Příští rok chce vystoupat na zrádnou K2 a pokud se na vrchol s výškou 8 611 metrů, o který se pokoušel už třikrát, dostane, získá korunu Himálaje. Jako nemnoho horolezců před ním.
Jenže přípravy na výstup mu aktuálně komplikuje zdraví. Z Annapurny si Jaroš přivezl radost z úspěchu, jenže s ní i památku na celý zbytek života - omrzlé prsty, kterým teď hrozí amputace.
"Stalo se to ze dvou důvodů," povídal. "Zaprvé jsme šli za obrovského mrazu, nahoře byla taková kláda, že když jsem se převlékal do péřových palčáků, už jen ta operace mě rozbrečela a málem jsem se počural bolestí. Druhý problém byl, že jsem měl utlačované nohy v botách, ty mi už dole navíc promokly a pak tolik neizolovaly."
Když ukazoval fotografie z prvního výškového tábora pod vrcholem osmitisícovky, jeho omrzliny nijak dramaticky nevypadaly. "To je tím, že bylo ve stanu oranžové světlo," vysvětloval. "Když se nasvěcuje maso v řeznictví, taky vypadá hezky."
On ale tušil, že se blíží velký problém, a hned volal pro vrtulník. Věděl, že mu jde o nohy. Se zčernalými prsty se nakonec dostal až do Prahy, kde teď probíhá léčba.
"Stav se přestává horšit a začíná se mi to hojit," říkal už optimisticky. Přitom většinu času po návratu z Nepálu strávil ve špitálech, pod dohledem lékařů. "Depku ale nemám," ujistil. "Dva prsty sice hodím psům, ale aspoň vznikne v botě místo na hřející pytlík."
Ten se bude v jeho další výpravě hodit. Vždyť poslední zbývající velikán Himálaje nepustil českého alpinistu na svůj vrchol už tolikrát, jednou mu přinesl i zranění. Další odpudivou bilancí je nejméně 76 obětí, které si "ká dvojka" v historii vyžádala.
Tentokrát, po třech neúspěšných misích, zkusí Jaroš štěstí ze severní strany z Tibetu. "Přípravy musím ale minimálně o tři měsíce odložit," říkal. "Pokud se bude noha zkracovat, hojení nějakou dobu potrvá. Ale já věřím, že do další expedice se dám dohromady. A zase bude líp."
