Naposledy kralovala na Pardubické juniorce. "Znamená to pro mě hodně. Mám ten turnaj ráda a moc jsem si přála ho vyhrát," říká s chvěním hlase, když si uvědomí, čeho v českých poměrech ve své kategorii dosáhla, "brány do dalšího rozletu se mi otevřou a musím toho využít."
Má k tomu předpoklady. Je vytáhlá, svůj výkon zakládá na rychlých nohách. Drtí hráčky na druhé straně kurtu dělovým returnem.
Tereza SmitkováNarozena: 10. října 1994 |
To jsou dovednosti, kterými se můžou na světovém okruhu WTA pyšnit hlavně sestry Willamsovy. Právě k nim Smitková vzhlíží jako ke svým tenisovým idolům.
S tenisem začínala už v šesti letech. K němu ji přivedli rodiče, ačkoliv sami se věnovali jiným sportům. Otec Pavel dlouho hrával výborně hokej, maminka je zase bývalá atletka. "Dali mi do ruky raketu a zjistili, že mi to docela jde, a zapsali mě do tenisové školičky k paní Vondrejsové," vzpomíná na své začátky před deseti lety.
Doma jí ale nikdy nepřemlouvali, aby zkusila právě hokej nebo atletiku. Přes Hradec Králové se vloni dostala až do Národního tenisového centra v Prostějově. Tenis však bude muset od září skloubit se studiem na Střední průmyslové škole stavební v Hradci Králové.
"Náročný program budeme řešit individuálním plánem, abych zvládla ostatní věci okolo," míní. Zatímco spousta jejích vrstevnic teprve nabírá sílu pro těžké zápasy, ona už dávno není vyjukanou dívenkou, která by se svých soupeřek zalekla. "Jsem ale často nervózní a tím si svůj výkon zbytečně kazím. Když dělám hodně nevynucených chyb, strašně se vztekám," popisuje svou hráčskou povahu.
Ve finále v Pardubicích se ale dokázala ovládnout a koncentrovala se jen na cestu za titulem. Přesto sama o sobě říká, že je na tenisovém dvorci pořádně vznětlivá. A to nejen v utkáních, rozohnit se dokáže i na tréninku. "Občas zlobím svého trenéra pana Volejníka, ale jakmile je nějaký problém, vždycky se to urovná," vypráví. Kde se ale bere její prchlivost? V genech ji určitě nepodědila.
"Ale on i máma jsou rozhodně velcí kliďasové," směje se. Kupodivu jí ale dokáže zklidnit jedině velká divácká kulisa. "Dokonce pak hraju o mnoho lépe a jsem klidnější," přibližuje Tereza.
V soukromí je ráda, že z tenisového kolotoče může alespoň na chvíli vypadnout, do rukou vezme knihu a zavře se do pokoje. "V zimě ale jezdíme s rodiči na běžky a v létě bývám u vody. Nejsem ten typ, co by trávil všechen čas na kurtu," tvrdí.
Chce se dostat do světové špičky. Jenže to hlavní, než si probojuje místo na vrcholu, ji teprve čeká. "Musím udělat nějaké bodíky v řebříčku ITF, abych mohla objíždět grandslamy. To bych si moc přála," uzavírá.
