„Je to pro nás zklamání, měli jsme to dobře rozehrané,“ hodně mrzelo kapitána Dygrýna, s nímž smutek sdíleli i parťáci Roman Zachrla, Ondřej Šiška a Vojtěch Rudický.
A dodal naštvaně: „Je to stejný příběh jako loni, zase konec ve čtvrtfinále. Porazili jsme se svým způsobem sami - nedali jsme čtyři pět lehkých pozic a brali jsme si tak sílu a energii. Když se to láme, nemáme už sice minutový hluchý úsek, ale jen půlminutový, začali jsme však zběsile střílet, navíc já tam jednou vypomohl na oblouku, fauloval jsem, dostali jsme dvojku s faulem a ještě z toho byly dvě šestky. A tohle nám v koncovce lámalo vaz.“
Další humpoleckou svízelí byla obrana. „Asi jsme nezvládali bránění jejich vysokého pivota, který byl pořád ve vymezeném území, ale ani jednou se nepískaly „tři vteřiny“. Tohle ovlivnilo začátek, postupně jsme se tomu nějak přizpůsobili, ale nestačilo to,“ podotkl Dygrýn.
Jeho tým už za pět minut nabral šest faulů, přičemž od sedmi výš se házejí dva trestné hody a skóre tak může rychle naskakovat ve prospěch protivníka.
Ondřej Dygrýn (v modrém) z týmu Humpolce poslal na pražském turnaji World Tour do reklam Bogdana Dragoviče ze Zemunu.
Ondřej Šiška (v modrém) z týmu Humpolce uniká na pražském turnaji World Tour srbskému hráči Nikolovi Vukovičovi ze Zemunu.
„Soupeř zvolil taktiku hry na pivota a my máme jediného vysokého hráče Romana Zachrlu. Jejich pivot po cloně na míč roloval dolů a tam jsme po přebrání menším hráčem posbírali asi čtyři fauly. Naopak „tři vteřiny“, ani žádný útočný faul Srbů se nepískal ani jednou. S pěti fauly už jsme toho pak moc ubránit nemohli. Basket 3x3 se hraje tvrdě, hodně rukama, drží se, což se občas pískne a občas ne. My s tímhle máme problém, vždycky jedeme na fauly a ne na body,“ řekl lídr týmu Humpolce dílem v nadsázce.
Promarněné čtvrtfinálové šance litoval Dygrýn o to víc, že v semifinále by čekala Lublaň. A byť jde o druhý tým světa, na turnaji ho skolila i Ostrava, druhý český zástupce mezi tuctem elitních účastníků. „Lublaň by byla taky hratelná a bývali jsme mohli jít až do finále. Takhle nám zbyly jen oči pro pláč.“
Podle Dygrýna byl největší problém této sezony, že sestava neudržela stejné složení. „Stabilními hráči jsme byli jen já a Roman Zachrla. Pak se k nám vždycky někdo přidával a není jednoduché se sehrávat s jinými hráči. Nemůžeme se pak při hře na sebe tolik spolehnout. Vojta Rudický s námi hrál jen dva turnaje a to ty nejtěžší, World Tour v Saskatoonu a tady v Praze. Pro něj jako mladého hráče to bylo těžké, nemá ještě tolik síly a zkušeností, ale snažili jsme se s tím vypořádat,“ konstatoval Dygrýn na adresu devatenáctiletého spoluhráče.
Dušan Domovič-Bulut (v oranžovém) ze srbského týmu Nového Sadu uniká ve finále pražského turnaje World Tour slovinskému hráči Blaži Črešnarovi z Lublaně.
Vítězi pražského turnaje se už potřetí za jeho pětiletou historii stali hráči Nového Sadu, nyní už hrající s přídomkem Al Wahda a (nejen) v seriálu World Tour reprezentující Spojené arabské emiráty.
Aktuálně první tým světa se ve finále jednoznačně vypořádal s druhou nasazenou Lublaní 21:11 a stejně jako ve čtvrtfinále s Krakovem (21:14) a v semifinále s bosenským Vitezem (21:18) ukončil zápas před vypršením hrací doby. Za titul shrábl prémii 20 tisíc dolarů.
