Třikrát startoval na libereckém šampionátu lyžařů. Třikrát těsně před cílem nasadil k trháku. A třikrát triumfoval. "Liberec, to je moje město," oslavoval.
Po večerech hraje poker. Ale na trati? Tam neblufuje. Každý ví, co od něj očekávat. Vyváží se za soupeři, norská šelma číhající na zlatou kořist. "Nebojuje fér," kritizuje ho Němec Tobias Angerer. Jeho kolega Axel Teichmann souhlasí: "Potřebujete víc než medaile, abyste se stali opravdovým šampionem."
Ne, kdovíjak oblíbený Nor mezi kolegy není. "Je arogantní. Já, já, já, jenom já. Velká gesta, na ostatní kašle," říká Martin Koukal. "Ale je nejlepší. Podle toho se asi chová."
Při vítězství ve skiatlonu byl Northug 75 minut na trati a 90 minut jej pak zpovídali norští i zahraniční reportéři. "Co se týče popularity u médií, je už nyní na úrovni Björna Dählieho v dobách jeho největší slávy," porovnává Rolf Nereng, tiskový mluvčí norských běžců.
Ve finiši štafety odrovnal Teichmanna, ve finiši maratonu si pohrál s 24člennou smečkou. "Kdo si ho doveze až do konce, ten má jistotu: proti Northugovi bude za diváka," povídá Jiří Magál.
Svět běžců na lyžích se marně dohaduje, kde se v 23letém expresu, který váží 82 kilo, magické schopnosti vzaly. "Nepamatuji jiného lyžaře s takovým finišem. To musí být dar, to se snad ani nedá natrénovat," říká Kocumová.
Northug odmala rostl pro slávu. Na střední škole se přestěhoval do boudy u tratí, aby mohl co nejvíc trénovat. Byl prvním lyžařem v historii se šesti zlatými z juniorského mistrovství světa i nejmladším vítězem závodu Světového poháru.
Už roku 2005 norský list Verdens Gang psal: "Lyžařské firmy svádějí bitvu o juniora Northuga." Vyhrála ji stáj Fischer, teď si mne ruce.
Na šampionátu v Sapporu 2007 měl poprvé zazářit naplno. Jenže ve finiši skiatlonu zakopl o vlastní hůlku, skončil pátý. "Sapporo bylo dva roky mojí noční můrou." Ale víte, jak se nyní chystal na závody v Liberci?
Na videu si pouštěl svůj sapporský pád, studoval ho a čerpal z něj motivaci. "A po mistrovství konečně můžu klidně spát."
