Jak Chalupa předával žezlo Synkovi

Mnichov - (Od zvláštního zpravodaje MF DNES) - Pupkatí bavorští taťkové se vystavovali na břehu žhavému červnovému slunci po boku svých dcer, jež na sobě leckdy neměly víc než titěrné kalhotky. Ale z koupání tentokrát nic nebylo. Průzračnou vodu na předměstí Mnichova o víkendu obsadili veslaři. V prázdninové kulise bojovali dva Češi v Německu o krále národního týmu.

Ondřej Synek - Veslař Ondřej Synek. | foto: Petr Čermák

Bylo 11 hodin dopoledne, když se na břehu mnichovského olympijského kanálu zvedli dva dvoumetroví čahouni – z nichž měli být v následujících minutách nesmiřitelní soupeři – a popřáli si hodně štěstí. „A proč ne?“ podivil se rozesmátý dvaadvacetiletý dravec Ondřej Synek. „Přál jsem si, abychom měli oba medaili.“

Odbarvený blonďák s černým pruhem ve vlasech vyzval na souboj lehce ustaraného holohlavého borce s bradkou, sedmatřicetiletého Václava Chalupu. Ani to nebolelo, chtělo by se říct. Mladík na startu vystřelil jako šíp a celkem záhy, po čtvrtině dvoukilometrové trati, nebylo o české jedničce pochyb.

Synek nezávodil s Chalupou, ale o kus vpředu s Němcem Hackerem a Novozélanďanem Drysdalem. „Tam už jsem věděl, že Ondra ujel,“ přiznal Chalupa. Nepomohlo mu ani jeho nejmilejší počasí: silný vítr proti směru závodu.

Synek si se soupeři pohrával, občas poodjel, aby jim po chvíli zase dal naději. Jeho jízda vypadala ze břehu úplně lehounce, jako by zkoušel, co si může dovolit. „Ale žádná hra to nebyla. Zkoušel jsem nástupy, ale nedokázal jsem jim bohužel odjet víc,“ přiznal.

A pak jako by na něj dolehla tíha okamžiku. Němec a Novozélanďan začali 500 metrů před cílem neodbytně dotírat, až ho předjeli. Chalupa byl daleko vzadu a Synek, vyšťavený ze silného protivětru, snad 100 metrů před cílem úplně zastavil. „Najednou jsem nic neměl ani v hlavě, ani v rukách, ani v nohách.“

Po chvilce se sebral a udělal pár povinných temp pro třetí místo v cíli. Tak si vybojoval právo startu ve skifu na srpnovém světovém šampionátu v Japonsku. A od trenéra Milana Dolečka dostal vynadáno: „Byl to sice masakr, ale nemůže takhle vypustit závěr, když se mu dělá zle. Já jsem si svoji světovou medaili v roce 1982 dokonce pozvracel,“ připomněl kouč. „Řekl, že v tréninku mi teď nic nedaruje,“ prozradil Synek.

„Byl to čestný boj, Ondra bude dobrý nástupce,“ pronesl trochu smutně Chalupa, jenž má pro šampionát zasednout do párové čtyřky, loni na olympiádě stříbrné. Když projel mnichovským cílem jako pátý, nacouval s lodí k Synkovi – takřka se srazili – a řekl mu: „Tak ti předávám po 17 letech skifařské žezlo. Ať se ti daří.“

Synek nabíral sílu vítězit i z hamburgrů

Kdo je ten troufalec, který po sedmnácti letech nemilosrdně vymetl z výsostného skifařského místa v národním týmu veslařů Václava Chalupu a letos vládne celému veslařskému světu?

Seznamte se: Ondřej Synek, 22 let, 198 cm, 100 kg, civilní profesí zlatník.

Když nyní sedmatřicetiletý Chalupa v roce 1989 získal první z nevídané řady svých stříbrných medailí na mistrovství světa, Synek právě začínal chodit do školy.

Obdiv k legendě mladík dosud neztratil. „Nikdo v českém veslování nedokázal tolik jako Vašek Chalupa,“ připomíná Synek. Odhodil však veškerý respekt. „Prostě chci porazit úplně každého soupeře, samozřejmě i Vaška.“

Neměl to tak odjakživa, sebedůvěrou a cílevědomostí začal oplývat až v posledních letech, pod vedením trenéra Milana Dolečka. S jeho synem jezdil úspěšně dvojskif, získali bronz na mistrovství světa 2003 a startovali ve finále loňské olympiády. „Býval jsem mladé ucho bez ambicí z Brandýsa, ale když se nám začalo dařit, napadlo mě myslet výš. A nejradši na skifa, tam si můžu za všechno jen sám: za úspěchy i případné porážky.“

Nejednu bitvu o to, aby se směl stát veslařským sólistou, musel podstoupit i na břehu.

