od ideálu daleko. Tohle vypadá na debakl.
Jamka č. 13 (par 4, 258 metrů)
"Tady mi to přijde dobré, ty stromy nepříjemně jen vypadají, dají se obstřelit. Není důvod nevzít driver," roztahuje hlavní průvodce opět k úsměvu a hledí na mírný pravotočivý dogleg, v jehož ohybu se nalevo připomínají jezírka.
Štefl přitakává spoluhráči: "V dopadové zóně se fairway rozšiřuje, to ránu usnadní." Oba jsou skutečně druhou ránu kousek od jamky, tady lze skórovat.
Jamka č. 14 (par 4, 414 metrů)
Jedna z posledních možností změnit skóre duelu přiměje toho, který prohrává, k většímu zamyšlení: "Tohle je nejtěžší jamka jak na papíře, tak ve skutečnosti.
Jde to do kopce, musí se hrát doprava, ale ne moc, protože pak se prodlužuje vzdálenost do greenu. Ten je těžký a to ho ještě brání ty nepříjemné keříky vpravo v ohybu."
Právě mezi oním roštím končí míček hráče Banka, jenž se ukazuje jako velký stratég - na praporek hrát nemůže, tak se šikovně vyhraje... na vedlejší fairway.
Odtud je cesta pohodlnější a on krizi zvládá tak, že mu míč na greenu roluje žádaným směrem. Tak se hraje v krizi!
Jamka č. 15 (par 3, 137 metrů)
"Vůbec nevím, co s tím mám dělat," kroutí hlavou vyzyvatel, jenž už pouští šanci, že se z povinnosti platit oběd vyvlékne. Soupeř totiž hraje skvěle.
Takže jaká bude strategie? "Je to tu zdánlivě na doběh, ten bunker za greenem nevypadá, ale často jsem v něm. Minule jsem tady vzal devítku a přestřelil jsem. Dneska to bude péčko, to jsem tu nikdy nehrál."
Nápad to není nejlepší, kombinace chip - putt to zachrání, ale prohra je neodvratná.
Jamka č. 16 (par 4, 314 metrů)
Zápas je rozhodnut, tak se hraje natvrdo o peníze. Tři jamky po dvacetikoruně. "Prohrál meníčko, teď si na něj chce vydělat," utrousí vítěz Štefl. A přidává radu, mířit z odpaliště na dřevěný přístěnek pro ptáky, pak si lze cestu přes pravoúhle zlomenou fairway zkrátit.
Ondřej volí poněkud méně nejistou, přesto však hráčsky solidní cestu vzduchem nad dvěma fairwayovými bunkery, umístěnými za sebou. Dostane se na výhled, lehce přihrává a parem svého soka poráží.
Druhá rána, nebo vlastně každá do greenu je tady důležitá, protože jamkoviště je vyvýšené a oblé.
vybavení ondřeje banka - putter
|
Taylor Made Rossa Monza Corza. Rozhodně nejpozoruhodnější hůl v bagu s lehce rozšířenou úderovou plochou a protiskluzovými vložkami. Svého času se prodával dost draho, i když o jeho nastavitelnosti majitel dle svých zvyků zase tolik nehloubá.Jamka č. 17 (par č, 285 metrů)
Šest jezírek vlevo, tři vpravo. Dost na to, aby se rozklepaly ruce. Naši milovníci driverů tady dost dobře nemohou nebrat přítomnost vody v potaz. Šteflův hybrid posílá míček před jednu z tůněk, Bankova šestka zase letí moc doleva.
Jak se hřiště mění, druhá varianta není tak špatná. V Kořenci vycházejí rekreačním hráčům vstříc a břehy jezírek lehce zvedají, nebo je chrání postupně budovanými zídkami. "Je to takové neherní, ale když to pomáhá..." tváří se omluvně manažer.
Takže balon utopí jen ten, kdo se opravdu výrazně vychýlí ze směru. Naopak šťastný ten, komu foukne vítr zezadu, pak dostřelí až na green, ale podle znalce místních poměrů se to stává jen několikrát do roka.
Jamka č. 18 (par 4, 387 metrů)
Bankova stále oblíbenější finálovka. "Dřív mi přišla těžká, teď zajímavá. S dobrým drivem jsi 130 metrů do greenu a kdo má odvahu jít přes ten strom nalevo, tak 110."
Štefl mírní optimismus. "Rozhodně jsou zapotřebí dvě dobré rány, nebo mít kliku, že s tebou hraje příroda," naráží na terén svažující se ke greenu, ale rozhodně ne bez nerovností.
Jsme v cíli - kdo si vydělal? "My si to stejně většinou nevyplácíme," směje se hlavní postava dne. "Hendikep bych si nezlepšil, ale já si ho moc nehlídám. Turnaje nevyhledávám, hraju je spíš kvůli sponzorům."
Což je výzva zase si od golfu odpočinout. Řeč se stočí na lyžování, na stav operovaných nohou a třeba taky na to, jak to padesátiletý olympionik princ Hubertus von Hohenlohe umí se ženami...
