Trefit závěrečný pokus utkání se Švýcarskem v poslední vteřině, byl by jednadvacetiletý hráč o něco slavnější. Takhle Češi ve středu v Děčíně prohráli 64:65 a přišli o neporazitelnost. Zase tak moc to nevadí, svou skupinu i tak ovládli.
"Hranice mezi hrdinou a nulou je hrozně tenká," odtušil příslušník litoměřické rozehrávačské školy. "Věřil jsem si, měl jsem to v ruce. Vzal jsem to na sebe, ale bohužel to nevyšlo. Musím to vzít jako zkušenost do dalších zápasů," krčí rameny.
Jak se den po skončení reprezentačního bloku za touto zkušeností ohlížíte?
Myslím, že celkově to nebylo špatné. Samozřejmě vadou na kráse je ten poslední zápas. Šli jsme do tohoto trojzápasu s tím, že chceme vyhrát všechny zápasy. A taky s tím, že chceme zlepšit tým pro další roky.
Už jsme to naznačili, že závěrečný zápas se Švýcarskem týmu nevyšel. Proč? Snad uspokojení z toho, že skupinu jste už vyhráli?
Problém bych viděl v agresivitě, nebyli jsme dostatečně důslední v obraně. Oni, ať už to byl pick and roll, nebo v clonách bez míče, nám dělali veliké problémy, trefili pár těžkých střel.
Které utkání budete naopak považovat za nejvydařenější?
Z těch ostrých domácí výhru v derby se Slovákama. Oproti loňsku jsme sestavili nový tým a první zápas byl velká neznámá. Ale nakonec vyšel a já ho hodnotím jako nejlepší.
Vy jste se do reprezentace vrátil po třech letech. Jak jste se za tu dobu změnil?
Když jsem debutoval v reprezentaci, bylo mi osmnáct, nakoukl jsem jako benjamínek a nasbíral zkušenosti. Za tu dobu jsem trošičku vyspěl, už se na mě nekouká jako na mladíka, ale jako na rovnoprávného hráče, který má vlastní odpovědnost.
Za tu dobu jste si prošel i několika zraněními. Mohl byste tuto "lékařskou odyseu" trochu popsat?
Minulou sezonu jsem měl nejvážnější zranění, poranil jsem si kyčlostehenní sval. A letos mi operovali meniskus, když jsem si v tréninku otočil koleno.
Loni jste kvůli zranění přišel o mistrovství Evropy do 20 let. To jistě mrzí.
Mrzí mě to hodně z toho důvodu, že náš ročník 1990 v mládežnické kategorii dokázal postavit velice silný tým a v šestnáctkách i osmnáctkách jsme vybojovali divizi A. Ale ve dvacítkách jsme mohli hrát v divizi A. Byla by to taková ta třešnička. Mohli jsme ukázat naši reálnou sílu. Nakonec se to ale rozpadlo, ani Honza Veselý nestartoval, brzy se zranil David Jelínek. Základní osu se nepodařilo udržet. Škoda, už se to nikdy nemůže opakovat.
Od svých 17 let působíte v itálii. Jak jste se na Apeninský poloostrov dostal?
Už když mi bylo 15 či 16, celá rodina byla smířena s tím, že - pokud má moje kariéra někam směřovat - zahraničí bude nejlepší volba. Objížděl jsem po testech v Itálii a Španělsku. Nakonec jsem zakotvil v Reggiu Emilia, kteří mi učinili nejlepší nabídku.
Doporučil byste podobnou cestu i dalším sedmnáctiletým klukům?
Záleží na každém. Není to totiž jednoduché odejít do cizí země, kde je všechno nové. Já ale neměl žádné nabídky od klubů z nejvyšší soutěže. Pokud budou mít kluci dobré podmínky i u nás, není důvod odcházet, ale já reálnou šanci někam naskočit do mládežnického programu neměl.
Hráčem klubu Trenkwalder Reggio Emilia jste dodnes, polovinu minulé sezony jste ale strávil v San Severu. Jak budete na tuto etapu vzpomínat?
Já osobně rád, ale sestoupili jsme z druhé ligy, nehráli jsme dobře. Nahradil jsem Randyho Childresse, který se zranil. A on chvíli předtím nahradil Mylese McKaye. Odcházel jsem v půlce sezony do rozjetého týmu, navíc jsem byl po operaci kolena. Nebylo to zrovna ideální. Chce to dost flexibility. Nakonec jsem hrál kolem 25 minut s 12,5 body a třemi asistencemi, takže statistiky nebyly nejhorší. Ale týmový výkon ideální nebyl. Výkony jednotlivců v takovém kolektivu se trochu ztrácejí.
Do druholigového Reggia se nyní vracíte?
Nějakou dohodu tam mám, detaily se ale dojednávají, takže ještě čekám. Každopádně mám pár dní volna a pak se tam vracím. Nemůžu ale vyloučit, že budu někde hostovat.
Jaká je úroveň druhé italské ligy - zázemím, fanouškovským a mediálním zájmem?
Zázemí je skvělé, divácký průměr na všechny zápasy je asi 2 300 lidi, u nás v Reggiu se to pohybuje až ke 3 000. Je tam čtyři pět lokálních televizí, několik novin. A basket je tam hlavním sportem, takže se to tam probírá od A až do Z. Lidi tím opravdu žijí, poznávají nás na ulicích. Je příjemné vidět, že o to lidi mají zájem.
A herně?
To se srovnává těžko. já nehrál českou nevyšší soutěž. Prvních šest týmů druhé ligy by se ale mohlo vyměnit s poslední šestkou v první italské lize. A soutěž je neuvěřitelně vyrovnaná. Ze šestnácti týmů může každý porazit každého. Žádný zápas není předem rozhodnut. V minulé sezoně Reggio utratilo skoro tři miliony eur.
V Itálii se prý už cítíte jako doma, ale netáhne vás to také za nějakou další zkušeností?
V životě sportovce je nezbytné být připraven. Nemůžete si vybírat národy a města, spíš kluby. Kdyby něco přišlo, nebráním se tomu. Itálii ale znám a nemohu si ji vynachválit.
A kontakty s českými kluby?
O tom jsem ani neuvažoval, nevyhledával to. Ale žádný český klub nevolal.
