Rovněž on vypadá poklidně, vlny v osvěžujícím větru jen lehce pleskají o břeh madeirského přístavu Funchal. "Ale naše pokora je obrovská. Všichni ho prosíme, aby nás nechal projet až do cíle," hlesne David Křížek, jachtař z Plzně.
Právě odsud, z malého sopečného ostrova obklopeného šedým oceánem, se první Čech v historii legendárního závodu vydá v sobotu na jeho druhou etapu.
Za sebou má 1100 námořních mil z Francie, přibližně dva tisíce kilometrů. Před sebou třikrát delší vzdálenost z Madeiry do brazilského Salvadoru de Bahía. A Křížek do ní vypluje jako čtvrtý ve třídě sériových jachet, dlouhých jen šest a půl metru.
Davide, vnímají to jachtaři podobně jako horolezci, kteří s úctou vzhlížejí k hoře, kterou touží zdolat?
Stoprocentně. Člověk na moři nic neznamená. Bude to zázrak, jestli Atlantik nechá všech 88 lodí proplout až do cíle. A všichni doufáme, že se tak stane. Ale člověk si svou vlnu nevybere. Někdy přijde taková, která se nedá překonat.
Byl jste u ní blízko v první etapě závodu?
Vlastně ano. Minul jsem obrovskou kládu ve vodě snad o metr. Na poslední chvíli jsem strhl kormidlo. Bylo to štěstí, v daný okamžik jsem se díval tam, kam bylo potřeba. Stát se to o čtvrt hodiny později, třeba jsem přišel o kormidlo a všechno vypadalo jinak.
Dá se v tu chvíli člověk na modlení?
To se mi zatím nestalo. Ale přijde to. Nejde o modlení k Bohu, my jachtaři máme svého Neptuna. Toho prosíme, aby nás nechal projet.
Na Madeiru jste ve třídě dojel čtvrtý. Hodně jachtařů tvrdí, že po olympijském stříbru Lenky Šmídové z Atén je to největší úspěch českého jachtingu. Berete to tak?
Jestli to tvrdí, je to hezké... Co se mi povedlo, je absolutní nadstandard.
Mým cílem je být do patnáctky, snem do desítky. Zatím jsem čtvrtý... Myslím, že i Richard Konkolski, na jehož plavby po třiceti letech navazuji, by se mnou byl spokojený. (úsměv)
Lenku Šmídovou jste na hrách v Řecku trénoval. Přišla vám od ní gratulace po první etapě?
Bohužel zatím ne. Ale ona má spoustu svých problémů, je v tvrdé přípravě.
Ani trochu vás to nemrzí?
(chvíli přemýšlí) Trochu ano. Ale vím, že mě Lenka sleduje, že mám její podporu. I doma v pokoji má vyvěšený můj plakát kvůli tomuhle závodu.
Který ze vzkazů vás nejvíce potěšil?
Přišlo jich moc. Nejen z Česka, z celé Evropy. A všech si vážím. Kdybych měl vybrat jeden, tak od Rakušana Christiana Kargla. Na minulém Transatu málem zahynul. Přišel o jídlo, vypadl z lodi a jen zázrakem ho zachránili. Teď na jaře mi dával školení o bezpečnosti. Hodně mě potěšilo, že se ozval a přeje mi úspěch.
Vnímáte větší respekt od soupeřů?
Určitě. Od jachtařů ze sériové třídy, ale i z rychlejších prototypů. Najednou je víc zajímá můj názor.
Jedno máte společné. Za vámi je teprve čtvrtina extrémní plavby...
A je to deprimující. Čím víc se blíží start, tím víc jsem nervózní. Stejně jako ve Francii. Doteď to bylo těžké, ale se skvělým průběhem. Ještě nikdy v historii nebyla první etapa tak rychlá. Slovinec Andras Mihelin udělal rekord, 295 námořních mil za 24 hodin. To je s takhle malinkou lodí strašlivá rychlost.
V jakém stavu je vaše loď Atlantik FT?
Přijel za mnou Vojta Komárek, teď na ní pracuje. Je expert od elektroniky po strukturální věci, karbony a tak. Měl být na Špicberkách, ale zvolil cestu za mnou, aby mě podpořil a pomohl.
Má hodně práce?
