Na vlastní kůži |
Kapky potu stečou po tváři v momentu, kdy vystoupíte z klimatizovaného auta. Poprvé piju po 10 minutách. Nohy, plíce i hlava chytají brzy rytmus. S kolegou šlapeme v tichém souznění.
Zařazeny nejlehčí převody, občas jdeme ze sedla na protažení. Až v polovině, zhruba na 7. km u osady Hauteluce, malý sjezdík. Ve spojení s pohledem na zasněžený masiv Mont Blanku to je báječné občerstvení.
Lahev na kole se už dávno změnila v rychlovarnou konvici. "Jak to jede, mesieurs?" zdraví nás sedlák s vidlemi. Mozek nedává přesnou informaci, jak reagovat, už se pohybuje v nižším meditačním pásmu. Nestačím ani pokývnout.
Vyhýbáme se čisticím vozům, které v 1300 metrech nad mořem leští silnici. Čerstvý asfalt ze zalepených děr se lepí na pláště, kličkujeme jako kamzíci. Na odpočívadlech si zabírají místa karavany s fanoušky. Na kempinkových stoličkách svačí, popíjejí a užívají si pohledy do krajiny. Les Saisies 5 km, napsal kdosi křídou na silnici.
Mizí vegetace, serpentiny se zkracují. Za každým obzorem, skrývajícím naději na rovinku, čeká další stoupání. Objevují se první lanovky a vleky.
Díky za každý závan svěžího větříku. Podle hodinek odhaduju délku utrpení: ještě 10 minut. Šest, pět, čtyři, tři. Cedule Les Saises. Kolega nastupuje, podléhám jeho útoku a několik desítek metrů před cílovou čarou prohrávám o pár délek.
Přidušen řídkým vysokohorským vzduchem se obtáčím kolem rámu mého authora. Ač má design limitované edice Škoda, s motorem to jaksi nevyšlo.
Čas 58 minut. Borci mají jet nejvýš 40 minut a pak jim zbývá za ohybem 120 km do cíle etapy.
Jdu na pivo.
