Při posledním závodě v Japonsku se v závěrečném tréninku dostal Huleš na páté místo od konce v maximální rychlosti, tak dobře se mu letos ještě nevedlo. "To jsem se schoval za jednoho Japonce a jel s ním celé kolo," vzpomněl si závodník. Ale v závodě se před ním stále dělala díra, i když odstartoval skvěle, z devatenácté pozice byl v prvním kole chvíli desátý.
"Dokud se špička nemohla srovnat, tak vždy zpomalila a dala se dojet," upřesnil jezdec. "Jakmile se srovnala, zmizela," zestručnil další výklad toho, jak se propadal dozadu. Za chvíli se na něj dostala další skupina a na rovině mu znovu zmizela. Závod končil na beznadějné poslední pozici pět kol před koncem. "Tam už byli jen šneci," přirovnával své okolí na konci pole jezdců.
Změny ve výbavě motoru musely v týmu Italjet střídat změny. Je těžké jezdit v takových podmínkách. "Stále se jen dohadujeme, pořád dokola," netají Jaroslav Huleš. Když motocykl před šampionátem testoval, na okruhu v Cartageně nebyly dlouhé rovinky a docela stačil, všichni si mysleli, že je všechno v pořádku. Když pak přešel na maximální rychlosti, ukázalo se, že motocykl nestačí.