Ideální by bylo, aby neměl žádnou a za odměnu si to tady mohl užít. Ale pár problémů je. Vypadávala mi jedna z GPS navigací. Nebo mikrofon u vysílačky. Když jsem ho chytnul, přepínal na 16. kanál. Vojta přepínač musel vyřadit z provozu.
Co je 16. kanál?
Bezpečnostní. Na něm probíhají všechna zásadní volání. Takže teď na moři nemáte šanci přivolat si pomoc? Ale jo. Jen to bude trochu složitější.
Musím kanál vymačkat přímo na vysílačce.
Na Madeiře jste týden. Vyjedete s lodí ještě před startem druhé etapy na vodu?
Vím, že je to lepší. Přestože je loď zkontrolovaná, pořád jen stojí na břehu. Proto je potřeba ještě jednou vše ověřit na vodě. Ale rozhodně nechci vyplout do silného větru.
Zdá se vám v posledních dnech o závodě?
Nezdá. Ale třeba ráno se bezdůvodně budím brzo. Je to stres. Ve Francii jsem před startem celou noc nespal, třásl jsem se.
Je tu s vámi spousta lidí, rodiče i přítelkyně. Ani ti vás neuklidní?
Všichni jsou pro mě strašně důležití a potřebuju je tady. Ale bude to se mnou horší a horší. Mám strach, že budu působit arogantně a někdo to nepochopí. Alemusím se soustředit, myslet na to, proč jsem tady.
Na lodi vám pomáhají nahrané vzkazy a hudba. Mimochodem, která muzika zněla při plavbě z Francie nejčastěji?
Spíš ta energická. Překvapivě hodně Dan Landa.
Proč překvapivě?
Já ho na břehu vlastně neposlouchám. Ale na moři... V něm je silné Češství, to je hrozně motivační. K tomu tvrdá kytara. Aburácela i Hudba Praha. Geniální, skvělý sóla.
Třeba tyhle kapely pro vás udělají koncert, až se vrátíte.
Že by se kvůli mě dala Hudba Praha zase do kupy a poněkolikáté vyfikla svůj poslední koncert? To by bylo krásný! A moderoval by to pan Svěrák. (smích)
Zdeněk Svěrák? Protože s sebou máte i Cimrmany?
Přesně tak. Dozvěděl jsem se, že pan Svěrák můj projekt sleduje. To mě moc potěšilo. I když si myslí, že jsem úplný blázen a tyhle sebevražedné mise nepodporuje. Není to fajn? Já Cimrmany poslouchám, drží mě nad vodou. A pak se dozvím, že i oni mě sledují...
|
Drsná tvář? Ne! Transat vede blondýnka Její loď v barvách francouzské trikolóry kotví na čestném místě. První od břehu. Je to správné místo. Isabelle Joschke, drobná dlouhovlasá blondýnka z Francie, ovládla se svým speciálem první etapu extrémního jachtařského závodu přes Atlantik nazvaného Transat 6,50. Je to fascinující! Čekáte v klání osamělých mořeplavců řádně svalnatého chlapíka s ostrými rysy obličeje a zarostlou bradou? Omyl. Jachtařům vládne šestatřicetiletá žena. "Je nezničitelná, nikdo nemá tak silnou vůli jako ona," smeká i David Křížek, český zástupce v prestižní plavbě. Po první etapě mu patří čtvrtá příčka jeho třídy a je prvním tuzemským účastníkem tohoto prestižního a řádně dobrodružného podniku. "V technice jízdy je nepřekonatelná," přidává se Vojtěch Komárek, bývalý jachtař a Křížkův technický expert, který nyní dává po technické stránce dohromady Křížkovu jachtu pro další etapu závodu. Na start vyhlášeného závodu se postavilo 88 jachtařů, z toho šest žen. A okolo jedné z nich ostatní procházejí s úctou. I když, jen s úctou? "Mužská ješitnost funguje. Spousta jachtařů to těžce nese. Sice Isabelle přejí, klaní se před ní. Ale vnitřně to neskousnou," míní Křížek. Třeba její krajan Yves le Blevec. Chlapík s náušnicí v uchu, který před pár lety s kolegy z týmu Orange obeplul svět za rekordních 53 dnů. Jenže teď chmuří tvář. Zatím. Před jachtaři je ještě dlouhá cesta do Brazílie. |
 ODPOČINEK. Plzeňský jachtař David Křížek se vyhřívá na své lodi v přestávce závodu Transat 6,50. |
