Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Jak se český trenér začal orientovat v džungli NHL

28 2000
N e w Y o r k (Od našeho zvláštního zpravodaje) -
Čtyři hokejisté v černých dresech náhle výrazně zpozorní. Na pár vteřin upřou zrak na prošedivělého muže s digitálními stopkami na krku. Visí mu na rtech, jako by z nich chtěli odečítat, a bedlivě naslouchají jednoduchým instrukcím. Za okamžik zvolna přikyvují. Porozuměli. Sklouznou se k mantinelu a vzápětí nacvičují střelbu od modré čáry po zpětné přihrávce z křídla. Až odpálí všechny kotouče, trenér s úsměvem anglicky hlásí: "Dost, už nemůžu!" Do krátkého, přibližně dvacetiminutového dopoledního rozbruslení před utkáním s Philadelphií se promítl obraz úvodních dnů Ivana Hlinky u týmu Pittsburgh Penguins. Límec teplákové bundy se znakem klubu na srdci měl zvednutý až k bradě. Dění na ledě řídili řezavými hvizdy píšťalky jiní, on se díval, podával puky, seknutím do široké hole nebo betonů poškádlil brankáře Aubina. Při jedné pasáži jinak volného programu se ovšem postavil ve středu hřiště k mantinelu a znenadání zahalekal svým typickým hlasem anglické povely: "Dávej to před modrou! Šlapej! Pal!" Lenivá atmosféra ve skvostné hale v mžiku dostává náboj, hráči zřetelně přidávají na intenzitě. Hlinkovo charisma začíná fungovat i působit v mezinárodním týmu Penguins, tisíce kilometrů od Litvínova.

VÍTEJTE V DŽUNGLI, IVANE HLINKO!

Když po příletu do Tampy Ivan Hlinka prvně v NHL vkročil na střídačku, aby sledoval rozcvičku svého nového souboru, rozléhala se nádherným stadionem Ice Palace rocková skladba skupiny Guns n' Roses se symbolickým názvem Welcome To The Jungle, čili Vítej v džungli. Měl trému ten suverén, jenž v semifinále mistrovství světa v průběhu penaltového rozstřelu brankáře Hniličku náhle vyměnil za Čechmánka a na rozhodující nájezd odvážně poslal obránce Špačka. A triumfoval. Teď stál takřka strnule, asi podvědomě si lehce podupával do rytmu hudby. Výjimečně spustil oči z ledu, roztržitě si pohladil účes či promnul obočí. Kolem se tlačily desítky příznivců Penguins. Nad hlavou jednoho z nich se rozbalila česká vlajka. Přání na plakátu v angličtině hlásalo: "Hodně štěstí v NHL, Ivane." Jiný transparent fandil v Hlinkově mateřštině: "Tučňáci do toho!" Trvalo mu minimálně třetinu, než se ze zakřiknutého nováčka počal proměňovat v obvyklý živel, jakési horké vřídlo, co zahřívá lavičku i kabinu. V koučovacím týmu s akademičtějšími kolegy Brooksem, Johnstonem a Kehoem zavedl plesknutí dlaněmi na oslavu gólu. Mládence pod sebou plácal po zádech a nakláněl se k nim s jednoduchými radami i povzbuzením. Při dramatických situacích vyskakoval na lavičku, křičel a mával dlouhými pažemi. Ve třetím zápase ve Philadelphii konečně zaujal svoji osobitou pózu. Loket na koleni nakročené nohy, jedna ruka podepírá bradu, druhá vztyčená se drží hrany tabule z tvrzeného skla za ním. Byť mu měsíce potrvá, než si v odlišném prostředí vybuduje pozici, na jakou je zvyklý z Litvínova či reprezentace, v džungli už byl skoro jako doma. "Je mi padesát a leccos mám za sebou, ale musím přiznat, že jsem dnes trochu nervózní," řekl v úvodním televizním rozhovoru pro stanici Fox, který zvládl bravurně. Zapůsobil solidní výslovností a plynulostí projevu. O Pittsburgh Penguins začal mluvit v první osobě: "Máme výborné jedince, ale k vítězství v NHL potřebujeme, aby víc drželi pohromadě a pracovali jako kolektiv." Vystupoval nenuceně, dovolil si veselou poznámku: "Můžu vám slíbit, že moje angličtina se bude zlepšovat. Chci si za učitele najmout Jaromíra Jágra, jen se obávám, aby pro mě nebyl příliš drahý." Novináři jej přijali vlídně jako váženého hosta z ciziny. Jeden v básnickém opojení přirovnal Hlinkův vzhled k bodrému hostinskému ve venkovském výčepu, druhý v něm našel potenciální českou verzi legendárního Scottyho Bowmana. Každý však oceňoval klid, s nímž zvládl potíže s příletem, kvitovala se jeho kondice po namáhavém cestování. Mile se o posile z Evropy vyjadřoval kouč Herb Brooks působící dojmem hodného strýčka. "Chci, abyste věděli, že já jsem Ivana doporučil. Nejsem ukřivděnec na odchodu," přesvědčoval. Ochotný asistent Eddie Johnston se snažil být vždy nablízku s vysvětlením nebo radou. Hokejisté z nedlouhé zkušenosti ocenili Hlinkův pozitivní přístup, poznali, že hře rozumí. Česká kolonie mu v kolektivu udělala dobrou reklamu. "Povídali, že je to prima chlap," řekl útočník Matthew Barnaby, který nezapře povahu komedianta. Nejprve s i chtěl u zahraničního nadřízeného šplhnout změnou příjmení na Barnabov, pak ho svlažili, že by znělo víc rusky než česky. Poslední verze tedy zní "Bárnabr" podle vzorů Jágr a Šlégr.