Utkal se především s nevídanou bolestí v zimní přípravě. „Zátěže v posilovně nebo při běhání bylo najednou z roku na rok dvojnásob, dokonce jsem občas musel v tréninku zastavit. Už jsem dál nemohl. Pomáhala mi hamburgrová regenerace u McDonald’s.“

Další svízel: veslařský svaz odmítal podporovat jeho osobního trenéra,  páté  místo  dvojskifu Synek–Doleček na loňské olympiádě označil předseda Kejval za neúspěch. „Ale Ondra se nedal a o svůj sen bojoval, to se mi na něm líbí. Jak říkal už zesnulý olympijský vítěz Kozák: S hodnými nic nevyhrajeme,“ podotýká Kejval.

Ale ještě tu byla choulostivá otázka: Co s trenérovým synem, opuštěným parťákem z dvojskifu? „To byl ten nejmenší problém. Naštěstí nebyl hozený přes palubu. Při rodinné poradě mi sám řekl, že by si chtěl zkusit pracovat jinde, dál od otce,“ tvrdí trenér Milan Doleček a s širokým úsměvem dodává: „Má to nakonec i výhody. Získali jsme totiž špeha v konkurenční tréninkové skupině kouče Sergeje Krutjakova, kde se kromě syna připravuje i Vašek Chalupa.“ 

Václav Chalupa rozdal pár podpisů, natočil rozhlasový rozhovor a naposledy starostlivě zabalil loď. Tak včera v Mnichově skončila světově unikátní sedmnáctiletá éra jeho startů na skifu.

Bylo vám smutno, když jste skifa naposledy balil?
(Dlouhá pomlka) To se tak nedá říct. Snad kdyby to byl úplný konec kariéry, ale já s veslováním nekončím. Naopak, čeká mě nová výzva ve velké posádce. Už se na to těším. Vždyť já už letos ani nechtěl na skifu ve světě startovat.

Bojoval jsem i za osudy jiných, ale nešlo to

Vy, který jste loni touhle dobou tvrdil, že na skifu už jistě umřete?
Jenže to se změnilo čtyřiadvacet hodin po mém nepovedeném olympijském finále v Řecku. Už jsem byl skoro rozhodnutý, že skončím, když za mnou v Aténách přišel trenér čerstvě stříbrné párové čtyřky Sergej Krutjakov a dal mi nabídku, kterou nešlo odmítnout.

Proč nešla odmítnout?
Všechno se ve mně za pár vteřin otočilo o sto osmdesát stupňů. Já byl unavený skifem, ale on mi řekl, že mě chce do své skupiny pro větší lodi. To je úplně jiné, můžete závodit téměř s čistou hlavou, vlastně dáte klapky na oči a taháte za vesla. A pokud přijde krize, parta vás podrží, neplácáte se v tom sám.

A řekl jste vašemu nástupci Synkovi, co ho čeká?
On to, myslím, tuší.

Jak vám vlastně bylo, když jste už krátce po startu v Mnichově pochopil, že se Synkem v tomhle závodě bojovat nebudete?
To je složitější. Já jeho nástup opravdu silně prožívám. Ale ne proto, že ze mě teď definitivně udělal českou dvojku, ale protože s ním jakoby znovu prožívám své skifařské začátky, což bylo v roce 1989. A pak, já ho nechtěl porazit proto, abych jel skifa, ten už mě vážně nelákal, ale aby nemusel nikdo kvůli mně odejít z párové čtyřky.

Prosím?
Možná mě to svazovalo, ale mě zajímal nejen dvojskif s Ondrou, ale i osudy jiných, čili aby párová čtyřka zůstala tak, jak teď je. Je to dobrá parta a já ji teď mám nabourat.

Ale sport je přece boj.
Já vím, už jsem svou „ohleduplnost“ rozebíral i s psycholožkou.

A co vám řekla?
Abych to neřešil a vesloval.

Do olympiády v Pekingu? To vám bude čtyřicet.
Láká mě to, uvidíme.

Co chcete dělat za deset let?
Ta otázka mi poslední dobou hodně vrtala hlavou. Ale teď jsem ji vypustil, psycholožka mi ji zakázala.

Čím se vlastně kromě veslování a rodiny zabýváte?
Svým závodem, jindřichohradeckým Chalupa Cupem.

Čili zase veslováním. Jak si připadáte v té o patnáct let mladší partě?
V pohodě. Respektují, že mám spokojenou rodinu, nemusím si v partě vymýšlet žádné veselé historky o ženách.