Kurz lodi přitom určuje desátý člen posádky, kterým je Jaroslav Korytář. A ten je právě teď doma v Ostravě. "Tenhle závod vyžaduje zhruba pět týdnů a já si to teď nemůžu dovolit.
Ale duchem jsem s lodí zůstal, protože standardně na ní plním funkci navigátora a taktika," říká Jaroslav Korytář. "Jsem s posádkou denně přes satelit v kontaktu. Zažívám to poprvé, že bych nebyl na palubě lodi a na dálku ji navigoval."
Všechna potřebná data pro to, aby mohl určovat kurz lodi a zvolit správnou taktiku, ostravský námořník má. "Jednak mi je posílají z lodi, jednak spolupracuju s několika světovými institucemi zabývajícími se závodní meteorologií. Na základě toho vyhodnocuju z několika zdrojů ten nejvýhodnější kurz. Ten na loď pošlu a ona jím pluje," vysvětluje Korytář.
Přijde vám to takřka nereálné? Nejste sami. "Můj syn, který jako každý puberťák tráví nějaký čas u počítače a hraje nejrůznější strategie, to vyhodnotil tak, že je to gameska nejvyšší úrovně," směje se ostravský námořník. "Já si hraju s počítačem a řídím lidi, kteří se dřou někde uprostřed Atlantiku. Je to opravdu síla. Na té lodi sice nejsem, ale i tak je to pro mě v těchto dnech nepřetržitý proces jachtaření."
Přesto je Jaroslav Korytář o něco ochuzený. O soužití s posádkou. "Vlastně vůbec nevím, jaká je tam atmosféra. V jakém jsou rozpoložení," přiznává. "Tak se snažím oprostit od veškerých jejich trablů, ať si je řeší oni. Já se soustředím jenom na optimální kurz."
A posádka zatím nereptá. "Dohodli jsme se, že budeme řešit výhradně ideální trasu. Jen v jedné zprávě se mi pochlubili, že chytili metr a půl dlouhou barakudu," líčí Korytář. "Ti, co měli zrovna volno, hodili do vody šňůrečku s kusem smradlavého masa. Ta barakuda šla náhodou kolem a skočila na háček. Tak si kluci zpříjemnili jídelníček."
Korytáře však zajímají spíše jiné barakudy. Tak totiž jeho posádka říká menším lodím, které v handicapových závodech doplují do cíle za nimi, ale ve výsledkové listině je právě díky přepočtu handicapů přeskočí.
"Klukům jsem proto poslal zprávu, ať všechny tyhle barakudy pochytají ještě dříve, než doplují do cíle," povídá Korytář, který svou loď vede zatím úspěšně. "Na startu bylo 211 lodí a my se pohybujeme do desátého místa. Lodě, které jsou před námi, jsou převážně větší, ale držíme s nimi krok."
Ovšem ptát se Jaroslava Korytáře, kdy loď dorazí do cíle, je zbytečné. "Jsem námořnicky pověrčivý. Nikdy jsem do lodního deníku nepsal cílový přístav a nikdy jsem nešpekuloval o tom, kdy tam budeme. Jak si jednou na moři něco naplánujete, tak se to rozhodně zhatí," říká Korytář.
O úspěchu nebo neúspěchu podle něj rozhodne, jak se dokáže vypořádat s oblastmi slabého větru. "Už se dost blížíme rovníku a jsme o dost jižněji, než jsme chtěli původně být. Ale musíme se dál tlačit tímhle směrem, abychom pak měli zadoboční vítr, který je nejlepší," popisuje jachtař. "Na oceánu platí, že nejkratší trasa není nejrychlejší. Na moři to platí obecně, ale na oceánu obzvlášť. No a pak nás čeká finále u ostrova Svatá Lucie, kde budou fungovat lokální proudy, lokální větry. Ale to je daleko, finále ještě nemám promyšlené."
To, že není na palubě při transatlantickém závodě, Jaroslava Korytáře příliš nemrzí. "Loď totiž zůstane v Karibském moři a bude závodit tam. A to je to, co mě láká," vysvětluje. "Trénoval jsem tam, připravoval se, ale nikdy jsem tam nezávodil. A už v první půlce příštího roku je tam kupa velkých závodů, které mě zajímají. Dávám jim přednost. Závody třeba jako Antigua Sailing Week mají mimořádný věhlas."
Přitom si Jaroslav Korytář uvědomuje, že propříště už jej nemusí na lodi chtít. "Uvidí se v cíli. Šel jsem s kůží na trh," uznává.
Když jste na lodi a něco se nedaří, jak by mělo, tak se to vysvětluje, okecává. Já tam teď nejsem a když to bude naprd, tak mě obrazně můžou hodit přes palubu," připouští Korytář. "Třeba se jim může zdát, že je vedu blbě. A já tam nejsem, abych jim vysvětlil, jak to je. V každém případě uvidíme v přístavu na Svaté Lucii, jak dojedou," poví Korytář a nakonec si troufne odhadnout: "Řeknu vám to za deset dnů. Na vodě déle nebudou."
