Ač sám závodník, který se o trénink a přípravu hodně zajímá a může k tomu využít i příslušné vzdělání, podobnou přípravu, jakou absolvoval před hradeckým maratonem, by Milan Janata nikomu nedoporučil.
Přesto se do historie hradeckého závodu, který původně začal jako půlmaraton, zapsal jako druhý vítěz královské maratonské trati. „Všechno bylo jinak, než by to mělo být,“ říká jednatřicetiletý atlet, „vždyť já šel na start prakticky ze sněhu.“
Jak tomu mám rozumět?
V týdnu před hradeckým maratonem jsem totiž byl v Krkonoších. Přijal jsem pozvání svého kamaráda Radka Groha na Runners Camp, kde jsme zájemcům z armády předávali zkušenosti z běhu a také jsme tam trénovali. Byla to výborná zkušenost, ale se speciální přípravou na maraton to moc společného nemělo, dokonce jsem zvažoval, že nepoběžím.
Z výsledkůHradecký půlmaraton Maraton Hradec Králové |
Přesto jste se na start maratonu postavil, přitom v minulých letech jste v Hradci běhal půlmaraton. Proč?
Letos jsem se výrazně začal věnoval dlouhým horským běhům, kromě jiného jsem běžel mistrovství světa v horském maratonu, před měsícem jsem byl členem úspěšné štafety na Dolomitanmanovi v Alpách, před dvěma týdny jsem vyhrál horský půlmaraton na Madeiře, kde se běželo prakticky z nuly do nějakých 1 800 metrů. Vzhledem k tréninku, který na tyto závody absolvuji, jsem cítil, že by půlmaraton v Hradci na mě byl moc rychlý. Potvrdilo se to, Vít Pavlišta běžel opravdu rychle.
Moc času vám na maraton opravdu nezbylo. Co nakonec rozhodlo, že jste ho zkusil i bez speciálního tréninku?
Mám k Hradci hodně blízko, hodně kamarádů, je to pro mě speciální závod, z tohoto pohledu jsem moc na výběr neměl.
S jakým záměrem jste do něj šel?
Moc jsem nevěděl, co od sebe můžu čekat. Na jedné straně jsem letos minimálně trénoval a závodil na silnici, spíše v terénu, což pro mě v Hradci byla nevýhoda. Na druhé jsem spoléhal na svoji vytrvalost. Chápal jsem to tak, že buď vyhraju, nebo vzdám.
Vyšla vám ta lepší varianta, navíc s časem jen něco přes třicet vteřin za vaším osobním rekordem na maratonské trati. Jste spokojen?
S vítězstvím a nakonec i s časem vzhledem k okolnostem, o kterých jsme mluvili, určitě ano. Avšak ten osobák jsem zaběhl už v roce 2010 a dnes vidím, že jsem na takovou trať ještě zdaleka neměl naběháno. Kdybych teď měl čas více se připravit speciálně na maraton, už bych chtěl asi lepší čas, zkusit ho stlačit pod dvě hodiny třicet (osobní rekord Milana Janaty je 2:36,38 - pozn. autor).
Budete se o to pokoušet?
V současnosti to moc neplánuju. Jak už jsem říkal, v letošní sezoně jsem se začal věnovat dlouhým horským běhům a přineslo mi to nejlepší sezonu v kariéře, dá se říct, že jsem se v horách našel. Logickým vyústěním toho je, že v horách zůstanu. Už dneska vím, že vrcholem příští sezony bude mistrovství světa v horském maratonu v Itálii, kam se chci nominovat, plánuji i další starty. Pokud bych běžel klasický maraton, to by asi byla spíš výjimka.
Ten hradecký tedy z vašeho pohledu je zřejmě moc rovný. Jak se vám na něm běželo?
Na závod, kde chce člověk zaběhnout dobrý čas, je úplně ideální: dobře změřený, s jediným mírným stoupáním, která vyvažují příjemná klesání, je to parádní trať. Ostatně David Pecina, se kterým jsme se přetahovali o vítězství, běžel právě na osobní rekord pod dvě hodiny čtyřicet a povedlo se mu to. A proto jsem i já zaběhl poměrně slušný čas.
