„Máme pro tebe nabídku. Bereš?“
„Jo, určitě beru.“
Jak by nebral! Bylo loňské září, Huleš už sezonu 2003 odpískal a pomalu se loučil s představou, že v mistrovství světa silničních motocyklů bude ještě startovat, když tu zčistajasna přijde angažmá od Eppovy stáje na Velkou cenu Brazílie, kde přesvědčí nejen bodem za 15. místo, ale hlavně citem pro vyladění stroje.
Teď jede z Brazílie domů s takřka jistou smlouvou u Elitu na příští ročník. A s jakou smlouvou! Poprvé v kariéře pojede na tovární motorce.
Vypaří se konečně starost s bídnou technikou, věrnou družkou jeho kariéry. Teprve teď všem pochybovačům ukáže, co je zač.
Krásná nabídka přišla v době, kdy Huleš mínil, že bude v rodných Čimelicích jako nezaměstnaný chodit na ryby.
Jak vrtkavý a krásný je svět!
Vrtkavý určitě. Ale krásný?
Jestli ano, pak pouze na chvíli. I tak pozor, zda nejde o klam, o iluzi.
Ta Hulešova netrvala ani tři měsíce. Jistá smlouva s Elitem? Osud se pobaveně smál. Promotér šampionátu českého jezdce škrtl ze seznamu účastníků seriálu grand prix. Kvůli jeho stáří.
Byl to nečekaný zvrat. Jako když motorka v rychlosti škubne a jezdec ve vteřině dělá salta přes ni. Jenže rozhodnutí od stolu bolelo víc než sebetvrdší úder o asfalt.
Huleš se ho dozvídá opět od Eppa. Čili od stejného muže, který mu královské angažmá předhodil. To nyní, z úradku mocných, padlo.
„Je to naprostý šok. Na tu zprávu nejsem schopen nijak reagovat,“ soukal ze sebe zklamáním zlomený pilot.
Možná životní a takřka určitě poslední šance na velký úspěch byla pryč. Velký sen, být mistrem světa, si už Huleš nesplní. „Ten sen stále trvá,“ říkal ještě v Brazílii.
Teď se pro něj zastavil čas. Na závodníkově webové stránce svítí jako memento datum 2. 7. 2004. Den jeho třicátin a zároveň den jeho pokusu o sebevraždu.
Místo o mistra světa bojuje Huleš o život.
