Vedou se spory, co je v letní a podzimní přípravě ideální mustr pro závodění v únoru. Nikdo přesně neví, jak se dostat na úplný vrchol v pravou chvíli, na každého běžce funguje něco jiného. Obecně platí: na začátku sezony trénovat spíš pomaleji a na dlouhých tratích, pak intenzivně a krátce, aby se tělo přesně připravilo na nejdůležitější závody.
Světoví mistři v přípravě na mistrovství světa či olympiády jsou zřejmě Norové, to se ví. Z Čechů to nejlépe vychází Martinu Koukalovi, který spolupracuje se švédským trenérem Skogem. Ovšem ti zvolili úplně jiný režim: pět dní trénink naplno, pak dva dny absolutní klid.
Forma opravdu graduje v pravý čas. Koukal vyletí na kopec rychleji než dřív, a než sjede dolů, už je vydýchaný a připravený na další stoupání. V nedělním skiatlonu na dvakrát deset kilometrů skončil necelou vteřinu od zlata.
Od prosince se jen zlepšuje a v úterý má před sebou milovaný závod ve sprintu. „Kukino jezdí ve vynikající fazoně. I když říct, že je životní, se neopovážím,“ pravil Květoslav Žalčík, trenér mužského týmu. „Životní by nejspíš byla, kdyby ve sprintu postoupil do finále mezi čtyři a tam se bil o medaili.“ Kdyby forma nebyla žádná, cítil by se jako šnek, který leze s batohem na zádech.
Bauer byl ještě nedávno plný optimismu a myslel si, že mimořádná forma se po viróze a bolestech zad vrací. Místo toho skončil poprvé sedmnáctý, podruhé dvacátý. Nejdřív se cítil vyčpělý a po klasické patnáctce skoro nemohl chodit, ve druhém závodě se o hodně zlepšil, ale na nejlepší nestačil.
„Před týdnem jsem se cítil v euforii, že po nemoci zase můžu lyžovat, byl to báječný pocit. Jenže pak jsem spadl do bahna a chvíli se v něm hrabal. Po výpadku nejsem tak živý, nemám akceleraci a dynamiku.“ A bez toho se vítězit nedá.
Bauer bude na životní výkony čekat třeba do příštího mistrovství světa 2005 v Oberhofu, ovšem už teď plánuje, že za čtrnáct dní bude zpátky ve špičce. „Byl by zázrak, kdybych tady a teď zajel do pátého místa,“ myslel si.
