 foto: Otto Ballon Mierny, MF DNESJana Komrsková |
"V obou přeskocích předvedla své maximum. Marně bych na jejím výkonu hledal chybičku," rozplýval se Stanislav Vyzina, který Komrskovou trénuje v oddílu Sokol Brno I. "A bezchybně zacvičila i na kladině. V tom se lišila od většiny ostatních soupeřek, které měly ve svých sestavách pouze obtížné prvky."
Pro českou sportovní gymnastiku znějí tato slova jako rajská hudba. Vždyť před pouhými dvěma lety se zdálo, že o svůj klenot nadobro přijde. Komrsková tehdy oznámila: "Končím. Cvičím už dvacet let, tělo je již unavené. V gymnastice se musí pořád dokola opakovat ty stejné prvky, pořád dokola chodit dvakrát denně trénovat. Je to hodně vysilující."
Pohledná blondýnka tehdy s gymnastikou praštila už podruhé, tentokrát však tvrdila: "Je to definitivní. Vracet se nebudu." Svůj názor však naštěstí změnila a po roce byla zpět. "Zkusila jsem si různé věci, ale gymnastika mě provází celý život. A ujasnila jsem si, že bych u ní chtěla zůstat i dál. Pravděpodobně jako trenérka." Hned vzápětí však dodává: "Dokud budu moct cvičit, tak cvičit budu."
Proč také ne, když se po pouhém roce tréninku vrátila zpět na výsluní. "Ta pauza, co jsem měla, mě nemrzí. Potřebovala jsem trochu vypnout a od gymnastiky si odpočinout. Teď mě mnohem víc baví a mám větší motivaci do tréninku," vypráví šestadvacetiletá závodnice.
"Tím neříkám, že by bylo super, že jsem na ten rok skončila. Možná jsem přišla o nějaké dobré výsledky. Ale když jsem se takhle vrátila, tak mi to nevadí a můžu říct, že mi to pomohlo."
Skvělé výsledky z Osijeku totiž nebyly žádným náhodným záchvěvem. Už předtím se Komrskové povedl přeskok na mistrovství světa v Londýně, i když skončila těsně za finále na 11. místě. "Po závodě mě to chvíli mrzelo, protože mi do finále chybělo pouhých 63 tisícin. Ale i to 11. místo pro mě znamená obrovský úspěch. Když jsem se vracela, tak mě rozhodně nenapadlo, že takhle dopadnu na mistrovství světa a ještě budu ve finále mistrovství Evropy. Jsem obrovsky spokojená a hlavně mám motivaci jít dál."
Třeba i na olympiádu za tři roky. "Koho by to nelákalo. Na každé závody jezdím s tím, jestli pořád budu stačit. A neustále se přesvědčuji, že na špičku stále v pohodě mám," sděluje Komrsková. "Do olympiády je ale ještě daleko. A čím je člověk starší, tím víc mu hrozí zranění. Mně se ale naštěstí stále vyhýbají, stejně jako manželství," usmívá se.
Zatímco v posledním období se zaměřovala jen na přeskok a kladinu, nyní začne nejstarší členka brněnské reprezentační party pilovat celý čtyřboj. A co vlastně na její comeback říkají její kolegyně? "Věřím, že jsou rády, že jsem zpátky. Do týmu se hodí každá ruka."