O STUDIU A KOUŘENÍ

Řeč má pro Hlinku v zámoří znamenat nejzáludnější úskalí. Studovat v padesáti není žádný med, nicméně tenhle velmi inteligentní člověk nezačíná od nuly, a navíc ovládá češtinu s ruštinou, v čemž má oproti Brooksovi, Bowmanovi i Mucklerovi nezanedbatelný předstih. Těžko byste Ivana Hlinku přistihli ležet v učebnici gramatiky. "Každý den jsem nucen mluvit, což je nejlepší škola. Když potkám neznámé slovíčko, napíšu si ho a snažím zapamatovat," popsal svůj vzdělávací proces. V Praze na tiskové konferenci prohlašoval, že se ve Spojených státech nehodlá nijak měnit. Jenže Amerika ho k obrazu svému tvaruje hned od začátku, což Hlinka pocítil například ve své slabosti - kouření. Ve všední den potkáváte na chodnících před prestižními firmami honosně vyhlížející muže i ženy, kteří si ponižujícím způsobem odskočí ven zapálit, neboť na pracovišti nesmějí. Hlinka je nucen svůj zlozvyk omezit. V kabině, hotelu ani v autobuse to nejde. "Taky musím ven," říká. "Na druhou stranu mi to třeba prospěje."

JAK NA JÁGRA

Kapitánu Jágrovi to v Tampě nešlo. Vracel se z ledu se ztrápeným výrazem. Kritici ho ctí jako nejlepšího hokejistu současnosti, ale pochybují, zda vždy dává do hry všechno. V zámoří se píše, že Hlinka má z nadaného Čecha vymačkat sto procent. Absolutní nasazení i plnění defenzivních zásad. Další nepovedené střídání, zkažená přihrávka a nedotažená klička. Jaromír Jágr téměř rezignovaně dosedá na lavičku, což Hlinka přirozeně nerad vidí. Přistoupí k němu, zezadu ho chytá za ramena, nakloní se a hučí mu do ucha: "Klid, Jardo, to přijde!" Útočník zprvu kroutí hlavou, jako by odmlouval. Po chvíli podléhá a obličej se mu malinko rozjasní. Před koncem druhé třetiny však Jágrovi při změně směru škubne v zadní části stehna. Už se do střetnutí nevrátí. Hlinka nestačí pořádně zapůsobit. Snad příště...

