Zemětřesení v Indickém oceánu tehdy trvalo deset minut a následná vlna tsunami připravila o život přibližně 230 000 lidí. Jedním ze šťastlivců, kteří na indonéských březích přežili, byl i malý Martunis. Jedenadvacet dní byl považovaný za nezvěstného a když jej našli, byl stále v šoku, hladový, dehydrovaný a poštípaný od všemožné havěti.
Vlna tsunami jej připravila o matku a dvě sestry. Ta šílená chvíle jej zastihla ve chvíli, když hrál fotbal a na sobě měl dres portugalské reprezentace s číslem deset, které tehdy patřilo Rui Costovi. Snil o tom, že jednou bude fotbalovou hvězdou, chodil na tréninky a na hodiny angličtiny, ale tragédie mu obrátila svět naruby.
„Pak už jsem se nebál ničeho, chtěl jsem jen najít svoji matku a rodinu. Ale pořád jsem se chtěl stát fotbalistou,“ uvedl chlapec později.
Zprávu a nalezeném dítěti, které se tři týdny živilo zbytky jídla, jež přineslo moře, tehdy přinesly světové televizní stanice. Portugalský svaz potom přispěl jeho otci částkou 40 tisíc eur i na nový dům a Cristiano Ronaldo, který osobně poznal chlapce až o tři roky později, mu platil školy.
Míjely roky, ale sen zůstával. A nakonec se i začal naplňovat - necelých jedenáct let po tragédii mladík dostal šanci v akademii Sportingu Lisabon.
V té samé, která vštěpovala fotbalové základy Cristianu Ronaldovi nebo Luisi Figovi. „Budeme s ním pracovat, aby z něj byl nejen dobrý fotbalista, ale také dobrý člověk. Každý by měl dostat šanci na slušný život a místo ve společnosti,“ citoval klubový web předsedu Sportingu Bruna de Carvalha.
„Je skvělá věc být tady, jsem šťastný z této možnosti, která se přede mnou otevřela. Viva Sporting,“ reagoval sedmnáctiletý mladík v portugalštině.
