Tomu se říká čirá euforie. Ten jásot, ta radost ve tváři, ten taneček radosti. Jelena Isinbajevová zatínala pěsti a byla v sedmém nebi. Napoprvé právě překonala laťku ve výši 489 centimetrů. "Jelena, Jelena," burácely tribuny. Ještě to nikdo nevěděl, ale mnozí tušili. Ano, šlo o skok zlatý!
Když to nezdařené pokusy Američanky Suhrové a Kubánky Silvaové stvrdily, jedenatřicetiletá Isinbajevová se vymrštila ze země, vyběhla jako Usain Bolt a utíkala slavit k tribunám.
Tři další pokusy o světový rekord 507, třebaže nezdařené, přidala coby bonus pro vděčné diváky. "Byl to pro mě neuvěřitelně emotivní závod. Na tohle vítězství jsem čekala tři roky," vyprávěla pak.
Takové loučení si vysnila. Ale bylo i loučením definitivním? Nedávno vyřkla: "Má kariéra na tomto mistrovství na 100 procent skončí. Bude to nostalgické." Jenže nyní vyhlašuje: "Já nekončím. Zakládám rodinu. Chci dítě. Porodím a pokusím se vrátit."
Trochu tajemná a záhadná byla vždy. Modlící se před skoky, hluboké oči, úsměv Julie Robertsové, ale i nezkrotná a divoká dagestánská krev, zděděná po otci.
Bývala gymnastkou, žákovskou mistryní oblasti v prostných, jenže "přerostla" na 170 centimetrů. Trenér sportovního gymnázia ji v patnácti převelel mezi atlety. Za pouhý rok cestovala s tyčí na juniorské mistrovství světa, už tehdy tolik ctižádostivá. "Porážky jsou nesnesitelné. Neumím je akceptovat," říkala.
Dlouho ani nemusela. Dvakrát vyhrála olympiádu, třikrát mistrovství světa, překonala 28 světových rekordů, jako první žena pokořila pět metrů, Carevna tyče a Bubka v sukních. Dělala pro ženskou tyč totéž co Bubka v 80. a 90. letech pro tu mužskou, přitahovala davy.
"Umí při závodě komunikovat s lidmi a je plná emocí, to je její devíza," říká atletický manažer Alfons Juck. Když se roku 2009 završila její nejslavnější éra, měnila trenéry, přiznala syndrom vyhoření, pauzírovala, vracela se. Už ne nedotknutelná ani neporazitelná, stále však vyhledávaná.
Organizátoři moskevského šampionátu na ní postavili propagaci. Do loga mistrovství umístili siluetu tyčkařky, po městě rozvěsili billboardy zvoucí na duel Isinbajevová vs. Suhrová, střet posledních vítězek olympiády.
"Ten billboard mě nakopl. Chtěla jsem pokazit Jeleně její party," řekla Jenny Suhrová. Nedokázala to. "Půjdu do finále uvolněná," slíbila před ním Isinbajevová. "Povzbuzování od diváků bude důležité, ale všechno ostatní musím zařídit sama."
V Lužnikách kdysi vyhrála svůj první ruský závod. Uzavřel se tu v úterý vítězný kruh? "Světová atletika ohromně vydělala na tom, že měla v Jeleně takovou osobnost," soudí Sergej Bubka. Měla lví podíl, že je z kdysi opomíjené tyče nejsledovanější technická disciplína.
"Tyč si žádá rychlost, sílu, ohebnost, orientaci v prostoru. Je nejsložitější disciplínou," říká Juck. "Létá se do výšky několika pater, skokani umí akrobatické kousky a občas se dějí i zdraví nebezpečné věci. To vše diváky přitahuje. A proto jsou v tyči i zvláštní charaktery atletů s velkým charizmatem."