SETKÁNÍ NA CHODBĚ

Centr Petr Nedvěd prožívá v New York Rangers úžasné období. K médiím se chová vstřícně a otevřeně, poněvadž ví, jakou mají v Americe moc. Po vítězství nad Pittsburghem 4:3 ovšem náhle rázně odložil jedno interview. "Moment," omluvil se stroze a nezadržitelně se hrnul chodbou Madison Square Garden za mohutnou postavou, jakmile ji spatřil vycházet z kamrlíku u kabiny hostů. "Dobrý den, pane Hlinko!" zahalekal nadšeně. "Nazdááár," dostalo se mu vřelé odpovědi. "Tak co, příští rok budete hlavní, ne?" optal se. Muž se trochu rozpačitě usmál a utrousil: "Snad. Uvidíme." Vzápětí se kvapem přiblížili dva načesaní mládenci vystrojení jako na ples. Mistři světa Jan Hlaváč a Radek Dvořák se protáhli k šatně Penguins, aby se setkali s krajanem, který se má v Pittsburghu zapsat do dějin jako první evropský kouč v NHL. "Ahoj, Honzíku! Jsi spokojený? Teď už jo, viď? Zabydlel ses, zvykl sis, hraješ," vyzvídá Ivan Hlinka a připomíná šťastného otce. Pevně hochům tiskl pravice jako největším kamarádům, byť před chvílí dvěma góly notně přispěli ke druhé porážce jeho týmu v řadě. "A co ty, Dvořka, taky spokojenost?" Pánové přitakávají. Znají Hlinku z národního týmu a není pochyb, že jej ze srdce rádi vidí. Kolem se proplétají pomocníci s taškami naplněnými výstrojí. Nepřijde jim divné, že konverzaci nerozumějí. Jsou z Pittsburghu zvyklí. "Teď seženete ještě jednu českou lajnu a angličtina u vás nebude vůbec nutná..." uslyšel trenér narážku na silnou evropskou kolonu na soupisce, načež malinko zvážněl: "Potřebujeme důraz, někoho, kdo by se tlačil před bránu. Kovaljov se tam chvíli cpe, pak ho to přestane bavit." "No jo, Kovy si všechny chce objet desetkrát," nadsazoval Nedvěd, když vtipkoval o ruském forvardovi, který moc rád vodí puk. "Udělá jednu kličku a vrátí se zpátky, aby mohl udělat další." Hlouček se zařehtal. Na okamžik se u něj zastavili Martin Straka a Robert Lang, centři Pittsburghu. Člověk by si málem připadal jako na srazu české reprezentace. Navíc se už z haly vytratili zelenáči Jan Hrdina s Michalem Rozsívalem a Jaromír Jágr ráno odletěl do Pittsburghu za svým oblíbeným specialistou na akupunkturu, aby se mu podíval na bolavé stehno. V šatně se zpozdil svalnatý obránce Jiří Šlégr, Hlinkův obdivovatel a přítel. Čiší z něj smutek. Mrzí ho prohra, zlobí naražené rameno obalené ledem.

DO PHILADELPHIE JAKO DO ZLÍNA

Venku se v české debatní skupince schyluje k loučení. Ivan Hlinka v žertu přirovnává následný přesun autobusem do Philadelphie k cestě z Litvínova do Zlína. Po silnicích se vzdálenosti v NHL většinou pohodlně zvládnout nedají, většinou se létá. Avšak jízda z Manhattanu do Philadelphie zabere pouze něco přes dvě hodiny. Rozebírá se, kolikrát se ještě dobří známí do konce základní části setkají a postaví proti sobě jako soupeři. Zbývají dvě partie v Pittsburghu. "Škoda, jestli tam nezůstaneme přes noc," říká Dvořák. Během případné společné večeře by se přirozeně užil kopec legrace. Samotné zápasy však příliš k popukání nebudou. Očekávají se vypjaté nerváky, poněvadž Rangers i Penguins balancují na hraně kvalifikace do play off. Oba zřejmě nepostoupí. Před rokem by se taková situace Ivanu Hlinkovi zamlouvala. Vlastně by mu ani nezáleželo na tom, kdo z protivníků uspěje. Měl by jistotu, že se mu pro mistrovství světa obohatí výběr reprezentantů. Nyní na situaci pohlíží jinak. Rád by svým nástupcům Augustovi a Martincovi na turnaj do Ruska poslal Hlaváče s Dvořákem a rád by s Jágrem a spol. nahlédl do vyřazovacích bitev o Stanley Cup.
Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze