Jeho poničená záda čekala na vyšetření tomografií a pak na výjimečné Kolářovy schopnosti.
Drobný nenápadný chlapík pomáhá od bolesti snad všem hvězdám českého sportu. „Léčba slavných je jen zlomek mé práce, míň než deset procent pacientů,“ říká dvaačtyřicetiletý Kolář.
Působí plachým dojmem, mluví pomalu a tiše, při odpovědích dlouze přemýšlí.
Spí pět hodin denně, vstává před pátou. A většinou neobědvá. „Málokdy to stihnu,“ přiznává. „Občas mi přinese sekretářka chlebíčky. Moc jíst nemusím, stejně jsem tlustej.“
Nespíte, nejíte. To je tedy životospráva! Radíte druhým, jak mají žít zdravě. Co byste řekl sobě? A buďte k sobě tvrdý!
Umím vypnout, když už je to neúnosné. Zajdu do přírody a nekomunikuju. Ale uznávám, měl bych víc sportovat. Mám rád tenis, ale poslední dobou se u něj dost vztekám. Snažím se cvičit, ale dostanu se k tomu, jen když jsem na dovolené nebo když jsem se sportovci na nějaké akci. Brzy odjíždím na mistrovství světa s lyžaři. Tam si relativně odpočinu.
Chystáte se i na další sportovní akce?
Nemůžu si dovolit tolik jezdit, jsem zaměstnaný v nemocnici, takže si na to berou dovolenou. Pojedu do Argentiny na Davis Cup. Není jasné, jestli vyrazím na hokejový šampionát. Pokud ano, tak určitě ne na celou dobu. Snažím se ty akce redukovat. I tak mám plný diář. Přednášky v Americe a Austrálii mám naplánované do roku 2006.
Jaký jste při sportu fanoušek?
Beru to v realitě života. Fandím, přeju, ale neberu jako tragédii, když se nepostoupí. Prohry patří k životu.
Kdy jste zažil největší radost? Když jste vyléčil neznámého pacienta nebo když jste třeba pomohl oštěpaři Železnému k návratu a zlaté olympijské medaili v Sydney?
Když se vrátil Honza Železný, tak jsem si to hodně prožil. Ale když se lepší jakýkoli pacient na lůžku, potěší mě to stejně. Je to pro mě odměna.
S jakými sportovci je legrace?
Při tenise na Davis Cupu je zábava. I na hokejovém mistrovství světa se často pobavím.
Čím?
Nic mě nenapadá.
Co rybolov s oštěpařem Železným?
Na to se snažím zapomenout. (smích) Cestu jsem strávil v podpalubí. Bylo mi hodně špatně. Od té doby mám z jachet fobii. Rybolov mě úplně nebere, mám rád přírodu, ale nedokážu dlouho jen tak sedět. Každopádně to byl můj poslední rybolov na moři. Kdyby mi někdo nabízel jachtu zadarmo, tak si ji nevezmu.
Říká se, že doktorům se nosí lahev jako forma poděkování. Co vám nosí sportovci nebo hokejisté? Dresy, podepsané hokejky?
Od Jaromíra Jágra jsem dostal helmu, dal jsem ji synovi. Vše hned rozdám, snažím se udělat radost druhým. Nemám sběratelskou vášeň.
A peníze vám sportovci nenosí?
Ne, nenosí.
Neříkají vám kolegové, že jste blázen, když si od sportovců nenecháte zaplatit? Pomáháte úspěšným lidem k tomu, aby mohli vydělávat velké peníze. A sám na tom nevyděláváte?
Sběr peněz je určitý koníček, který mě neláká. Bylo by pokrytecké tvrdit, že peníze nepotřebuju. Dávají mi prostor, abych se mohl plně věnovat tomu, co dělám. Ale hodně peněz nepotřebuju, stejně bych neměl čas je utratit. Za dovolenou neutrácím, nejlíp si odpočinu na chalupě.
Co vás živí?
Jsem zaměstnancem nemocnice, kde obecně není plat příliš vysoký. Živí mě především přednášky a kurzy, které dělám doma i v zahraničí. Ale víc mě baví ta praktická věc, dělat dobrou medicínu, i když z toho nemám takový profit.
Léčíte Jágra, nejlépe placeného hokejistu světa. Občas za ním letíte i do Ameriky. Nepodepsali jste smlouvu?
Když přijede Jágr, tak mi žádné peníze nedává. S ním smlouvu nemám a ani bych ji nechtěl. Nemůžu se věnovat jen jednomu pacientovi. Určitě bych odborně zakrněl a ani by mě to neuspokojovalo. Mám smlouvy se sportovními svazy. Pracuju pro lyžaře, volejbalisty, tenisty, hokejisty. Ale ty svazy mi neplatí žádné velké peníze.
Nenapadlo vás zařídit si soukromou kliniku?
Ke své práci potřebuju hodně spolupracovníků a zázemí. To jsem našel v nemocnici.
Mohl byste lékaře přetáhnout k sobě, zařízení si koupit. Nemáte podnikatelského ducha?
Spíš než podnikat mě baví budovat nové věci, o kterých jsem přesvědčen, že mají smysl. Snažím se tak realizovat určitou vizi. Podílel jsem se na vybudování velké rehabilitační kliniky v Praze na Malvazinkách. Na klinice v Motole se mi podařilo otevřít lůžkové oddělení, spinální jednotku pro pacienty s poraněním míchy, rozsáhlý ambulantní provoz s laboratořemi, vysokoškolské studium fyzioterapie, získat dobré lidi, aby to vše fungovalo. Řada projektů byla realizována ze sponzorských peněz.
Přispěli i sportovci?
(Dlouze přemýšlí) Ne.
Sportovci zapíjejí rekordy či medaili. Co vy?
Vážím si maličkostí, třeba že před sebou mám teď volný víkend.
Jak si ho užijete?
Budu se věnovat rodině, pět dnů jsem neviděl děti. Dnes jim chci číst pohádky, ale asi u toho usnu dřív než ony. (lehký úsměv) Asi si budu číst, něco psát. To beru jako odpočinek. Nemusím se stresovat, mám čas. Vadí mi, když je časový tlak, mluví na vás spousta lidí, pořád zvoní telefon, plná čekárna, v záznamníku na vás čekají další stovky lidí. Víte, že ve dvě hodiny vám začíná výuka a že to asi všechno nestihnete.
Je těžší odmítnout běžného pacienta než známou osobu?
Těžké je obojí, nedělá mi to dobře, ale je to nutnost. Telefonů a dopisů je moc, snažím se vyjít vstříc, ale někdy musím být tvrdý. Občas křičím.
Zajdete si taky někdy na pivo?
Vidíte, to možná taky o tomto víkendu stihnu.
I v hospodě asi slyšíte větu: Mě bolí... Nebolí vás už z ní hlava?
Někdy je to nepříjemné. Kamarádi mně tohle neříkají.
A co když za vámi přijde Jágr s tím, že ho něco bolí. Jak mu pomůžete?
Jako každému. U Jaromíra je výhoda, že ho znám jako pacienta dlouhou dobu. Vím, kde má v pohybovém systému slabá místa i jak reaguje na určitou léčbu.
Kde je jeho slabina?
Jeho největší problém je v nerovnoměrném zatížení svalů v oblasti pánve, což vede ke značnému přetížení v oblasti svalových úponů. K tomu přispívá i způsob jeho bruslení. Pro řešení tohoto problému je třeba ovlivnit nejen lokální nález, ale i poruchu této funkce. Již dříve jsme změnili postavení jeho nohy v brusli a použili cvičení, ve kterých zapojuje svaly, které automaticky toto přetížení kompenzují. V posledních dvou letech měl s třísly problémy jen výjimečně.
Posledně za vámi přišel s poraněným přitahovačem stehna...
Trochu si jej natrhl, když udělal nešťastný pohyb. To nemělo souvislost s jeho chronickými potížemi. Vedle klidu jsme použili speciální ultrazvukové metody, reflexní léčbu a fyzikální prostředky, které ovlivňují prokrvení. Řešili jsme opět sklon bruslí. Obtíže už cítí minimálně, může zas mít plnou zátěž.
Je Jágr svědomitý pacient, nebo ho musíte nutit a kontrolovat?
Už je většinou svědomitý. Když nemá obtíže, tak poleví, asi jako všichni. V té prevenci není tak důsledný.
Jste věřící?
Jsem. Rozhodně si však nemyslím, že věci se dějí s definovanou předurčeností, bez svobodné vůle a zásahu člověka.
Myslíte, že vám byly shůry dány i nějaké zázračné léčitelské schopnosti?
To těžko. Nejde o žádné zázraky.
Co je tajemstvím vaší metody?
Na to nelze jednoduše odpovědět. Je to obsahem celého vysokoškolského studia. Jedním z pohledů našeho uvažování je, že porucha či onemocnění se vždy přes náš mozek odráží ve změněné funkci.
Můžete to vysvětlit?
Máte-li výhřez ploténky, tak měníte své pohybové chování. Nezávisle na vaší vůli. To vychází z programů uložených v mozku. Ty programy jsou vrozené a lze je reflexně sledovat během vývoje mozku, to znamená u novorozenců a kojenců. Při léčbě pak využíváme určitých poloh, stimulací, cílených podnětů, které tyto programy aktivují a automaticky mění pohybovou funkci. Tím cíleně ovlivňujeme léčebný proces.
Léčíte spoustu lidí. Kdo léčí vás?
Nevzpomínám si, kdy jsem byl naposledy u lékaře. Já jsem se naučil žít s bolestí, mám revmatické potíže.
Bojíte se jako někteří zubaři jít ke kolegovi?
Bojím se nemohoucnosti, že mě jednou ve stáří potká. Člověk je pak příliš závislý na okolí.
