Trvalo pár minut, než ze sebe čtyřiadvacetiletý atlet oklepal smutek. Přesvědčilo jej, že po sezoně pokažené zraněním zaběhl ve finále mistrovství světa svůj druhý nejlepší čas sezony 13,38. "Už mi pomalu docvakává, že to není tak hrozné."
Lepší čas jste nechal na startu, že?
Asi ano. Po první překážce jsem se snažil zrychlit, ale ta atomovka ve mně trochu chcípla. Najednou prostě nebyla. A stahuje se mi stehno, které jsem měl zraněné.
Ale kdyby vám někdo řekl, že po léčení natrženého svalu budete šestý na mistrovství světa, asi byste mu nevěřil.
Ne, o tom se mi zdálo. Jsem nejrychlejší běloch světě, i když ne časem. Je to splněný sen.
Jste první Čech ve finále mistrovství světa, co to pro vás znamená?
Přede mnou byli ve finále olympiády Nádeníček a Čech. Pro mě a pro trenéra (Luďka Svobodu) je to velké. Trenér říkal, že to je masakr. Přiběhl do masérského stanu a ječel, jako já po semifinále.
Po něm jste plánoval, že finále si vychutnáte jako bonbon. Jaký byl?
Měl jsem před finále hroznový cukr. Chvilku jsem ho cumlal. Moc dlouho nevydrží, ale chutná dobře. Atmosféra mi hodně připomněla olympiádu v Pekingu. Byl hrozný humbuk, všechno vibrovalo. Ale nenechal jsem se tím rozhodit. Už jsem to jednou zažil a vím, že to musí jít mimo mě.
Čeho lepšího byste teď mohl dosáhnout?
Chtěl bych do konce sezony zlepšit český rekord, tím bych vedl evropské tabulky. Pak bych byl spokojený.
Ve finále mistrovství světa jste si chtěl ověřit, jestli se dá držet s hvězdami.
A jde to. Je to v silách každého kluka. Kdybych se nezranil, věřil jsem si na 13,15. Vím, že to ve mně je. Stejně, jako když jsem hrál fotbal a hokej. Ve fotbale jsem byl rychlý a vysoký, na hlavě jsem měl letiště, míč mi po něm sklouzával dobře jako Kollerovi. Jenže jsem u toho nevydržel. U atletiky vytrvat chci.
Říkal jste také, že byste chtěl proslavit svoje jméno. Jak velký krok jste k tomu udělal?
Kluk z Budišova, který vyrůstal na vesnici se sto obyvateli, má řidičák na traktor, to dotáhl na šesté místo na mistrovství světa. Úžasné.
Příští rok je mistrovství Evropy. Tam budete útočit, ne?
A nebudu brát nic jiného než zlato. Ne, pojedu jako na halové mistrovství Evropy do Turína pro medaili. Ale budu se prát o pozici nejlepšího Evropana.
Lepší čas jste nechal na startu, že?
Asi ano. Po první překážce jsem se snažil zrychlit, ale ta atomovka ve mně trochu chcípla. Najednou prostě nebyla. A stahuje se mi stehno, které jsem měl zraněné.
Ale kdyby vám někdo řekl, že po léčení natrženého svalu budete šestý na mistrovství světa, asi byste mu nevěřil.
Ne, o tom se mi zdálo. Jsem nejrychlejší běloch světě, i když ne časem. Je to splněný sen.
Jste první Čech ve finále mistrovství světa, co to pro vás znamená?
Přede mnou byli ve finále olympiády Nádeníček a Čech. Pro mě a pro trenéra (Luďka Svobodu) je to velké. Trenér říkal, že to je masakr. Přiběhl do masérského stanu a ječel, jako já po semifinále.
Po něm jste plánoval, že finále si vychutnáte jako bonbon. Jaký byl?
Měl jsem před finále hroznový cukr. Chvilku jsem ho cumlal. Moc dlouho nevydrží, ale chutná dobře. Atmosféra mi hodně připomněla olympiádu v Pekingu. Byl hrozný humbuk, všechno vibrovalo. Ale nenechal jsem se tím rozhodit. Už jsem to jednou zažil a vím, že to musí jít mimo mě.
Čeho lepšího byste teď mohl dosáhnout?
Chtěl bych do konce sezony zlepšit český rekord, tím bych vedl evropské tabulky. Pak bych byl spokojený.
Ve finále mistrovství světa jste si chtěl ověřit, jestli se dá držet s hvězdami.
A jde to. Je to v silách každého kluka. Kdybych se nezranil, věřil jsem si na 13,15. Vím, že to ve mně je. Stejně, jako když jsem hrál fotbal a hokej. Ve fotbale jsem byl rychlý a vysoký, na hlavě jsem měl letiště, míč mi po něm sklouzával dobře jako Kollerovi. Jenže jsem u toho nevydržel. U atletiky vytrvat chci.
Říkal jste také, že byste chtěl proslavit svoje jméno. Jak velký krok jste k tomu udělal?
Kluk z Budišova, který vyrůstal na vesnici se sto obyvateli, má řidičák na traktor, to dotáhl na šesté místo na mistrovství světa. Úžasné.
Příští rok je mistrovství Evropy. Tam budete útočit, ne?
A nebudu brát nic jiného než zlato. Ne, pojedu jako na halové mistrovství Evropy do Turína pro medaili. Ale budu se prát o pozici nejlepšího Evropana.
