Investice do saní z druhé ruky se mu vyplatila hned v prvním závodě Světového poháru v rakouském Innsbrucku. Dojel na osmnáctém místě, což je velký výkonnostní posun. "Oproti minulému roku jsem se zlepšil o patnáct míst. Byl to první závod, saně potřebují ještě trochu vyladit a doufám, že se budu dál zlepšovat."
Ty saně jste si opravdu koupil úplně sám? Svaz vám nepřispěl?
Nikdo mi na to nedal ani korunu. Naskytla se mi jedinečná možnost, a tak jsem ji využil. Kvalitní materiál vám totiž někdo jen tak neprodá.
To si prostě nemůžete jen tak objednat nové saně?
To vůbec nepřipadá v úvahu. Koupíte možná nějaké obyčejné sáňky a na nich se nedá pořádně závodit. Já měl štěstí, že jeden švýcarský jezdec ukončil závodní činnost a nabídl mi, že mi své saně prodá.
Pořád nerozumím tomu, proč je tak složité prostě koupit nové saně.
Každý stát má své vlastní odborníky, kteří materiál vyvíjejí. Němci a Rakušáci mají kvalitní dráhy a všechno pečlivě zkouší. Mají na to penízei možnosti. Trenéři dokonce podepisují mlčenlivost, aby se nic nevyzradilo. Každý si svůj materiál strašně střeží. Příležitost ke koupi saní, která se mi naskytla, přichází tak jednou za deset let. Jinak člověk nemá šanci pořádné saně sehnat. A já jsem si je pořídil za vlastní peníze, abych mohl reprezentovat Českou republiku.
Fakta o HymanoviČeský reprezentant v jízdě na saních, 25 let. Výška a váha: 189 cm, 82 kg. Se saněmi začínal stejně jako jeho bratr Jakub doma ve Smržovce. Startoval na zimní olympiádě 2010 v kanadském Vancouveru. Do letošního SP vstoupil 18. místem, což je jeho nejlepší výsledek. |
Když jste na ně poprvé sedl, hned jste poznal rozdíl v kvalitě?
Trochu jinak se ovládají, ale viditelný rozdíl v tom není. Možná dosáhnete o čtyři kilometry vyšší rychlosti, ale to na dráze nepoznáte. Ve finále to ale třeba může být půl vteřiny a touž je velký rozdíl, který člověka posune hodně dopředu. Osmnácté místo z prvního závodu Světového poháru pro mě byl opravdu značný posun.
Jak vás tak poslouchám, materiál asi bude ve vašem sportu hrát velkou roli...
Máte pravdu, ohromnou. Je to tak padesát procent úspěchu. Když nemáte dobré saně, nemůžete pomýšlet na lepší umístění.
Říkal jste, že jste si na saně sám vydělal. Čím se živíte?
Já jsem sice členem Dukly Praha, ale nedostávám od ní žádný plat. Během roku pracuju v Německu jako dělník, prostě se živím rukama. Na zimu si vezmu neplacené volno a vyjíždím na závody, což mi platí sáňkařská federace. Celkově jsem spíš už jen amatér, trénuju po práci a snažím se udržet v kondici. Chodím do posilovny a tak.
Jak často a kde trénujete?
No, to je trošku složitější. Před prvním závodem Světového poháru jsmeměli s reprezentací dvě týdenní soustředění: v lotyšské Siguldě a v německém Altenbergu. Najezdili jsme asi padesát jízd. Závodníci z jiných zemí jezdili už měsíc předtím a měli na kontě třeba sto padesát jízd. Jsme prostě pozadu. Teď mě čekají další závody Světového poháru v Königsee a teprve tam se po měsíci znovu posadím na saně.
Zatímco přední jezdci na nich sedí pořád?
Přesně tak. U nás nemáme peníze na to, abychom mohli trénovat častěji. A v republice není žádná uměle chlazená dráha. Fakt se to nedá porovnávat. Umístění kolem patnáctého místa na světě, ke kterému směřuju, je úspěch. Finančně a tréninkově se nemůžeme těm nejlepším rovnat.
Chystáte se letos i na mistrovství republiky, které se tradičně koná ve vaší rodné Smržovce?
Když bude dobré počasí, dráha bude naledovaná a nebude se to krýt s žádným jiným závodem, určitě se zúčastním. Zima zatím není nic moc a ve Smržovce je sice jediná dráha v republice, ale není uměle chlazená, takže uvidíme.
Jaké to je závodit ve Smržovce se sáňkařskou legendou Petrem Urbanem, jinak také známým kreslířem?
Beru ho normálně jako každého jiného závodníka. Možná dřív, když jsem byl junior, jsem souboje s ním víc prožíval, teď už ale ne. Ale mistrovství republiky je jeho show, dělá si z toho dobrou reklamu. V televizi pak není šot, že ve Smržovce bylo mistrovství republiky v sáňkování, ale že se ho zúčastnil Urban...
Při pohledu na závody na saních mám strach i u televize. Vy se nebojíte?
Kdyby se člověk měl bát, nemohl by sáňkovat. Takže strach v žádném případě necítím, nanejvýš respekt k dráze.
Jak rychle vlastně jezdíte?
Muži jezdí minimálně stodvacetikilometrovou rychlostí. Svůj rekord jsem udělal v kanadském Whistleru, kde jsem to rozjel až na sto padesát.
Jste ze Smržovky, kde je jediná sáňkařská dráha v republice, a tak pro vás asi saně byly jasnou volbou, že?
Ano, ve Smržovce už je to tradice. Místní se snaží tam ten sport udržet, aby se vychovaly další generace sáňkařů. Já osobně sáňkuju od svých osmi let. Smržovskou dráhu znám jak své boty, vyrůstal jsem na ní. Rád si tam zazávodím, i když se nedá kvalitou srovnávat s drahami v zahraničí.
Ještě mi řekněte, jaké máte přání do nového roku.
Tak to je úplně jasné. Mým jednoznačným cílem je v první polovině února uspět na mistrovství světa v Altenbergu. Na to se celou sezonu zaměřuju. Tamní dráha mi sedí a vždycky se mi tam docela dařilo, tak doufám, že to potvrdím. Skvělé by bylo skončit kolem patnáctého místa.
