Goran Ivaniševič hraje už svůj čtrnáctý Wimbledon v řadě. Celkem třikrát došel v letech 1992, 1994 a 1998 až do finále, třikrát neuspěl. Poslední dva roky ho stále trápí zraněné rameno, trpí hlavně servis, výstavní zbraň tohoto hráče. "Bojuju s tím celou dobu, snad se to konečně zlepší," věří věčně optimisticky naladěný Ivaniševič.
Jeho pozice je úplně jiná než před lety. Tehdy se čekalo, kdy už konečně prolomí wimbledonskou smůlu. Jenomže druhá polovina devadesátých let byla ve znamení velkého Ivaniševičova rivala Peta Samprase. Nyní se spíše počítá, kolik kol vydrží ve hře. Chorvat si ovšem na této skutečnosti dokáže najít dobré stránky. "Nic na mě netlačí, můžu se klidně soustředit na hru." K tomu si pochvaluje přízeň diváků, kteří mají ve Wimbledona bouřliváka ničícího rakety rádi.
Své zranění už Ivaniševič bere skoro jako normální věc. "Je mi jasné, že bych s tím neměl hrát. Teď beru spousty prášků proti bolesti i když vím, že to nic nevyřeší. Už ani nepamatuji, kdy jsem naposledy dal první podání bez bolesti," přiznává hráč, který už uvažoval o konci kariéry. Ostatně, nevylučuje, že právě letos by se mohl loučit: "Možná už jsem tu naposledy, tak bych se chtěl rozloučit se ctí."