Odměny se na londýnské trávě lišily 123 let. První vítězka dámské dvouhry Maud Watsonová dostala podle agentury AP v roce 1884 stříbrnou vázu za dvacet guinejí, zatímco William Renshaw převzal zlatou trofej za třicet guinejí.
Rozdíl se pak ještě prohluboval. V roce 1968, kdy začala profesionální éra, brala Billie Jean Kingová 750 liber a Rod Laver téměř třikrát tolik.
Výdělky tenistek se těm mužským v poslední době vytrvale blížily, ale ještě loni byl mezi vítězi rozdíl 30 tisíc liber, tedy asi 1,25 milionu korun.
Švýcar Roger Federer dostal 655 tisíc liber, Francouzka Amélie Mauresmová 625 tisíc.
"V jednadvacátém století je něco takového morálně neudržitelné," řekl loni ředitel ženského tenisového okruhu WTA Larry Smith.
Za stejné odměny pro ženy hlasoval i trojnásobný wimbledonský vítěz John McEnroe. Odpůrci argumentovali tím, že ženy hrají na rozdíl od mužů jen na dva vítězné sety, ale neuspěli.
"Tenis je jedním z mála sportů, v němž muži i ženy soutěží na stejném místě a ve stejném čase," zdůvodnil rozhodnutí srovnat odměny ředitel pořádajícího All England Clubu Tim Phillips. "Pro nás to není otázka peněz, ale rovnoprávnosti. Je to povzbuzení pro ženy na celém světě," řekla trojnásobná vítězka Venus Williamsová.
Tenistky podpořil i někdejší bouřlivák John McEnroe. "Myslím, že když muži a ženy hrají na stejném turnaji, je směšné mít rozdíl v platech," poznamenal.
V New Yorku a v Melbourne už vyplácejí stejné prémie oběma pohlavím už dávno. Paříž je zavedla loni, jen Wimbledon dosud lpěl na tradici. Francouzské Roland Garros však jako jediné vyplácí stejně peněz jen vítězům, celková dotace pro ženy je nižší.
"Teď je Roland Garros trochu pozadu. Myslím, že musíme udělat krok kupředu," řekla největší naděje francouzských fanoušků Mauresmová.
| Vývoj odměn ve Wimbledonu (v librách): | |||||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
|
