Stačí se na něj podívat. Mazák? Rutinér? Ne, ten chlapík se na závod těší. Skoky na lyžích jsou Jandův život. A nějaké nachlazení ho nezastaví. "V Rakousku se s námi minulý týden zasekla lanovka, 20 minut jsme tam viseli a promrzli. Pak přestalo topit auto. Víkend jsem proležel. Ale to bude dobré," uklidňuje.
Kolik skokanů je v poháru ještě starších než vy?
Ahonen, Malysz, Kasai, Uhrmann, Schmitt... Je jich ještě dost.
Přitom ještě nedávno byste byl ve 32 letech úplně nejstarší...
To jo. Naše pole stárne, což je jedině dobře. I když po ránu mě to vstávání fakt bolí. Ale dřív jsem už ve 23 letech slyšel, že jsem pro skoky starej. Teď je mi o devět víc a pořád se držím. A říkám: Duševně jsem na skoky pořád mladej.
V poháru jste začal před 15 lety. Připadá vám to jako v pravěku?
Hmm, je to dávno. Patnáct let je skoro půlka mého života. Ale dodnes si to živě pamatuju.
Co je od těch dob nejvíc jiné?
Mé uvažování. Tehdy jsem byl zbrklý a uvažoval dětinsky. Byl jsem schopný likvidovat i psychology. Každý se vyvíjíme.
Zásadně se změnilo i vybavení. Dřív Čechům špička utíkala, co se materiálu týče, ne?
Hlavně v kombinézách. Teď šijeme u Slovinců a u Fiňáků, máme je s ostatními srovnatelné. Zato dřív byla na kombinézy jediná německá firma. Ta pro Němce a Rakušany dělala první poslední – a zbytek zemí byl pro ni odpad.
Když jste v žácích začínal, ještě jste skákal klasicky, žádné "véčko". Jak by vám šlo skákání bez véčka dnes?
Nijak. Nic bych neskočil. To by byla hrůza! Všichni ze mě mají srandu, že i ve volejbalu, když vyskočím do vzduchu, mám nohy do véčka. Nebo dělám šipku do vody – a nohy mám do véčka. I s padákem dopadám do véčka.
Loni došlo k revoluci v pravidlech, už nerozhoduje jen délka a styl, ale také koeficient síly větru a nájezdu. Vadí vám to?
Dřív by se nemohlo stát, aby na Holmenkollenu vedl po prvním kole skokan s číslem 1. Ale tahle změna se udělala kvůli byznysu, aby se vyhovělo televizím, které platí a chtěly kratší přenosy. FIS má díky tomu víc peněz.
I skokani si teď víc vydělají...
Nějaké peníze už tam byly i v 90. letech. A když jsem skákal na bednu, byly dost solidní. Ovšem teď je výhoda, že placené je umístění až do 30. místa. O to se usilovalo od roku 2000. Když teď máte body (pro prvních 30), máte aspoň na cestu.
Můžete si lyžováním vydělat na život po kariéře? Ne! Co tedy jednou budete dělat?
Spousta věcí mě baví. Něco se najde. Nejlepší by byla politika, jak tak koukám.
Kdysi jste tvrdil, že budete závozníkem.
Tím už jsem byl. Taky zedníkem, pomocníkem na stavbě, vedoucím obchodu. Já prošel spoustou profesí, než jsem se stal profesionálním skokanem.
A tím budete dokdy?
Za sedm let bude zimní olympiáda možná v Koreji, tam jsem ještě nebyl. To mi bude 39 let. Akorát... Kdybych skákal tak dlouho, manželka by se se mnou asi rozvedla.
Máte ještě sportovní sny?
Moc. No, ve formuli 1 se už asi neprojedu. Lety jsem ještě nevyhrál, ne? Nechám tomu volný průběh.
Loni bolavá záda se umoudřila?
No... bolí. Ale někdo jednou řekl, že kdo se ráno probudí a nic necítí, je mrtvej. Takže jsem rád, že ta záda cítím celou noc.
A co nervy? Už nejste případ pro psychology?
Pořád mi na můstku pracujou. Přijde oficiální trénink, o nic nejde, já sedím nahoře na lavičce, mám nervy, tep 200 a říkám: Co je? Co se děje? To je adrenalin. Díky tomu vím, že mi skákání není lhostejné.
Jen abyste nedostal infarkt...
Hmm, někdy cítím, že mi to u srdce střílí fakt pořádně. Ale naše rodina na infarkty netrpěla.
Kdo je na rozdíl od vás při závodech největší flegmatik?
Fin Harri Olli. Jen nevím, jestli z toho jeho pití, nebo je takový doopravdy.
