Všechno je jinak, když už je připraven v sedle svého koně a čeká na startérův pokyn. Kolem sebe má o dost mladší soupeře, s kterými lomcuje třes. Je na něm, aby atmosféru uklidnil. Proto, třeba ještě několik vteřin před startem, s ostatními žertuje. "Oni už vědí, že dělám vtípky o ženských, to rádi slyší."
Od startu jde vlastně jen o to v pohodě a v klidu překonat tři překážky a na Velký Taxisův příkop najíždět v takové pozici, jaká jezdci vyhovuje. Váňa se už na třetí překážce, Malém vodním příkopu, vždy drží na pravé straně.
Pak se mu naskytne scenérie, kterou lze v sedle spatřit jen jednou za rok. Je zelená podle živého plotu, vysokého jako člověk, i lesa v pozadí. A je také bílá až modrá podle nebe. Nevypadá to na tak zrádnou překážku. Jenže za ní je pět metrů široký a metr hluboký příkop.
Před tímhle skokem Váňa nikdy nepoužívá bič. I když je nutné, aby se kůň pořádně odrazil. "Kůň, který si Taxis jednou zkusil, si pamatuje, že je tam díra."
Teprve v poslední chvíli, předtím než se kůň odrazí do vzduchu, Váňa zahlédne dění dole pod ním: fotografy za páskou, z jejichž aparátů se začíná blýskat.
Dostih je stále teprve na začátku. Další v pořadí je Irská lavice. Travnatý val u lesa. Není to nebezpečné, ale občas tam některý kůň skončí. "Moji koně jsou zvyklí běhat přes přírodní překážky. Ale na Irské lavici se Velká pardubická nevyhrává," říká Váňa.
Hned na další překážce se ale dostih může snadno prohrát. To se stalo většině koní loni. Z Irské lavice se běží po oranici podél lesa až k Popkovickému skoku. Problém je v tom, že hned po jeho zdolání musí koně prudce otočit o 90 stupňů. Pokud nabíhá víc koní najednou, nastává tlačenice.
I tady musí Váňa prosazovat své zkušenosti. Dvakrát se letos v kvalifikačních dostizích dohodl se soupeři, aby pole najíždělo na překážku kolmo. A všichni koně přes ni přešli. "Člověk musí dávat pozor, co vyvedou ostatní. S našimi žokeji se dohodneme. Jen nevím, jestli se domluvíme francouzsky a anglicky."
Do konce zbývá ještě pěkný kus cesty. Jenže i když kůň překoná skoro celý kurs, stejně musí bojovat v cílové rovince. Až tam odrazil loni vítězný Peruán nápor Devila. A tam také před dvěma lety Váňa málem přišel o své páté vítězství.
Jel tenkrát na hnědákovi Vronském, kterého pojede i letos. Při vjezdu do rovinky se zdálo, že musí vyhrát. Jenže když Vronsky z lesa vrazil do frenetického řevu plných tribun, zarazil se. "Lekl se tak, že skoro zabrzdil," vzpomínal Váňa.
Ale vyhrál. V neděli to zkusí znovu. Vronsky možná poběží poslední dostih kariéry. Váňa věří, že v cílové rovince bude mít sílu. "Tam se Velká pardubická vyhrává."
