Jedenadvacetiletá specialistka na obří slalomy ještě stále není po plastice pravého ramena fit. I když už bolesti neuhýbá, vlastně o ní téměř vůbec neví, určit přesný termín prvního ostrého závodu si nedovolí. Rameno totiž stále nemůže pořádně propnout."Je mi to líto, ale všechno chce svůj čas. Dokud nebude rameno stoprocentně uzdravené, nemá
cenu se pokoušet vůbec o nic," říká smířlivě Hrstková. Bohumír Zeman, šéf alpského úseku domácího lyžařského svazu, se přitom stále nevzdal naplnění jednoho z hlavních letošních cílů. Zeman chce na výkonech Hrstkové a Zakouřilové budovat novou národní reprezentaci.
Trenér a otec Ivan Hrstka zatím trne, jak se jeho svěřenkyně vypořádá s nejdelší přestávkou. "Co se stane, až se Lucka poprvé sklouzne, to netuším. V přípravě ale nic nezanedbala. Pauza bude znát, to ano. Návrat stabilní formy by ale neměl trvat věčnost. V povaze totiž má houževnatost i kuráž," říkal po první fázi rehabilitace Ivan Hrstka. Dnes, na konci léčby, svá slova opakuje.
Lucie Hrstková se vrací na scénu v nezvyklém tempu. Na začátku listopadu si zamluvila hotelové pokoje nejdřív v rakouském Hintertuxu, pak se přesunula do Spittalu. To všechno kvůli „volnému lyžování“. Domů do vily v Dolní Bečvě u Rožnova pod Radhoštěm se vrátila po dvou týdnech s pocity výletnice, která z prosluněných pohlednic vzkazuje nejbližším a známým : cítím se skvěle, všechno je tady ideální, nic nemá kaz, přijedu brzy.
"Na ledovcích to bylo vážně perfektní. Bez ironie. Pobyt v Rakousku mi vážně prospěl," řekla upřímně. Hrstková se ovšem před opožděným nástupem do rozjetého ročníku nepřeceňuje. Ví, že pohoda může zmizet při prvním dotyku s brankami. Pustí se do nich odvážně. Jen s chráničem ramena, bez bandáže. "Žádné speciální tejpy nebudou zapotřebí," myslí si.
Ve Spittalu si už tajně zkusila slalom ve vyšším tempu. A prožila novou zkušenost - pocit strachu. Obavy na lyžích měla zatím pouze jednou. Při ošklivém pádu před třemi sezonami na mistrovství světa ve Vailu. "Byla jsem znovu strašně opatrná. Nešlo mi to. Byla jsem rozmrzelá," přiznala po modelovém závodě.
Pro sportovce není nic horšího než bezmocnost v čase vrcholného závodu. "Když chybíte, je to na nic," povídala u přímého televizního přenosu ze včerejších závodů v Park City. "Konkurentky jezdí naplno, já si pomalu přidávám závaží na činky, abych rozhýbala rameno. A také hledám místo pro stálý trénink..."
Nepříznivé počasí nutí lyžaře sjíždět stále častěji svahy nastříkané umělým sněhem. "Příští týden už chci začít jezdit stále. Ale kde, to dnes vážně nevím. Možná pojedu znovu do Rakouska."