"Když jsem cválal zpátky, bylo úplné ticho. O to větší pak byly ovace, když lidi pochopili. Kůň byl outsider a v poli úplně nejmenší," líčil Minařík do telefonu, v němž zprvu zněla píseň We Are The Champions.
Dostihy v Baden-Badenu sledovalo 21 tisíc lidí. Dámy s klobouky i "obyčejní" fanoušci. "Ti, co chodí hrát za jedno dvě eura. Ale právě oni dělají největší atmosféru. Mačkají se v dešti a blátě za plotem," popisuje Minařík.
"Moje story je tady známá. Říkají tomu kariéra myče nádobí. Jako když někdo šel do Ameriky s jednou taškou a udělal kariéru. Ti lidé se v tom vidí. Vymetám všechny dráhy, znají mě."
Z českého jezdce se loni stal německý šampion rovinových dostihů. A letos vítěz největšího dostihu. Patří mezi pět nejlepších žokejů v Německu.
"Dosáhl jsem víc, než jsem si vysnil. Chtěl bych to udržet," říká. "Nejsem stájová jednička, nikdy nebudu uznávaný jako úplně špičkový žokej. Ale mně to nevadí. I s touhle politikou jsem se stal šampionem."
Ještě jeden sen přece jen má: "Vyhrát Německé derby. Ale tohle bylo moje derby, můj den."
Jezdíval na koni Schiaparelli. Jenže toho před derby dostala stájová jednička, Andrasch Starke. Tehdy vyhrál. V Baden-Badenu byl favoritem, ale dojel až šestý a triumfoval Minařík. "To byla obrovská satisfakce."
Kdo je Filip MinaříkVítěz největšího německého dostihu, loňský šampion rovinových dostihů, v Německu působí už 11. rok. V květnu se stal nejúspěšnějším českým žokejem v počtu vítězných dostihů, když překonal rekord 659 výher Vlastimila Smolíka. Je mu 31 let. Člen dostihového rodu: také otec Ferdinand byl slavným žokejem. V zimě závodí v Macau. |
Během jediného dostihu vydělal majitelům téměř tolik co za osm předchozích měsíců. Ke 480 tisícům eur přidal 450 tisíc. Z této částky dostává procenta. "Jsem zajištěný," říká. Jak se odměnil? "Koníka jsem mydlil celou rovinu a pak jsem ho poplácal. A sobě? Nijak."
Odjel další čtyři dostihy, pak řídil 340 kilometrů domů. V pondělí měl budíček už v šest, spěchal do práce odjezdit čtyři trenérovy koně. Aspoň odpoledne si dopřál spánek.
Loni odjezdil více než 700 dostihů, letos zatím 580, z toho část v Macau. "V Čechách mají kluci na konci roku tak 130," říká.
Formu udržuje jen na dostizích, na nic jiného nemá čas. Věčně cestuje. Tohle je jeho rutina: 600 kilometrů do Drážďan, osm dostihů a pak zase cesta zpět. "Za posledních osm týdnů jsem měl na autě najeto 14 tisíc kilometrů. To nepočítám lety a cesty vlakem. Žiju dostihovým sportem na sto procent, vždycky to byl můj sen."
Přítelkyně pracuje ve stejné stáji. "Jinak by to nešlo. Ale když se lidi tolik nevidí, jen to prospívá."
Vítězství v Baden-Badenu je největším úspěchem Minaříkovy kariéry. "Ale jinak to nic neznamená. Je to tak trochu potvrzení mé pozice šampiona, o které všichni tvrdili, že to byl malý zázrak. Jenže v pátek se jedou Brémy, všechno bude zapomenuté. Lidi, co nebyli v Baden-Badenu, mi potřesou rukou, ale když jim něco blbě odjezdím, tak mi nepoděkují."
