Třicetiletý Ivaniševič poznal traumata spojená s rakovinou ve vlastní rodině. Bylo mu teprve sedmnáct, když se u jeho starší sestry Srdjany během prvního těhotenství objevila Hodgkinova nemoc - rakovina lymfatických uzlin, kterou onemocněl mimo jiné hokejista Mario Lemieux.
V té době byli Ivaniševičovi bez peněz. Otec Srdjan předtím zastavil rodinný dům, aby nějak uhradil začátky synovy tenisové kariéry. Ivaniševiče juniora však záhy potkalo štěstí, když se jako kvalifikant dostal do čtvrtfinále Australian Open 1989 a vydělal třicet tisíc dolarů, které mohl dát na sestřinu léčbu. „Byly to nejdůležitější peníze, které jsem kdy vydělal,“ vzpomíná Chorvat.
Tenista, který za svou kariéru získal na turnajových odměnách přes dvacet milionů dolarů, nyní bydlí v kasárnách, nosí vojenský stejnokroj a podrobuje se běžnému výcviku. Minulou sobotu měl přísahu.
„Budu bránit svou zemi i vlastním životem,“ deklamoval Ivaniševič v mrazivém ránu v Záhřebu po dvoutýdenním přijímači.
Jeho dril přijela natočit také americká televizní stanice CNN. Ukázala, jak Ivaniševič sedí v učebně, jak má srovnány věci ve skříňce do „komínku“ i jak rozebírá samopal. Na pohled si počínal zdatně.
„Rozebrat zbraň umím, ale složit ji zpět ne. To prostě nedokážu,“ tvrdil však tenista, jemuž armáda nebude bránit v pokračování kariéry. „Budu moci jezdit dál na turnaje a v únoru mě čeká doma Davis Cup proti Německu. Jinak ale na vojně nežádám žádná privilegia. Klidně stojím ve frontě na jídlo,“ pravil Ivaniševič, který byl rekrutován v září.
Zdravotními testy prošel s jediným problémem - slabším zrakem, kvůli němuž uvažuje o kontaktních čočkách. Ani chronické zranění ramena však Chorvata neodrazuje od plánu hrát tenis ještě dva roky.
